11. 10. - 17. 10. 2010
motto týdne:
„Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“
PONDĚLÍ 11. 10.
Gal 4,22-24.26-27.31 – 5,1
Lk 11,29-32
Komentář: Lk 11,29-32
Rozhodnutí pro Krista se nemá odkládat, nemám čekat, hledat znamení. Rozhodnout se mám tady a teď. A už dnes z tohoto rozhodnutí a z Boží milosti žít.
ÚTERÝ 12. 10.
Gal 5,1-6
Lk 11,37-41
Komentář: Gal 5,1-6
„Víra, která se projevuje láskou.“ Co vypovídá moje láska o mé víře? Co vypovídá mé jednání, moje ochota pomoci, ochota vyslechnout, povzbudit, věnovat čas o mé víře?
STŘEDA 13. 10.
Gal 5,18-25
Lk 11,42-46
Komentář: Lk 11,42-46
Nenacházím ve svém životě chvíle, kdy mám blízko k některému z Ježíšem kritizovanému chování farizeů? Dbám především na „spravedlnost a lásku k Bohu“?
ČTVRTEK 14. 10.
Ef 1,1-10
Lk 11,47-54
Komentář: Ef 1,1-10
Modli se spolu se svatým Pavlem tento chvalozpěv, zahrň sebe sama do jeho obsahu (i ty jsi vyvolen, i tobě projevil nesmírnou milost, i ty jsi obdařena...) a chval svého Pána.
PÁTEK 15. 10.
Ef 1,11-14
Lk 12,1-7
Komentář: Ef 1,11-14
„Máme sloužit k tomu, aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti“ – co pro to dělám? Šíří se i díky mně Boží chvála?
SOBOTA 16. 10.
Ef 1,15-23
Lk 12,8-12
Komentář: Lk 12,8-12
Při plnění poslání, o kterém byl včerejší úryvek – šířit chválu o jeho božské velebnosti – nejsem sám, mohu počítat s Duchem svatým, s jeho poučením i s Kristem, který se ke mně přiznává...
29. neděle v mezidobí - cyklus C 17.10.2010
Při našich setkáních obnovujeme a prohlubujeme vzájemné vztahy. To samozřejmě platí i o našem vztahu k Bohu. Příležitostí pro setkávání s ním máme bezpočet. Společné slavení eucharistie, té nedělní zvlášť, je pro nás setkáním naprosto jedinečným. Jde však o to, zda pro nedělní bohoslužbu máme čas a zda k Bohu pozvedáme své ruce, oči, hlas i srdce, abychom se opravdu setkali. Určitě to neděláme proto, abychom měli na týden pokoj. Pak by se mohlo oprávněně stát, že nezachytíme ani všechny ty ostatní příležitosti pro setkání s ním.
1. ČTENÍ
Bitva v dolině Refidim je popisována velmi stručně, hlavní pozornost se soustřeďuje spíš na Mojžíše. Pokud držel ruce nahoře, Izrael vítězil: symbol zvednutých rukou naznačuje napojení na Hospodina a přijetí síly od něj. Hospodin nakonec nově prokázal věrnost svým vyvoleným, zastal se jich. Je důležité si všimnout, že Izrael nezvítězil jen díky Mojžíšovi, ale i díky Jozuově vojsku: pasivita (stát na hoře před Hospodinem) se tak skloubila s aktivitou (bojovat v dolině). Izrael mohl slavit vítězství díky spolupráci „rozmanitých druhů služeb“ přítomných v jeho středu.
Ex 17,8-13
Amalečané přitáhli a bojovali s Izraelem v Refidim. Mojžíš řekl Jozuovi: „Vyber si muže a zítra vyjdi bojovat s Amalečany, já se zatím postavím na vrchol pahorku s Boží holí v ruce.“ Jozue vykonal, co mu rozkázal Mojžíš, a bojoval s Amalečany. Mojžíš, Árón a Chur však vystoupili na vrchol pahorku. Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité. Když ruce spouštěl, vítězili Amalečané. Ruce Mojžíšovy se však unavily; vzali tedy kámen, položili pod něho a on se na něj posadil. Árón a Chur podpírali jeho ruce, každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. Jozue porazil ostřím meče Amalečany a jejich válečné sbory.
ŽALM 121
Odpověď: Pomoc nám přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemi.
Zvedám své oči k horám. – Odkud mi přijde pomoc? – Pomoc mi přijde od Hospodina, – který učinil nebe i zemi.
Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla, – nebude dřímat tvůj strážce. – Ano, nebude dřímat a spát – Izraelův strážce.
Hospodin tě střeží, – Hospodin je tvým ochráncem po tvé pravici. – Za dne ti slunce neublíží, – ani měsíc v noci.
Hospodin tě bude střežit ode všeho zlého, – střežit bude tvou duši. – Hospodin bude střežit tvůj odchod i příchod – nyní i navěky.
2. ČTENÍ
Tento text je srozumitelnější na pozadí polemiky zaměřené proti nauce „falešných učitelů“ působících uvnitř církevní obce. Timotej má odolat falešným naukám věrností v předávaném učení, věrností Písmu. Taková věrnost nemá být jen pasivní (pouhé vytrvání), ale i aktivní: Timotej má hlásat s odvahou toto slovo, i když bude někdy nepříjemné.
2 Tim 3,14 – 4,2
Milovaný! Drž se toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá Písma; ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Krista Ježíše. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo. Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, zapřísahám tě při jeho slavném příchodu a království: Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.
EVANGELIUM
Modlitba vyvolených zde nabývá specifického obsahu. Je to modlitba věřících zakoušejících bezpráví a prosících o vysvobození (v. 7; podobenství o neodbytném příteli oproti tomu mluví o všeobecné účinnosti vytrvalé modlitby). Patrně se myslí na období pronásledování a zkoušky.
Lk 18,1-8
Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: ‘Zastaň se mě proti mému odpůrci!’ Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: ‘I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak sem bude ustavičně chodit a mě trápit.’“
A Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?
Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“
K ZAMYŠLENÍ
Modlitba je místem setkání konečného s nekonečným. Je mostem mezi námi a Bohem. Kristus nás naučil modlit se. Stejně jako Mojžíš neprosíme pouze za sebe, i my chceme být zprostředkovateli setkání našich bratří a sester s Bohem. Pokud nám při modlitbě chybí inspirace, myšlenky a slova, hledejme je v Písmu. Nechme se oslovit Božím slovem a stejným mu odpovězme. Bude nám naslouchat tak, jako každá matka i otec naslouchají slovům svých dětí, kterým je naučili. Z každého takového setkání vyjdeme bohatší.
