9. 5. 2011 - 15. 5. 2011
motto týdne:
„Zůstaň s námi, neboť se připozdívá...“
PONDĚLÍ 9. 5.
Sk 6,8-15
Jan 6,22-29
Komentář: Jan 6,22-29
„Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ – Ptej se vzkříšeného Pána v modlitbě: k čemu a kam tě dnes posílá? V čem se na něj máš v důvěře spolehnout – „věřit v toho, koho on poslal“?
ÚTERÝ 10. 5.
Sk 7,51 – 8,1a
Jan 6,30-35
Komentář: Jan 6,30-35
Zažíváš ve svém životě naplnění Ježíšových slov: „Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit“? Co pro tebe znamená „přicházet, věřit“? A co způsobuje tvůj hlad, tvoji žízeň?
STŘEDA 11. 5.
Sk 8,1b-8
Jan 6,35-40
Komentář: Jan 6,35-40
„Kdo ke mně přijde, toho jistě neodmítnu.“ S čím dnes přicházíš ke Kristu, o co se s ním chceš podělit, o čem s ním mluvit, co mu chceš říct, o co prosit?
ČTVRTEK 12. 5.
Sk 8,26-40
Jan 6,44-51
Komentář: Jan 6,44-51
Děkuj dnes svému Pánu za jeho „přitahování“ (v. 44), za jeho jednání ve tvém životě, za jeho provázení, za jeho vyučování.
PÁTEK 13. 5.
Sk 9,1-20
Jan 6,52-59
Komentář: Jan 6,52-59
Je pro mne eucharistie opravdu zdrojem života? Nejen věčného, ale i časného, posilou a pokrmem na mé cestě životem? Je pro mne nástrojem spojení s Kristem: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm“?
SOBOTA 14. 5. svátek sv. Matěje
Sk 1,15-17.20-26
Jan 15,9-17
Komentář: Jan 15,9-17
Jak dnes zachovám Ježíšovo přikázání: „milujte se navzájem“, jak dnes zůstanu v jeho lásce? Sílu pro to najdu u něj, v jeho lásce ke mně.
4. neděle velikonoční – cyklus A 15.5.2011
Lidská slabost a Ježíšova velikost patří k sobě. Právě proto, že mnohé neumíme a nedokážeme, můžeme na Ježíšovu blízkost spoléhat. Nepřišel vyznamenat ty, kdo od nikoho, a tedy ani od Boha, nic nepotřebují, ale přišel, aby přivedl k cíli života ty, kdo o své slabosti vědí a nezakrývají ji. A cíl, ke kterému nás tento pastýř vede, přesahuje všechny naše představy. I proto se zdá být některým lidem tak vzdálený.
1. ČTENÍ
První věta dnešního čtení je závěrem Petrova letničního kázání a zároveň hutným shrnutím prvokřesťanského vyznání víry: „Onen ukřižovaný Ježíš je Pánem a Mesiášem!“ Tou nejsprávnější reakcí na takovouto (pro tehdejší židy zcela revoluční) zvěst, která jim „probodla srdce“ (v. 37a), je otázka z v. 37b. Správná reakce (i ve všech dalších generacích): obrácení (návrat, změna smýšlení) zpečetěné křestním vyznáním Ježíše jako Mesiáše a otevření se daru Ducha svatého.
Sk 2,14a.36-41
V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti apoštoly a slavnostně promluvil k lidem: „Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.“ Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: „Bratři, co máme dělat?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.
ŽALM 23
Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, – vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, – občerstvuje mou duši. Vede mě po správných cestách, – pro svoje jméno. – I kdybych šel temnotou rokle, – nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. – Tvůj kyj a tvá hůl, – ty jsou má útěcha. Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká. Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.
2. ČTENÍ
Upřený pohled na trpícího a trpělivého Krista posiluje k následování jeho příkladu „neodporovat zlému zlým“. Ježíšovo „snášení“ zla vyvrcholilo nesením našich hříchů a zranění. Naše urážky a provinění vůči němu samotnému nám Ježíš neoplatil stejnou měrou podle starozákonního „oko za oko, ránu za ránu“. Naopak! Ježíš nám oplatil za rány „uzdravením“, za provinění spásou. On je ten dobrý pastýř, který naplňuje Boží příslib: „Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. Jako pastýř pečuje o své stádo, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v den oblaku a temných mračen“ (Ez 34,11.12).
1 Petr 2,20b-25
Milovaní! Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. „On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.“ Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.
EVANGELIUM
Ve vstupní „obrazné řeči“ (v. 1 – 6) se předpokládá ke statku přilehlý dvůr s jedinými dveřmi, u nichž hlídá dveřník. Přístup k ovcím měl jen pastýř, kterého dveřník znal. Ten pak vyvolával ovce svého stáda vábením či lichotivými jmény z množství ostatních a vedl je na pastvu. Ovce následují jen tento hlas jim známý. Ježíš vznáší jedinečný nárok být jediným prostředníkem života („zloději a lupiči“ se myslí jacíkoli „mesiáši“ a „zachránci“ nabízející spásu mimo víru v Krista).
Jan 10,1-10
Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci. Ježíš proto řekl znovu: „Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti.“
K ZAMYŠLENÍ
Bezpečí hledá v životě snad každý. A přece víme, že žádné místo na zemi není a nemůže být tak chráněno, aby v něm byl člověk natrvalo bezpečný. A žádná situace lidského života není tak jistá a nepohnutelná, že by se nemohla zvrátit. Ježíš jako dobrý pastýř nenabízí cestu do bezpečné pozemské „pevnosti“, ale nabízí jistotu vztahu. On je ten, kdo člověka nevydá moci zla, kdo se ho nechce zříci, kdo ho nezavede na scestí. Nechce nás opustit na našich životních cestách. Proto si zasluhuje naši svrchovanou důvěru. Není třeba ho přesvědčovat, aby nás neopouštěl. Je třeba být s ním, a to vždy a stále.
