25. 11. 2013 - 1. 12. 2013
motto týdne:
„On je věrný obraz neviditelného Boha.“
PONDĚLÍ 25.11. sv. Kateřiny Alexandrijské, panny a mučednice
Dan 1,1-6.8-20
Lk 21,1-4
Komentář: Dan 1,1-6.8-20
Daniel se i v osobní nepříznivé situaci spoléhá na Hospodina, což je to nejlepší, co může udělat. Tak jednej i ty, nespoléhej na vlastní „kličky“ a nepřizpůsobuj se tomuto světu…
ÚTERÝ 26.11. sv. Silvestra Gozzolini, zakladatel a představený kongregace CSilvOSB
Dan 2,31-45
Lk 21,5-11
Komentář: Dan 2,31-45
Boží moc a kralování trvá navěky, lidská moc je křehká, vlády padají, strany se střídají… Svou naději mám vkládat v Hospodina, v jeho vedení, o něj se opírat (i při svém angažování se ve správě věcí veřejných – což je samozřejmě také důležité)!
STŘEDA 27.11. sv. Virgila, biskupa
Dan 5,1-6.13-14.16-17.23-28
Lk 21,12-19
Komentář: Dan 5,1-6.13-14.16-17.23-28
Lidská moc je křehká... Spoléhaje na svého Pána, na jeho moc a milosrdenství pros za ty, kteří nám vládnou, aby sloužili ku prospěchu všech obyvatel naší země…
ČTVRTEK 28.11. sv. Miloslava, biskupa a mučedníka
Dan 6,12-28
Lk 21,20-28
Komentář: Dan 6,12-28
Nemusím se třást a bát, ale naopak radovat se z toho, že můj Bůh „je Bůh živý a zůstává navěky … jeho moc nemá konec“. I mne vysvobozuje…
PÁTEK 29.11. sv. Saturnina, biskupa a mučedníka
Dan 7,2-14
Lk 21,29-33
Komentář: Dan 7,2-14
Setkej se dnes s tím, kterému „byla dána moc, sláva i království“ a nech se poslat – sloužit svým bratřím a sestrám.
SOBOTA 30.11. svátek sv. Ondřeje
Řím 10,9-18
Mt 4,18-22
Komentář: Řím 10,9-18
V poslední den církevního roku vzývej jméno svého Pána, který je bohatě štědrý i k tobě. Vyznej svými ústy jeho skutky, které koná ve tvém životě.
1. neděle adventní – cyklus A 1. 12. 2013
Nový církevní rok plynule navazuje na témata posledních nedělí: konečný příchod Pána. Advent není jen přípravou na připomínku narození Ježíše. Advent především připomíná Ježíše aktuálně přicházejícího k člověku. Na pozadí událostí Betléma se budeme ptát na příchod Ježíše dnes a tady. Proto všechny texty směřují k eschatologickému tématu, tedy jsou zaměřeny na poslední příchod Pána.
1. ČTENÍ
V osmém stol. př. Kr. se ocitá Judské království v ohrožení Asyřanů i v konfliktu syrsko-efrajimské války. Ale Bůh skrze proroka zaslibuje život a požehnání. „Hospodinovo slovo“ nemusí být jen proroctví, ale také Slovo, sám Ježíš, jak ho označuje evangelista Jan. Tak je tento text proroctvím s přesahem mnoha staletí.
Iz 2,1-5
Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému. Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!
ŽALM 122
Hospodinovým domem se původně označoval chrám v Jeruzalémě. Ale přeneseně je to každé místo, kde je Bůh oslavován. Nechme se naplnit radostí z Boží přítomnosti v našem chrámu, společenství, rodině…
Odpověď: Do domu Hospodinova s radostí půjdeme.
Zaradoval jsem se, když mi řekli: – „Do domu Hospodinova půjdeme!“ – Už stojí naše nohy – v tvých branách, Jeruzaléme! Tam vystupují kmeny, – kmeny Hospodinovy, – jak to zákon přikazuje Izraeli, – aby chválil Hospodinovo jméno. – Tam stojí soudní stolce, – stolce Davidova domu. Vyprošujte Jeruzalému pokoj: – ať jsou v bezpečí, kdo tě milují, – ať vládne mír v tvých hradbách, – bezpečnost v tvých palácích! Kvůli svým bratřím a přátelům – budu říkat: Pokoj v tobě! – Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, – budu ti přát štěstí.
2. ČTENÍ
List Římanům má dvě velké části: věroučnou (kap. 1 – 11) a etickou (12 – 16). I když člověk již uvěřil a přijal Pána, není jeho obrácení dokončené. Je třeba jednat. Vidíme zde typické eschatologické napětí přítomnosti Krista „už a ještě ne“. Už je s námi, ale přesto čekáme jeho příchod. Tento paradox je pro křesťanství velmi důležitý.
Řím 13,11-14
Bratři! Víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodováních a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pane, ukaž nám své milosrdenství a dej nám svou spásu! Aleluja.
EVANGELIUM
Ocitáme se ve velké eschatologické řeči (kap. 24 – 25). Hlavní téma je příchod Syna člověka na konci věků. Ale Ježíš orientuje posluchače nikoli ke strachu či určování času, ale k připravenosti na setkání s Bohem.
Mt 24,37-44
Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, až přijde Syn člověka. Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“
K ZAMYŠLENÍ
Lidská povaha je v principu dvojího druhu. Jedna reaguje na ohrožení klidným až lhostejným přístupem: „Dokud se nic neděje, nebudu ani já reagovat.“ A druhá se vyděsí každou maličkostí. Komu směřuje Ježíš svoji eschatologickou řeč? Oběma! Nejde o žádné strašení úzkostných lidí, Ježíš naopak vede pohled od strachu a obav k zaměření se na podstatné. Podstatný je plnohodnotný vztah člověka s Bohem. To je očekávaná připravenost. To je ona Pavlova „bdělost“ a v posledku i význam adventu.
