3. 6. 2013 - 9. 6. 2013
motto týdne:
„Já jsem Chléb živý.“
PONDĚLÍ 3.6.
Tob 1,3; 2,1a-8
Mk 12,1-12
Komentář: Tob 1,3; 2,1a-8
Tobiáš tě zve, abys i ty chodil „po cestách pravdy a spravedlnosti po všechny dny svého života“. Buď pozorný k naplňování tohoto slova v dnešním dni.
ÚTERÝ 4.6.
Tob 2,9-14
Mk 12,13-17
Komentář: Tob 2,9-14
Podezřívavost a nedůvěra narušují lidské vztahy, přátelství, vzájemnou důvěru ve společenství. Rozhodni se odložit ze svého života vše, co k nedůvěře a podezřívavosti vede. Buď tím, který svojí důvěrou dává druhým odvahu důvěřovat. Buď tím, kdo dává svoji důvěru druhým jako odpověď na Boží důvěru vůči sobě.
STŘEDA 5.6.
Tob 3,1-11a.16-17a
Mk 12,18-27
Komentář: Tob 3,1-11a.16-17a
Oba zkoušené vede utrpení k modlitbě. Nezapomínej na to v dnešním dni, ve „zkoušce“, která tě dnes potká!
ČTVRTEK 6.6.
Tob 6,10-11; 7,1.9-17; 8,4-9a
Mk 12,28b-34
Komentář: Tob 6,10-11; 7,1.9-17; 8,4-9a
Pros za své manželství (či svých blízkých), aby(ste) „se spolu ve zdraví dožili vysokého stáří“. Pros o požehnání a posilu ve vzájemné a společné službě.
PÁTEK 7.6. slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Ez 34,11-16; Řím 5,5-11
Lk 15,3-7
Komentář: Řím 5,5-11
Kristus ti svou smrtí otevřel cestu smíření s Otcem, jsme „zachránění jeho životem“. A svým životem mu máš vydávat svědectví – láskou a ochotou ke smíření.
SOBOTA 8.6. památka Neposkvrněného Srdce Panny Marie
Iz 61,9-11
Lk 2,41-51
Komentář: Lk 2,41-51
I ty jsi zván uchovávat Ježíšova slova ve svém srdci, přemýšlet o nich a uskutečňovat je ve svém životě.
10. neděle v mezidobí – cyklus C 9.6.2013
Bůh zná bolest svého lidu. Bůh zachraňuje v bezvýchodné situaci. Asi tak by mohl znít nadpis dnešní neděle. V textu evangelia i prvního čtení se setkáme s bolestnou ztrátou. Ale Bůh jedná skrze svého služebníka. To nemusí být jen minulost, podobně může Bůh jednat i dnes skrze své služebníky. Příklad takového následovníka a jeho života zazní ve druhém čtení.
1. ČTENÍ
Příběh z 9. stol. př. Kr. odkazuje na skutek, který osvědčil proroka jako hodnověrného: Bůh jeho prosbu vyslyší, tento muž má blízko k Bohu. Tato scéna odkazuje k dnešnímu evangeliu. Důsledek bude totiž stejný!
1 Král 17,17-24
Jednoho dne onemocněl syn vdovy, u které Eliáš bydlel. Jeho nemoc byla tak těžká, že vydechl duši. Tu řekla matka Eliášovi: „Co mi chceš, muži Boží? Přišels ke mně, abys mně připomněl mou vinu a usmrtil mi syna?“ Eliáš odpověděl: „Dej mi svého syna!“ Vzal ho z jejího klína, odnesl do horní světnice, kde bydlel, uložil ho na svoje lůžko a vzýval Hospodina: „Hospodine, můj Bože, stihneš neštěstím i tuto ženu, u níž jako host přebývám, že dáváš jejímu synu zemřít?“ Pak se třikrát natáhl po délce přes dítě a vzýval Hospodina: „Hospodine, můj Bože, prosím tě, ať se vrátí duše tohoto dítěte do něho!“ Hospodin vyslyšel Eliášovu prosbu a duše se vrátila do dítěte, i ožilo. Eliáš vzal dítě a přivedl je z horní světnice dolů do přízemí a odevzdal ho matce se slovy: „Pohleď, tvůj syn je živ!“ Žena řekla Eliášovi: „Teď tedy vím, že jsi muž Boží a že Boží slovo v tvých ústech je pravdivé!“
ŽALM 30
Bůh obrací lidský nářek. Boží „hněv“ není hněvem nenávisti, ale moudrého pedagoga, který zná dobře člověka a ví, kam a jak je dobré ho vést.
Odpověď: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil.
Chci tě oslavovat, Hospodine, – neboť jsi mě vysvobodil, – nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. – Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, – zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli. Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, – a vzdávejte díky jeho svatému jménu! – Vždyť jeho hněv trvá chvíli, – ale jeho laskavost po celý život, – zvečera se uhostí pláč, – zjitra však jásot. Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, – pomoz mi, Hospodine! – Můj nářek jsi obrátil v tanec, – Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!
2. ČTENÍ
Navazujeme na minulou neděli. Svatý Pavel bude kritizovat Galaťany za návrat k zachovávání židovských předpisů. Aby to mohl učinit, ukazuje na sobě, jak se změnil jeho život přijetím Krista. Vznikla nám tak jedinečná autobiografie tohoto světce.
Gal 1,11-19
Prohlašuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské: já jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista. Slyšeli jste přece, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. V horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích. Bůh si mě však už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s lidmi ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak se zase znova vrátil do Damašku. Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u něho patnáct dní. Z ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.
EVANGELIUM
Ženy zastupoval vždy muž, zemřel-li, pak syn. Žena dnešní perikopy ztratila nejen své nejbližší, ale i šanci důstojně přežít! A tu vstupuje do situace Ježíš - dotýká se már (porušuje předpisy i bonton) jako Pán nad situací, slabostí a především životem. Všimněme si slov: „Bůh navštívil…“, která odkazují k naplnění předpovědi z Lk 1,68 (proroctví Zachariáše).
Lk 7,11-17
Ježíš šel do města – jmenovalo se Naim. Šli s ním jeho učedníci a velký zástup. Když se přiblížil k městské bráně, právě vynášeli mrtvého; byl to jediný syn a jeho matka byla vdova. Z města ji doprovázel velký zástup. Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“ Přistoupil k márám a dotkl se jich. Ti, kdo je nesli, se zastavili. Řekl: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“ Mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce. Všech se zmocnila bázeň, velebili Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid!“ Tato zpráva o něm se roznesla po celém Judsku i po celém okolí.
K ZAMYŠLENÍ
Někdy se nám stává, že vnímáme jednotlivé události evangelia zcela odtrženě od sebe. A tak si všimněme, jak evangelista na jedné straně vykresluje Ježíšův soucit se slabými, ale současně právě skrze to vede svědky k víře podobně jako v předchozím úryvku o uzdravení setníkova služebníka! Cílem je přivést člověka k víře. Proto se jich „zmocnila bázeň“, tedy prožili jakési procitnutí z nevíry a vyznávali: „Bůh navštívil svůj lid!“ Bůh nenechává člověka v bídě, ale vede ho dál než jen k spokojenému životu v klidu a hojnosti.
