18. 11. 2013 - 24. 11. 2013
motto týdne:
„Blíží se vaše vykoupení.“
PONDĚLÍ 18.11. Posvěcení římských bazilik svatých apoštolů Petra a Pavla
Sk 28,11-16.30-31
Mt 14,22-33
Komentář: Sk 28,11-16.30-31
Pavel (nehledě na okolnosti) přináší zvěst evangelia, povzbuzuje své bratry a sestry. Koho dnes povzbudím já, komu budu svědčit evangeliem – radostnou zvěstí?
ÚTERÝ 19.11. sv. Mechtildy / Matylda z Hackeboru – Elpedská /, panny
2 Mak 6,18-31
Lk 19,1-10
Komentář: Lk 19,1-10
Jak velká je tvoje touha vidět Ježíše? Chceš se s ním setkat? Jsi ochoten přijmout ho do svého domu (= do svého života)? Do všech oblastí svého života?
STŘEDA 20.11. sv. Edmunda, mučedníka
2 Mak 7,1.20-31
Lk 19,11-28
Komentář: Lk 19,11-28
Co pro mne znamená být „věrný v maličkosti“? K jaké službě mne Pán obdaroval a poslal? Jak jeho poslání naplňuji?
ČTVRTEK 21.11. Památka Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě
1 Mak 2,15-29
Lk 19,41-44
Komentář: Lk 19,41-44
Čas, kdy ti Bůh nabízí svou přízeň, je právě dnes. Je pravda, že zítra to bude nejspíš také, ale k prožití dneška ji potřebuješ přijmout právě teď a v její moci jednat…
PÁTEK 22.11. Památka sv. Cecílie, panny a mučednice
1 Mak 4,36-37.52-59
Lk 19,45-48
Komentář: Lk 19,45-48
Přidej se dnes k těm, kteří Ježíšovi rádi naslouchali… setrvej v tichu a naslouchání, nech se povzbudit a poslat…
SOBOTA 23.11. sv. Klementa I., papeže a mučedníka, sv. Kolumbána, opata
1 Mak 6,1-13
Lk 20,27-40
Komentář: Lk 20,27-40
Bůh živých, Bůh tvých předků i Bůh tvůj se s tebou touží setkat a posílit tě pro tvoji dnešní cestu s ním a k němu…
Slavnost Ježíše Krista Krále – cyklus C 24. 11. 2013
Král! Ač toto slovo již mizí z běžného slovníku politiky naší doby, stále je zřejmý jeho význam. Jestliže tento titul přisoudíme Ježíši, označuje skutečného Pána nad tímto světem, a to i přes veškeré zlo, které dennodenně potkáváme. Nechme se inspirovat texty této slavnosti ke chvále našeho Pána a znovuobjevení významu jeho činu záchrany.
1. ČTENÍ
Izraelité jen postupně přecházejí z kmenového uspořádání k podobě království. První král Saul skončil nevěrností Bohu. Jižní část země si za krále volí Davida (kolem roku 1000 př. Kr.), ale Sever ještě sedm let čeká, než ho přijme za svého krále také. Pak ovšem prožívá Izrael zlatý věk rozvoje.
2 Sam 5,1-3
Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Hebronu a řekly: „Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem.“ Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem.
ŽALM 122
Město Jeruzalém nepatří žádnému z kmenů, ale přímo králi Davidovi, a proto je symbolem spojení všech dvanácti kmenů Izraele. Společné zakotvení je nejen v králi, ale především v Hospodinově chrámu, který buduje Davidův syn Šalamoun.
Odpověď: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.
Zaradoval jsem se, když mi řekli: – „Do domu Hospodinova půjdeme!“ – Už stojí naše nohy – v tvých branách, Jeruzaléme! Tam vystupují kmeny, – kmeny Hospodinovy, – jak to zákon přikazuje Izraeli, – aby chválil Hospodinovo jméno. – Tam stojí soudní stolce, – stolce Davidova domu.
2. ČTENÍ
Tento hymnus otevírá list Kolosanům. Obsahuje několik zcela zásadních pravd víry o Kristu, těch, kdo ho přijali, a významu vykoupení. Pozornému čtenáři neunikne zajímavá blízkost listu Kolosanům a Efezanům…
Kol 1,12-20
Bratři! Děkujeme Bohu Otci, že vás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů. On je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm. A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, požehnané království našeho otce Davida, které přichází. Aleluja.
EVANGELIUM
Vrcholná scéna kříže rozehrává řadu odkazů k předchozímu textu evangelia i ke starozákonním knihám. Všimněme si tří rovin výsměchu (farizeové, vojáci, lotr). Poslední má svůj pozitivní protějšek. Právě zde, na kříži, se láme moc zla, nenávisti, ubohosti a bídy tohoto světa. Zde Ježíš zjevuje svoji skutečnou moc.
Lk 23,35-43
Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený!“ Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ Nad ním byl totiž nápis: „To je židovský král.“ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“
K ZAMYŠLENÍ
Scéna ukřižování dostává u evangelisty Lukáše zvláštní podobu. Před smrtí se objevuje rozhovor s kajícím zločincem. Jako jediný (alespoň v dramatickém líčení Lukáše) je schopen v této strašlivé chvíli poznat, kým Ježíš skutečně je. Tento zločinec, člověk na první pohled hodný odsouzení a záhuby, dostává okamžitou nabídku spásy. Paradox celé scény je základním obrazem křesťanství: mučící nástroj kříže se stává znamením záchrany. Ježíš spoutaný všemi člověkem myslitelnými prostředky fyzického i psychického utrpení zachraňuje toho nejposlednějšího z lidí. Ježíš se právě tam, kde člověk ztrácí jakoukoli naději, ujímá vlády. Což z těchto paradoxů není zřejmé, kdo je skutečný Pán?
