11. 7. 2011 - 17. 7. 2011
motto týdne:
„Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek.“
PONDĚLÍ 11. 7. svátek sv. Benedikta, opata, patrona Evropy
Př 2,1-9 Mt 19,27-29
Komentář: Př 2,1-9
Benedikt je mi vzorem v naslouchání Bohu, který otevírá srdce k poznání. Stejně tak je vzorem v přijímání Božích slov a příkazů a v jejich uskutečňování...
ÚTERÝ 12. 7. sv. Jana Qualberta
Ex 2,1-15a Mt 11,20-24
Komentář: Ex 2,1-15a
Mojžíš (= vytažený, vytahující). Hospodin zachránil (vytáhl) Mojžíše a dal mu poslání, aby zachránil (vytáhl) svůj národ. I mne Bůh vytahuje z moci hříchu a posílá mne, abych mu vydával svědectví, abych vytahoval ty, ke kterým mne posílá.
STŘEDA 13. 7. sv. Jindřicha
Ex 3,1-6.9-12 Mt 11,25-27
Komentář: Ex 3,1-6.9-12
Setkání s Hospodinem v hořícím keři znamená proměnu Mojžíšova života, přijetí poslání, od této chvíle se nechává vodit Hospodinem. Obnov i ty své osobní rozhodnutí pro Pána, připomeň si své poslání, nech se vodit Hospodinem.
ČTVRTEK 14. 7. sv. Kamila de Lellis, kněze, blah.Hroznaty, mučedníka
Ex 3,13-20 Mt 11,28-30
Komentář: Ex 3,13-20
Rozjímej v modlitbě Boží jméno: Je ten, který je. Je Bohem, který vodil tvé otce. Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův. Bůh tvůj!
PÁTEK 15. 7. sv. Bonaventury, biskupa a učitele církve
Ex 11,10 – 12,14 Mt 12,1-8
Komentář: Ex 11,10 – 12,14
Krev ze zabitého beránka chrání izraelské prvorozené před smrtí. Krev Beránka chrání, očišťuje a vysvobozuje i mne. Je dobré si to připomínat nejen o Velikonocích, ale žít z této milosti i v dnešní den.
SOBOTA 16. 7. Panny Marie Karmelské
Ex 12,37-42 Mt 12,14-21
Komentář: Ex 12,37-42
Udělej si i ty dnes večer (v noci) sváteční bdění – chvíli děkovné modlitby, kdy si s vděčností připomeneš vše, co pro tebe Hospodin v tvém životě udělal.
16. neděle v mezidobí – cyklus A 17.7.2011
Myslíte, že je škoda té chvíle času před začátkem nedělní bohoslužby, které je třeba k soustředění, k orientaci v posvátném prostředí? Že by bylo škoda času k obnově úmyslu modlit se opravdově, modlit se s celým společenstvím, uprostřed něho a ve spojení s ním? Ostatně liturgická akce je akcí organizovanou a ta samozřejmě vždy potřebuje určité přípravy. Nutně vyžaduje schopnost vystoupit ze sobeckého osamění, sklonit se, abychom mohli vystoupit k Bohu. Proto je chvíle ticha a ponoření se do vlastního nitra tak důležitá. Okamžik tohoto tichého soustředění od každého z nás vyžaduje také ohled na bratry a sestry, kteří budou spolu s námi slavit svatá tajemství. Naše bohoslužba je pak v tomto smyslu i příležitostí k projevu trpělivosti s druhými, s jejich způsobem projevu a zpěvu, s pozdě přicházejícími; je možností prokázat lásku, když uvolníme své místo, posuneme se v lavici nebo postoupíme dopředu, když ochotně ukážeme text ve zpěvníku. To vše je součástí dispozice pro radostnou a pokornou oslavu Pána. (Srov. Pokorný L., Prostřený stůl, ČKCH Praha, 1990, str. 29n).
1. ČTENÍ
Židé z diaspory si kladli otázku, proč Bůh nezasahuje a neničí ctitele model. Na to reaguje uvedený úryvek (1. st. před Kr.), který poukazuje na Boží trpělivost a shovívavost s hříšníkem. Bůh je vzorem jednání i pro lid oddaný Zákonu: se stejnou trpělivostí má jednat vůči „zbloudilým“.
Mdr 12,13.16-19
Kromě tebe není boha, který by se o všechno staral, nemusíš dokazovat, že soudíš spravedlivě. Neboť tvá moc je základ spravedlnosti a to, žes pánem, činí tě shovívavým ke každému. Vždyť sílu ukazuješ jen tomu, kdo nevěří v tvou svrchovanou moc, a trestáš vzdor těch, kdo ji znají. Ty však, který vládneš silou, v mírnosti soudíš a nás vedeš se vší šetrností, neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v ruce. Takovým jednáním jsi poučoval svůj lid, že spravedlivý musí být lidumilný. Svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k lítosti.
ŽALM 86 Odpověď: Tys, Pane, dobrý a shovívavý.
Tys, Pane, dobrý a shovívaný, – nejvýš milosrdný ke všem, kdo volají k tobě. – Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu, – všimni si hlasu mé snažné prosby. Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, – budou se ti klanět, Pane, – a velebit tvé jméno. – Protože tys veliký a činíš divy, – ty jediný jsi Bůh. Ty však jsi, Pane, Bůh milosrdný a milostivý, – váhavý k hněvu, svrchovaně laskavý a věrný. – Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou.
2. ČTENÍ
Nejen tvorstvo ve svém celku, nejen my sami, ale i Duch sám v nás vzdychá – lépe řečeno vkládá do nás touhu po celostném vykoupení, tíhnutí k plnému životu s Bohem.
Řím 8,26-27
(Bratři a sestry!) Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a Bůh, který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.
EVANGELIUM
Ne všichni učedníci budou „na úrovni“. Toto velmi zřetelně znázorňuje podobenství o plevelu. K této nepotěšující situaci se vyskytují dva postoje: Boží trpělivost a netrpělivost služebníků. Bůh ví, že ani plevel nemůže zastavit jeho království, které bude dokonalé (a bez plevele) teprve po skončení tohoto světa. Není v Božím plánu vytrhnout plevel už teď, čili vyloučit všechny ty, kdo nesplňují ideál evangelia. Tak Ježíš odsuzuje každou podobu puritánského extrémismu v církvi.
Mt 13,24-43
Ježíš předložil zástupům toto podobenství: „Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: ‘Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?’ On jim odpověděl: ‘To udělal nepřítel.’ A služebníci mu řekli: ‘Máme jít a plevel sesbírat?’ On však řekl: ‘Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní – a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.’“
Předložil jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ Pověděl jim jiné podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“
To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: „Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.“ Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!“
K ZAMYŠLENÍ
Dobro i zlo jsou součástí našich dějin. Bůh nás dnešním podobenstvím učí své velké neutuchající trpělivosti, která nejedná neuváženě a zbrkle. Naopak velkoryse očekává pozitivní výsledek našich dějin. Bůh totiž nemá strach, plod zla a hříchu, nemusí se obávat ztráty své autority a moci. Dobro, kterým je on sám, má nepřekonatelnou sílu, i když se zdá malé jako hořčičné zrnko nebo kousek kvasu a jeho termíny se jeví dlouhé. Spěch, netrpělivost, co nejlepší a nejúspěšnější výsledek hned, co nejdřív, pesimistické vidění i obavy ze ztráty pozice jsou naopak projevy Božího opaku. Do jaké míry nás ovládají?
