3. 2. 2014 - 9. 2. 2014
motto týdne:
„Hospodin zástupů, on je král slávy.“
PONDĚLÍ 3.2. sv. Blažeje, biskupa a mučedníka, sv. Ansgara, biskupa
2 Sam 15,13-14.30; 16,5-13a
Mk 5,1-20
Komentář: 2 Sam 15,13-14.30; 16,5-13a
David vnímá za Šimejovým zlořečením Hospodina. Uvědomuje si hříšnost svoji i Abšalomovu, která rozvrací jednotu jejich rodu... Není i má hříšnost či neochota odpustit na překážku smíření s mými blízkými?
ÚTERÝ 4.2. sv. Jany z Valois, královny a zakladatelky řádu
2 Sam 18,9-10.14b.24-25a.30 – 19,4
Mk 5,21-43
Komentář: 2 Sam 18,9-10.14b.24-25a.30 – 19,4
Davidova láska ke vzbouřenému synu Abšalomovi je obrazem bezmezné a lidským rozumem nepochopitelné Otcovy lásky k nám...
STŘEDA 5.2. Památka sv. Agáty, panny a mučednice
2 Sam 24,2.9-17
Mk 6,1-6
Komentář: 2 Sam 24,2.9-17
Znát počet lidu znamená spoléhat se více na své vlastní síly než na Hospodina, na jeho sílu a moc. Na co se spoléhám já?
ČTVRTEK 6.2. Památka sv. Pavla Mikiho a druhů, mučedníků
1 Král 2,1-4.10-12
Mk 6,7-13
Komentář: 1 Král 2,1-4.10-12
Choď po Hospodinových cestách, zachovávej jeho nařízení – Davidův odkaz Šalamounovi je jeho odkazem i pro mne...
PÁTEK 7.2. sv. Richarda, krále poutníka
Sir 47,2-13
Mk 6,14-29
Komentář: Sir 47,2-13
Spolu s Davidem, který „v každém svém činu velebil Svatého, Svrchovaného oslavnými slovy“, veleb svého Pána a vzdej mu chválu.
SOBOTA 8.2. sv. Jeronýma Emilianiho, sv. Josefíny Bakhity, panny
1 Král 3,4-13
Mk 6,30-34
Komentář: 1 Král 3,4-13
I ty pros spolu s Šalamounem o chápavé a prozíravé srdce, o schopnost rozlišovat na svých cestách dobro a zlo...
5. neděle v mezidobí – cyklus A 9.2.2014
Dnešní neděle nás bude burcovat z ospalosti našeho prožívání víry. V prvním čtení reflektujeme skutečnou praxi víry, ve druhém čtení nahlédneme do řešení sporů uvnitř farnosti a evangelium nám předloží nesmlouvavou výzvu samotného Krista. Nejde však o vyvolávání chmurné nálady, pokud se nám zrovna příliš nedaří. Naopak! Zdvihněme hlavu, vždyť naším zachránce není nikdo menší než Bůh!
1. ČTENÍ
Kniha proroka Izaiáše má zjevně několik dílů, které vznikají v odlišném historickém kontextu. Od 56. kapitoly se zřejmě ocitáme v době po babylonském zajetí (konec 6. stol. př. Kr.). Jde o dobu určité únavy, snad až rezignace na praxi víry. Je třeba obnovit smysl všech úkonů zbožnosti a především prodchnout předpisy duchem.
Iz 58,7-10
Toto praví Hospodin: „Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva. Tehdy budeš volat, a Hospodin odpoví, křičet o pomoc, a on řekne: ‘Zde jsem!’ Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem.“
ŽALM 112
Mnohdy se zdá, že spravedlivý a poctivý člověk je terčem výsměchu v dnešní společnosti. Ale není to objektivní obraz. Spravedlnost přináší bohaté ovoce požehnání!
Odpověď: Spravedlivý září v temnotách jako světlo.
Spravedlivý září v temnotách jako světlo řádným lidem, – je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý. – Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, – stará se o své věci podle práva. Neboť navěky nezakolísá, – ve věčné paměti bude spravedlivý. – Nemusí se obávat zlé zprávy, – jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina. Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, – rozděluje, dává chudým, – jeho štědrost potrvá navždy, – jeho moc poroste v slávě.
2. ČTENÍ
Čteme na pokračování první kapitoly Prvního listu Korinťanům. Komunita Korinťanů (dnes bychom řekli farnost) se zjevně hádá o to, kdo je závaznou autoritou a má vést komunitu. Proto se obrátí na svého zakladatele – sv. Pavla. Pavel je kárá a ukazuje na svém příkladu, který sami zažili, jak vypadá skutečný život podle Kristova evangelia.
1 Kor 2,1-5
Bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Já jsem světlo světa, praví Pán, kdo mě následuje, bude mít světlo života. Aleluja.
EVANGELIUM
Ježíš vyhlašuje svůj program v Horském kázání. A začal zostra. Nejprve vyhlásil jakési teze – blahoslavenství. Na to naváže náš text. Jde vlastně o burcující výzvu.
Mt 5,13-16
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“
K ZAMYŠLENÍ
Mnozí jsme zažili ve svém vlastním životě zklamání a únavu. A není divu. Dnešní společnost se rozdělila na workoholiky a lidi osamělé. Lze najít nějakou optimální pozici pro ty, kdo chtějí žít z Kristova evangelia? Otázka nemá snadné řešení, ale jedno je jisté. Pokud jsme poznali a přijali Krista, pak také máme zdroj odvahy, síly, ale především naděje a smyslu. V jeho světle lze mnoho věcí posouvat. Není třeba nějaké manipulace s ostatními, jak ukazuje sv. Pavel ve druhém čtení. Ale také není třeba dopředu rezignovat s hořkou otráveností, jak nám ostatně píše papež František ve své apoštolské exhortaci Evangelii gaudium čl. 81-86.
