6. 12. - 12. 12. 2010
motto týdne:
„Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!“
PONDĚLÍ 6. 12.
Iz 35,1-10
Lk 5,17-26
Komentář: Iz 35,1-10
Dnešní text mne zve k radosti – ze spásy, z Božího vedení, z vysvobození, z patření Hospodinu. Zve k radosti – právě teď – v mé situaci, v mých starostech, v obyčejnosti mého života.
ÚTERÝ 7. 12.
Iz 40,1-11
Mt 18,12-14
Komentář: Iz 40,1-11
„Na poušti připravte Hospodinovi cestu“ – jak dnes připravím cestu Hospodinu do svého srdce, co pro to udělám?
STŘEDA 8. 12. slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu
Gn 3,9-15.20; Ef 1,3-6.11-12
Lk 1,26-38
Komentář: Gn 3,9-15.20
Svádět příčiny mého hříchu na druhé k ničemu nevede, byť by na něm druzí i měli svůj podíl. K proměně vede přiznání vlastní hříšnosti, neutopení se v ní a pevné přimknutí se ke Kristu, který zlo přemohl a zvítězil nad ním. I k Marii, která nás doprovází přímluvou.
ČTVRTEK 9. 12.
Iz 41,13-20
Mt 11,11-15
Komentář: Iz 41,13-20
„Nestrachuj se!“ Připomeň si, co všechno „způsobila Hospodinova ruka“ v tvém životě, za co mu můžeš děkovat, co ti může dodat odvahu v tomto čase…
PÁTEK 10. 12.
Iz 48,17-19
Mt 11,16-19
Komentář: Iz 48,17-19
Je na mně, jak vážně vezmu to, že Hospodin je mým Bohem, že mě provází a vyučuje. Je na mně, zda o to opravdu stojím, zda chci opouštět své představy o tom, jak si řídit svůj vlastní život.
SOBOTA 11. 12.
Sir 48,1-4.9-11
Mt 17,10-13
Komentář: Sir 48,1-4.9-11
Eliášovo „slovo plá jako pochodeň“, protože je zároveň slovem Božím, které spaluje, pročišťuje a projasňuje. Nech i ty v tichu svého srdce zaznít Boží slovo a nech je jím proměňovat a usměrňovat...
3. neděle adventní – cyklus A 12.12.2010
Středem liturgie adventních nedělí je oddané a radostné očekávání Kristova příchodu. Jde o disponování srdce, změnu postojů a o vytváření prostoru pro Boží lásku. Do této doby zaznívají při bohoslužbě prorocká slova Izaiáše a čtou se úryvky evangelia, které hovoří o Janu Křtiteli. Prorok Izaiáš a Kristův předchůdce Jan Křtitel jsou považováni za nejvlastnější „adventní kazatele“. Je otázka, zda v nás mají vnímavé a pozorné posluchače. Je jejich slovo o přípravě na Kristův příchod i jeho chápání totožné s našimi představami a programem, nebo se liší? Pokud by našemu programu a snažení neodpovídalo, pak se ptejme, zda vůbec na Krista čekáme.
1. ČTENÍ
Neznámý autor ze 6. st. př. Kr. opěvuje radostný návrat Izraele z babylonského zajetí. Boží přítomnost způsobí, že suchá poušť se promění v plodnou rovinu Šaronu či v zelenající se Libanon okrášlený mohutnými cedry. To jsou obrazy ještě nádhernější proměny člověka. Malátným Izraelcům ve vyhnanství zní poselství spásy: „Váš Bůh je tady, aby vás zachránil!“ Boží spása promění člověka a odstraní veškeré tělesné neduhy: toto vnější uzdravení je pak projevem ještě hlubšího vnitřního osvobození. Takto osvobozený člověk může kráčet na Sión, místo Boží přítomnosti.
Iz 35,1-6a.10
Zaraduje se vyprahlá step, jak lilie zajásá a vykvete poušť. Bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha. Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: „Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!“ Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí bude jim věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.
ŽALM 146
Odpověď: Pane, přijď, a zachraň nás!
Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé, – Hospodin chrání přistěhovalce. Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnout na věky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
2. ČTENÍ
Uvedené výzvy k trpělivosti jsou v Jakubově listu zasazeny do oddílu o nespravedlnosti a utiskování ze strany bohatých. Autor pobízí k trpělivému očekávání blízkého příchodu Pána, kterému přísluší spravedlivý soud. Tato trpělivost je pak názorně ukázána na příkladu rolníka, který vytrvale očekává podzimní déšť, aby mohl rozsévat. Avšak teprve po dešti jarním může sklidit úrodu. S podobnou trpělivostí mají věřící očekávat Pánův příchod (Sir 35,24!) a posilnit srdce, aby nezemdleli pod tlakem vnějšího soužení.
Jak 5,7-10
(Bratři a sestry), vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. Podívejte se na rolníka, jak čeká na drahocennou úrodu! Čeká na ni trpělivě, až přijde podzimní a jarní déšť. Vydržte i vy trpělivě a posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko. Nestýskejte si, (bratři a sestry), jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce už stojí přede dveřmi! Vezměte si, (bratři a sestry), za vzor v utrpení a trpělivosti proroky, kteří mluvili jménem Páně.
EVANGELIUM
Je pozoruhodné, že Jan Křtitel rozpoznal Ježíše jako toho „přicházejícího“ už při jeho křtu (Mt 3,13nn), ale nyní je na pochybách. Proč? Představoval si totiž přísného soudce (Mt 3,10-12), který provede ráznou očistu ohněm. Ježíšova činnost však vypadala jinak. Ježíš chce proto korigovat jeho nesprávnou představu, a proto předává jeho učedníkům zvěst (tedy ne pouhou informaci) o mesiánských znameních naplňujících starozákonní přísliby (Iz 35,5.6; Iz 61,1). Přitom samotní Janovi učedníci mají nejprve slyšet a vidět, aby pak mohli vystupovat jako opravdoví svědkové.
Mt 11,2-11
Jan Křtitel slyšel ve vězení o Kristových činech. Poslal tedy k němu své učedníky s dotazem: „Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?“ Ježíš jim odpověděl: „Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší.“ Když odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: „Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou přece v královských palácích. Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: ‘Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.’ Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on.“
K ZAMYŠLENÍ
Liturgii i lekcionáři dnešní neděle vládne téma radosti; radost patří k celému adventu. Jejím pramenem je skutečnost, že každý jednotlivý život i celé dějiny lidstva pronikla a obnovila spása. Tato radost se staví proti každému pesimismu, který nevidí skutečnost spásy a nechce ji uznat, tato radost je opakem nedůvěry v Boží příslib a jeho naplnění v Kristu. Významná je však i výzva dnešního evangelia, upozorňující každého křesťana, aby nezaměňoval pravou radost za triumfalismus, vnitřní pokoj za vnější projevy moci a Mesiáše za pouhého pozemského vladaře. K záměně může dojít velmi snadno, vždyť i Jan Křtitel se nevyhnul otázkám a pochybnostem.
