TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
13. 1. 2014 - 19. 1. 2014
motto týdne:
„To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“
PONDĚLÍ 13.1. sv. Hilaria, biskupa a učitele církve
1 Sam 1,1-8
Mk 1,14-20
Komentář: Mk 1,14-20
„Přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“ Jak vážně vezmu tuto výzvu v dnešním dni? K čemu mne vede?
ÚTERÝ 14.1. sv. Niny, panny
1 Sam 1,9-20
Mk 1,21b-28
Komentář: Mk 1,21b-28
Skloň se v modlitbě úžasu před tím, který je Svatý Boží. Vnímej jeho blízkost a touhu přinášet do tvého života naději a uzdravení.
STŘEDA 15.1. sv. Serafima Sarovského, mnicha
1 Sam 3,1-10.19-20
Mk 1,29-39
Komentář: Mk 1,29-39
Setkej se i ty na opuštěném místě se svým Pánem, slož před něj všechny své tíživé starosti, načerpej sílu pro cestu dnešním dnem.
ČTVRTEK 16.1. sv. Marcela I., papeže
1 Sam 4,1-11
Mk 1,40-45
Komentář: Mk 1,40-45
I dnešek je dnem, kdy můžeš rozhlašovat veliké věci, které Bůh ve tvém životě učinil, a poukazovat na Krista – svého Spasitele.
PÁTEK 17.1. památka sv. Antonína, opata
1 Sam 8,4-7.10-22a
Mk 2,1-12
Komentář: Mk 2,1-12
Prožij dnes znovu velikost odpuštění, které můžeš zakoušet ve svém životě; krásu svátosti smíření, kdy sám Otec ti běží naproti, aby tě přijal zpět do svého domu.
SOBOTA 18.1. památka Panny Marie, Matky jednoty křesťanů
1 Sam 9,1-4.17-19; 10,1a
Mk 2,13-17
Komentář: Mk 2,13-17
Jsem hříšník a potřebuji Ježíše, to je jisté. A možná někdy hřeším i svou (samo)spravedlností, povyšováním se nad ty, kteří jsou v mých očích většími hříšníky…
2. neděle v mezidobí – cyklus A 19.1.2014
Druhá neděle v mezidobí navazuje docela plynule na končící vánoční dobu. Proto se znovu otevře příběh křtu Páně, ale tentokrát v podání evangelisty Jana. Ve druhém čtení začneme číst na pokračování list Korinťanům.
1. ČTENÍ
Kniha proroka Izaiáše se jeví jako dílo více autorů. Od 40. kapitoly se mění jazyk, styl, ale i popisovaná doba. Ocitáme se uprostřed největšího útlaku Izraelitů v babylonském zajetí v 6. stol. př. Kr. V této chvíli Bůh zaslibuje „Služebníka“, který Izrael zachrání. A nejenom, že zachrání Izrael, tento Služebník bude světlem všem národům!
Iz 49,3.5-6
Hospodin mi řekl: „Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“ Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, protože Bůh můj je mou silou. Řekl mi tedy: „Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“
ŽALM
Čtyřicátý žalm cituje slova Služebníka, který přijímá Boží vůli. A právě tento žalm se stane silným argumentem v teologii Nového zákona (list Židům). Rozhodnutím Ježíše a přijetím Boží vůle máme život! To je důvod k velké chvále.
Odpověď: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.
Pevně jsem doufal v Hospodina, – on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. – Novou píseň vložil mi do úst, – chvalozpěv našemu Bohu. V obětních darech si nelibuješ, – zato jsi mi otevřel uši. – Celopaly a smírné oběti nežádáš, – tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno. – Rád splním tvou vůli, můj Bože, – tvůj zákon je v mém nitru.“ Spravedlnost jsem zvěstoval – ve velkém shromáždění, – svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
2. ČTENÍ
Po dva měsíce budeme číst v druhém čtení z Prvního listu apoštola Pavla Korinťanům. Byl napsán jako odpověď na řadu témat a otázek. Ovšem list Korinťanů Pavlovi se nezachoval. Budeme tedy sledovat témata, na která Pavel reaguje. Začínáme úplným úvodem listu – pozdravem, který odráží základní vyznání víry křesťanů.
1 Kor 1,1-3
Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista, a bratr Sosthenes členům církevní obce v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, (Pána) svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Aleluja.
EVANGELIUM
Janovo evangelium popisuje události v jiném světle než synoptici. Křest Ježíše však i zde hraje zásadní roli. Evangelista popis křtu uzavírá klíčovým vyznáním Jan Křtitele.
Jan 1,29-34
Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’ Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu.“ A Jan vydal svědectví: „Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‘Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.’ A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“
K ZAMYŠLENÍ
Jan končí svoji perikopu zásadním vyznáním: „A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“ Toto svědectví Jana Křtitele – velké autority pro první učedníky – je vodítkem i pro nás. Ježíš je tedy Syn Boží! Ale co toto označení znamená? A nejen pro teology, ale pro nás osobně? Má vůbec nějaký význam? Je to více, než šikovný člověk, léčitel či dobrodruh! Ježíš je někdo, kdo patří Bohu a je zároveň Bůh. Jestliže Ježíš dělá nějaké činy pro nás – obyčejné smrtelníky, pak je dělá sám Bůh! Tedy Bůh se sklání nesmírně hluboko k člověku, k nám. A to neplatí jen o apoštolech. To se týká nás, dnes, v našem kostele…
