21. 2. 2011 - 27. 2. 2011
motto týdne:
„Milujte své nepřátele a modlete se za ty,
kdo vás pronásledují.“
PONDĚLÍ 21. 2.
Sir 1,1-10
Mk 9,14-29
Komentář: Mk 9,14-29
Nepotřebuji i já „přivést k Ježíši“? Znovu zakusit jeho uzdravení, odložit svůj hřích, prosit o posílení víry, o požehnání v konkrétní věci…
ÚTERÝ 22. 2. svátek Stolce sv. apoštola Petra
1 Petr 5,1-4
Mt 16,13-19
Komentář: 1 Petr 5,1-4
Modli se dnes za svého faráře, aby byl dobrým pastýřem Božího stádce, které mu bylo svěřeno.
STŘEDA 23. 2.
Sir 4,12-22
Mk 9,38-40
Komentář: Mk 9,38-40
Jak široké je moje srdce? Vejdou se tam i ti, kteří „nechodí s námi“, kteří dělají věci jinak, kteří nejsou jeho učedníky (a konají přitom věci dobré)?
ČTVRTEK 24. 2.
Sir 5,1-10
Mk 9,41-50
Komentář: Sir 5,1-10
Uvědomuji si vážnost hříchu, jak moc mne zatěžuje, jak moc mne odvádí od společenství s Bohem? Nezvykl(a) jsem si tak nějak na hřích v mém životě? – Jestliže věřím Bohu, jeho velikému slitování, je čas to změnit!
PÁTEK 25. 2.
Sir 6,5-17
Mk 10,1-12
Komentář: Sir 6,5-17
Pečuji o své vztahy? Směřují někam, rozvíjejí se? Jsem nablízku svým přátelům v časech dobrých i zlých?
SOBOTA 26. 2.
Sir 17,1-13
Mk 10,13-16
Komentář: Sir 17,1-13
Bůh nás stvořil, obdaroval, dal nám rozum, poznání dobra a zla, vložil nám do mysli své světlo…, abychom mohli „chválit jeho svaté jméno, hlásat jeho velkolepá díla“.
8. neděle v mezidobí - cyklus A 27.2.2011
Náš život víry nutně potřebuje hlubokou vnitřní modlitbu. Takovou modlitbu, kterou se svému Pánu klaníme, jemu děkujeme, jeho prosíme či snad docela prostě se cítíme šťastni v jeho přítomnosti. Těžko bychom mohli říci, že jsme Božími přáteli bez takového hlubokého ponoření do nitra. Naše křesťanství by v tom případě nemělo niternost, byl by to pouhý sled vnějších úkonů – snad zvykových, konaných mechanicky a bez jasného vědomí, proč je děláme. Ale jiné než vnitřní modlitby není? Člověk je také tělo, a křesťan je „tělo“ dokonce v několikerém slova smyslu. Jako člověk v lidské přirozenosti žije také pozemsky, žije mezi lidmi, ve společnosti. Se svým pokřtěnými bratřími a sestrami tvoří tělo ještě jinak. Křtem se stal součástí tajemného těla Kristova. V Ježíšově Těle – v církvi – i jednotlivý křesťan nalézá možnost, aby se rozvíjel jako úd tohoto Těla, jako příslušník lidu Božího. (L. Pokorný, Prostřený stůl, ČKCH, 1990, str. 21n). V eucharistii, kterou jako společenství začínáme slavit, si máme uvědomit a znovu prožívat blízkost Krista a jeho i našich bratří a sester.
1. ČTENÍ
Řada starozákonních ujištění o lásce a věrnosti Hospodinově je zobrazena rodinným vztahem. Boží láska tuto lidskou zkušenost lásky ovšem radikálně přesahuje.
Iz 49,14-15
Sión řekl: „Hospodin mě opustil, Pán na mě zapomněl.“ Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!
ŽALM 62
Odpověď: V Bohu jen odpočívej, duše má.
Jen v Bohu odpočívá má duše, – od něho je má spása. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nic mnou nepohne. Jen v Bohu odpočívej, má duše, – od něho pochází to, v co doufám. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nepohnu se! U Boha je má spása a sláva, – má pevná skála: mé útočiště je v Bohu. – Lidé, doufejte v něho v každé době, – před ním vylejte své srdce.
2. ČTENÍ
Pavel musel čelit výtkám Korintských, že jim svěřuje evangelium v příliš jednoduché, málo filozofické verzi, na rozdíl od jiných kazatelů. Jeho obrana svědčí o autoritě apoštola i o jeho odkázanosti na Pána.
1 Kor 4,1-5
(Bratři a sestry!) Ať se každý na nás dívá jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. A když tedy někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby na něj bylo spolehnutí. Mně na tom pramálo záleží, abych byl posuzován od vás nebo od nějakého jiného lidského soudu. Ale ani já sám sebe neposuzuji. Moje svědomí mně sice nic nevyčítá, ale tím ještě nejsem ospravedlněn. Úsudek o mně patří Pánu. Proto nic nesuďte předčasně, než přijde Pán. On také vynese na světlo věci, které jsou dosud ukryty v temnotách, a učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly. A teprve tehdy může každý dostat od Boha chválu.
EVANGELIUM
Prvé napomenutí platí bohatým, protože bohatství má v sobě pro člověka, narušeného hříchem, vždy nebezpečnou přitažlivost. Druhé je povzbuzením k bezstarostnosti, za níž ovšem stojí péče a starost o Boží království, kterým nemá stát žádný jiný zájem v cestě.
Mt 6,24-34
Ježíš řekl svým učedníkům: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku? A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: Nelopotí se, nepředou – a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní! Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení.“
K ZAMYŠLENÍ
„Nejprve hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno“ (Mt 6,33). To je Ježíšův vážný požadavek. Co se za ním ukrývá? Bezpochyby naše pozornost vůči Bohu, jeho přítomnosti, a připravenost ke službě člověku. Království Boží je synonymem pro situaci světa, v němž je Boží přítomnost uznávána a přijímána těmi, kteří na něj spoléhají. I tady platí staré přísloví: „Co člověk nezná, to ani nemiluje.“ Do Božího království tedy patří ti, kteří věří v Boha, jsou si vědomi jeho lásky a děkují mu za jeho dary. Biblická spravedlnost totiž nerozděluje na polovinu jako ta naše, lidská; podle biblické spravedlnosti všechno patří Bohu a ten ze svého díla činí nezištný dar člověku. Každé dítě je závislé na svých rodičích, není ani chudé, ani bohaté, je však milováno a to je základ jeho životní jistoty! Království Boží je však ztotožněno také s ustanovením církve, nakolik je zaměřena na službu světu (srov. konstituce II. vatikánského koncilu Radost a naděje). Jako Bohem obdarovaní a jeho láskou zahrnutí neseme odpovědnost za všechny kolem nás; pro ně se máme stát darem tak, jako oni jsou darem pro nás.
