ANKETA OHLEDNĚ TOHOTO WEBU FARNOSTI - prosím o vyplnění.

Příležitost ke svátosti smíření máte vždy v týdnu přede mší svatou. Někdy ale člověk potřebuje svátost smíření prožít ve větším klidu a v časové pohodě. Nebo se svěřit s životní či duchovní těžkostí. Nebo se spolu s knězem pomodlit za trápení, které Vás tíží. I když se snažím příliš "netoulat" a být k dispozici na faře, přesto Vám chci nabízet konkrétní příležitosti k osobnímu setkání. Více zde.

P. Petr Hofírek

Od 30/12/2013

clip_image002TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

30. 12. 2013 - 5. 1. 2014

motto týdne:

„Ať ti Hospodin požehná ze Siónu.“

PONDĚLÍ 30.12. sv. Felixa I., papeže

1 Jan 2,12-17

Lk 2,36-40

Komentář: Lk 2,36-40

Milost Boží je i s tebou. Uvědomuj si Boží přítomnost v dnešním dni, děkuj za jeho blízkost a viditelné požehnání ve svém životě. Pozvi jej do situací, v kterých ho nevnímáš, kde se (zdánlivě) nenachází.

ÚTERÝ 31.12. sv. Silvestra, papeže

1 Jan 2,18-21

Jan 1,1-18

Komentář: Jan 1,1-18

Ohlédni se s vděčností za uplynulým rokem a vnímej, že „všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí“.

STŘEDA 1.1.2014 slavnost Matky Boží, Panny Marie

Nm 6,22-27; Gal 4,4-7

Lk 2,16-21

Komentář: Lk 2,16-21

Jméno dítěte Ježíš = Bůh je záchrana (spása, pomoc) je ujištěním a pozváním pro tvoji cestu celým novým rokem.

ČTVRTEK 2.1. Památka sv. Basila Velikého a Řehoře Naziánského, biskupů a učitelů církve

1 Jan 2,22-28

Jan 1,19-28

Komentář: Jan 1,19-28

I ty jsi zván přivádět ve známost Ježíše, ohlašovat jeho blízkost, poukazovat na toho, který je pro mnohé ne-známý, i když se i pro ně narodil.

PÁTEK 3.1. Nejsvětějšího Jména Ježíš

1 Jan 2,29 – 3,6

Jan 1,29-34

Komentář: Jan 1,29-34

Vyznej spolu s Janem: „Toto je Syn Boží.“ A tak jako on si připomeň situace, kdy jsi jej zažil jako Spasitele, kdy jsi jej poznal jako svého Vykupitele.

SOBOTA 4.1. blah. Anděly de Fulginio, řeholnice

1 Jan 3,7-10

Jan 1,35-42

Komentář: Jan 1,35-42

Svědčit svým blízkým o nalezení Mesiáše je i tvůj úkol a tvoje zodpovědnost. I oni potřebují poznat Krista, přijít k němu, vidět jeho činy.

Druhá neděle po Narození Páně – cyklus A 5.1.2014

Z církevní západní tradice vyplynulo, že Vánoce mají dvě centra. Prvním z nich je slavnost narození Páně a druhou slavnost Zjevení Páně. My jsme v jistém významu uprostřed, i když se dnes někde dává přednost již slavení Zjevení Páně. Naše texty však zůstanou u druhé neděle po Narození Páně. Základním tématem je pojem „moudrost“ nebo „slovo“. Tyto pojmy křesťané vztáhli na Ježíše. Nejen, že je moudrý, ale on je moudrost sama. On je Boží moudrost, která přebývá mezi námi!

1. ČTENÍ

Kniha Sirachovcova pochází z počátku 2. stol. př. Kr. Základem knihy jsou přísloví a poučení, v nichž je moudrost chápána jako poslušnost Zákonu (Tóře). Pro křesťany je vtělenou moudrostí sám Kristus.

Sir 24,1-4.12-16 (řec. 1-2.8-12)

Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu. Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: „Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví!“ Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu. Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo. Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.

ŽALM 147

Boží slovo se šíří po zemi rychle. Ale tímto slovem, touto moudrostí je sám Ježíš. O něm žalm vypráví. K této radosti žalmisty se lze s radostí připojit.

Odpověď: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, – chval svého Boha, Sióne, – že zpevnil závory tvých bran, – požehnal tvým synům v tobě. Zjednal tvému území pokoj – a sytí tě jadrnou pšenicí. – Sesílá svůj rozkaz na zemi, – rychle běží jeho slovo. Oznámil své slovo Jakubovi, – své zákony a přikázání Izraeli. – Tak ne¬jednal se žádným národem: – nesdělil jim svá přikázání.

2. ČTENÍ

První část textu je hymnus, kterým autor svůj list začíná. Ale liturgové hymnus přerušili a připojili osobní autorovo povzbuzení čtenářům. Všimněme si, jak a v jaké souvislosti se objevuje pojem Otec.

Ef 1,3-6.15-18

Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Sláva tobě, Kriste, tys byl hlásán pohanům, sláva tobě, Kriste, tys došel víry ve světě. Aleluja.

EVANGELIUM

Text je známým prologem evangelia. Je nejen úvodem, ale i teologickým shrnutím celého Janova poselství. Pojem „slovo“ je zde chápán jako synonymum pro Krista. Prolog podivuhodně vyjadřuje vztah mezi Bohem, Synem (Slovem) a celým stvořením.

Jan 1,1-18

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

K ZAMYŠLENÍ

Mnoho slov vypouštíme z úst a často si toho ani pořádně nejsme vědomi. Jak je to ale u Boha? Také toho mnoho namluví? Zdá se, že Bůh, když něco vyslovuje, již tím samým aktem se to stává skutečností. Největším slovem z jeho úst však není jen nějaké pozoruhodné dílo. Bůh vyslovuje sám sebe. Tímto slovem je Kristus – bohočlověk. Jestliže je toto slovo zároveň vtělenou Boží moudrostí, pak není nikoho a ničeho, co by tuto moudrost překonalo. Co tedy tato vtělená moudrost říká?

Category: