30. 1. 2012 - 5. 2. 2012
motto týdne:
„Nezatvrzujte svá srdce!“
PONDĚLÍ 30.1. blah. Karmely García Moyón
2 Sam 15,13-14.30; 16,5-13a Mk 5,1-20
Komentář: Mk 5,1-20
Vidím ve svém životě veliké věci, které mi učinil Pán? A umím o nich mluvit, vydávat tak svědectví (o) Kristu?
ÚTERÝ 31.1. Památka sv. Jana Boska, kněze
2 Sam 18,9-10.14b.24-25a.30 – 19,4 Mk 5,21-43
Komentář: Mk 5,21-43
Představený synagogy i žena sužovaná krvácením Ježíši věří a očekávají od něj pomoc – vysvobození. Co já dnes od Krista očekávám?
STŘEDA 1.2. sv. Pioniuse
2 Sam 24,2.9-17 Mk 6,1-6
Komentář: Mk 6,1-6
Nedůvěra vůči Ježíši, ale i to, že už ho známe, že ho máme „přečteného“, že víme, co říká ve svém slově, brání tomu, aby konal v našich životech veliké věci…
ČTVRTEK 2.2. svátek Uvedení Páně do chrámu
Mal 3,1-4 nebo Žid 2,14-18 Lk 2,22-40
Komentář: Mal 3,1-4
„Přijde do svého chrámu Pán, jehož hledáte“ – platí o mně tato slova? Hledám svého Pána? Hledám u něj odpovědi na své otázky, hledám nasměrování, odpuštění, povzbuzení…?
PÁTEK 3.2. sv. Blažeje, biskupa a mučedníka
Sir 47,2-13 Mk 6,14-29
Komentář: Mk 6,14-29
I dnes mnozí trpí pro pojmenovávání věcí pravdivě, pro vytýkání nepravostí mocným. Pros za ně ve své modlitbě…
SOBOTA 4.2. sv. Ondřeje Corsini
1 Král 3,4-13 Mk 6,30-34
Komentář: Mk 6,30-34
V dnešní chvíli ztišení mluv s Ježíšem, oznam mu všechno, co činíš, nech se jím povzbudit ve svém konání, ve své službě, ve svém životě…
5. neděle v mezidobí – cyklus B 5.2.2012
Dnešní neděle otevírá zajímavou scénu. Nejprve nahlédneme realitu lidského života ve vší syrovosti, jak ji zobrazí zoufalá modlitba trpícího Joba. On položí klíčovou otázku: „Máme pro Boha vůbec nějakou cenu? Nebo je jen „hlídačem lidí?“ (Job 7,20) Následně v evangeliu uvidíme, jak Bůh skutečně jedná. Nahlédneme, jak vypadá „pracovní den“ Krista. Nestojí tu v žádném případě jako „hlídač“, ale odhaluje tvář dobrého Boha (viz Žalm). Setkání s tímto milujícím Bohem je důvod, který sv. Pavla žene k jednání, o němž uslyšíme ve 2. čtení.
1. ČTENÍ
Kniha Job je napsána jako divadelní hra postavená na dialozích, resp. spíše monolozích čtyř aktérů. Tématem této hry je hledání odpovědi na lidské utrpení. Job je spravedlivý, nezhřešil, a přeci trpí. 7. kapitola je modlitbou, v níž Job Bohu předkládá svou bolest jako naléhání: „Nepomůžeš-li, Bože, můj život ztratí smysl a význam i pro tebe.“
Job 7,1-4.6-7
Job řekl: „Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka? Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny. Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu. Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí.“
ŽALM 147
Odpověď: Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce.
Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, – opěvujte našeho Boha, neboť je milý, – zaslouží si chvály. – Hospodin buduje Jeruzalém, – shromažďuje rozptýlené z Izraele. Uzdravuje ty, jimž puká srdce, – a jejich rány obvazuje. – Určuje počet hvězd, – každou z nich nazývá jménem.Velký je náš Pán a přemocný, – jeho moudrost je bez míry. – Pokorné Hospodin pozvedá, – bezbožné však ponižuje k zemi.
2. ČTENÍ
V 9. kapitole 1 listu Korinťanům se Pavel vyjadřuje k otázce odměny (platu) za službu hlásání evangelia. Nejprve obhajuje, že na ni má nárok (9,3-14). Následně však říká, že se jí v Korintě zřekl. Předkládá těm, kteří na něj dorážejí (9,3), že jeho služba komunitě křesťanů je sebevydáním a nikoli cestou k obohacení se.
1 Kor 9,16-19.22-23
(Bratři a sestry!) Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje. Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pán vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci. Aleluja.
EVANGELIUM
Již třetí neděli pokračujeme ve čtení první kapitoly Mk evangelia. Dnešní perikopa je Ježíšův vzorový den. Uzdravuje, není mu lhostejná žádná lidská nouze, ale také má čas na modlitbu. Důraz však neklade na léčení nemocných, ale na zvěstování evangelia – co znamená spasitel, jaká je skutečná tvář Boha.
Mk 1,29-39
Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají!“ Odpověděl jim: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy.
K ZAMYŠLENÍ
Člověk se mnohdy ptá, proč ve svém životě trpí. Dnešní perikopy nedávají odpověď na otázku Proč? Ale odpovídají, i když v jiném smyslu. Nemoc je místo, ve kterém nejintenzivněji pociťujeme, že bez Boha jsme „bez-mocní“. Job v skrytu duše doufá v Boží pomoc. Téměř se snaží Boha obvinit, že jím pohrdl, aby rozechvěl jeho soucit (Job 7,21), aby jednal. Ale Bůh vidí nouzi a vstupuje do ní (Žalm 147). Ježíš zjevuje Boha jako soucitného, léčícího lidskou nouzi. Bůh jediný vysvobodí člověka z jeho zajetí zlem, z bolesti, selhání. Bůh je Otec, který nás opatruje (vstupní modlitba). Avšak dnes zaznívá ještě jiná důležitá zpráva: Učedník není především ten, který přichází, když potřebuje pomoc. Pravý učedník zůstává s Bohem v jeho domě (srov. Jan 1,39). Modlí se s Kristem, doprovází ho, ba dokonce napne své síly pro službu radostné zvěsti evangelia (2. čtení).
