12. 3. 2012 - 18 3. 2012
motto týdne:
„Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.“
PONDĚLÍ 12.3. sv. Kvirina
2 Král 5,1-15a Lk 4,24-30
Komentář: Lk 4,24-30
Jaké ustálené představy, zaběhlé pohledy, staré známé pravdy mi brání v tom, abych plněji přijal Ježíšovu zvěst, abych se víc otevřel evangeliu?
ÚTERÝ 13.3. sv. Patricie
Dan 3,25.34-43 Mt 18,21-35
Komentář: Mt 18,21-35
Co potřebuji změnit ve svém životě, abych byl také tak milosrdný jako můj nebeský Otec, abych ze srdce odpouštěl všem?
STŘEDA 14.3. sv. Matyldy
Dt 4,1.5-9 Mt 5,17-19
Komentář: Mt 5,17-19
„Kdo se však bude jimi řídit …“ – co mohu dnes udělat, abych naplnil Ježíšovo přikázání lásky?
ČTVRTEK 15.3. sv. Longina
Dt 4,1.5-9 Mt 5,17-19
Komentář: Mt 5,17-19
„Kdo se však bude jimi řídit …“ – co mohu dnes udělat, abych naplnil Ježíšovo přikázání lásky?
PÁTEK 16.3. sv. Huberta
Jer 7,23-28 Lk 11,14-23
Komentář: Lk 11,14-23
„Už k vám přišlo Boží království.“ – Vnímám je ve svém životě? Jednám tak, aby to druzí z mého jednání mohli poznat?
SOBOTA 17.3. sv. Patrika, biskupa
Oz 6,1-6 Lk 18,9-14
Komentář: Lk 18,9-14
Nepovyšuji se nad druhé, nepovažuji se za lepšího a spravedlivějšího, než jsou druzí?
4. neděle postní - cyklus B 18.3.2012
Dnešní neděle je radostná (Laetare – raduj se!). Máme uprostřed postní doby zahlédnout naději blížícího se vykoupení, křtu, Božího vítězství. Texty této neděle se budou soustředit na základní kérygma, tedy střed křesťanské víry. První čtení nám ukáže, jak skončil skoro pětisetletý pokus vybudovat Boží království politickým způsobem. Tragická událost vedla k hlubokému pokání. A teprve z něj roste to nesmírně cenné a zásadní, jak o tom mluví druhé čtení a evangelium. Tato neděle je dnem svítání Božího řešení lidských selhání.
1. ČTENÍ
Knihy Kronik (Paralipomenon) reflektují dějiny Izraele od Adama přes Davida až po tragický pád Jeruzaléma v roce 587 př. n. l., kdy ho dobyli Babyloňané. Fakticky tedy asi pět set let. Náš text je závěr Kronik, který popisuje tragický konec království, ale také naznačuje novou naději.
2 Kron 36,14-16.19-23
Všechna knížata, kněží i lid se dopustili mnoha nevěrností. Napodobovali všechny hanebnosti pohanů a poskvrnili chrám, který si Hospodin posvětil v Jeruzalémě. Hospodin, Bůh jejich otců, posílal k nim bez ustání své posly, neboť měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem. Ale oni se posmívali Božím poslům, pohrdali jeho slovy a tupili jeho proroky, až se vznítil Hospodinův hněv proti jeho lidu, že už nebylo léku. Nepřátelé spálili Boží chrám, zbořili hradby Jeruzaléma, všechny jeho paláce vydali napospas ohni a zničili všechny jeho cenné předměty. Nabuchodonosor vystěhoval do Babylóna všechny jeho obyvatele, kteří unikli meči. Sloužili jemu a jeho synům jako otroci až do zřízení perského království, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, dokud by země nedostala náhradu za nezachovávané soboty. Po všechny dny zpustošení odpočívala, až se naplnilo sedmdesát let. V prvém roce perského krále Kýra vzbudil Hospodin ducha Kýra, perského krále, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, a on dal prohlásit – i písemně – po celém království: Tak praví Kýros, perský král: Všechna království země mi dal Hospodin, Bůh nebes. On mi přikázal, abych mu vystavěl chrám v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdo je mezi vámi ze všeho jeho lidu? Ať je Hospodin, jeho Bůh, s ním. Ať jde do Jeruzaléma!
ŽALM 137
Odpověď: Vyslyš nás, Pane, a vysvoboď nás!
U babylónských řek, tam jsme sedali a plakali, – když jsme vzpomínali na Sión. – Na vrby toho kraje – jsme zavěsili své citery. Neboť tam od nás žádali písně ti, kdo nás odvlekli, – kdo nás sužovali, od nás žádali, – abychom se radovali: – „Zpívejte nám ze siónských písní!“ Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň – v cizí zemi? – Kdybych měl na tebe zapomenout, Jeruzaléme, – ať mi zchromne pravice! Ať se mi jazyk přilepí k patru, – když na tebe nevzpomenu, – když nedám přednost Jeruzalému – před každou svou radostí.
2. ČTENÍ
Druhá kapitola listu Efesanům je zhuštěným vysvětlením základní křesťanské pravdy. Začátek 2. kapitoly říká klíčové: „I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy“ … „a tím jsme nutně propadli Božímu soudu, tak jako ostatní.“ Verše 4-7 se zdají být hymnem, který je asi citovaný. Klíčové je konstatování: „Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou.“
Ef 2,4-10
(Bratři a sestry!) Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Milostí jste spaseni! Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše. Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží! Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě.
Zpěv před Evangeliem
Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život.
EVANGELIUM
Janovo evangelium obsahuje několik křestních katechezí. První z nich je rozhovor s Nikodémem. Ten se ptá: „Jak se může člověk narodit pro nebe?“ Náš text je fakticky Ježíšova odpověď. Nezapomeňme, že Janovo evangelium záměrně používá černobílé vidění věcí. Tento styl dává textu velkou údernost a vede k rozhodnutí.
Jan 3,14-21
Ježíš řekl Nikodémovi: „Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
K ZAMYŠLENÍ
Dnešní evangelium je jedním z nejzásadnějších textů Nového zákona. 16. verš je klíčem k porozumění křesťanství. Mnohdy lidé pochybují o Bohu, o jeho lásce k člověku. Jestliže platí, že Bůh tak „miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“, pak se i my máme a můžeme opřít o víru. Nejsou to naše skutky (druhé čtení), které nám umožní projít soudem. Jan nekompromisně mluví o soudu, ale nemyslí se tím soud jednou na věčnosti. Jde o naše rozhodnutí se pro Krista dnes, tady a teď. To je klíč, který vše rozhodne. Toto rozhodnutí pro Krista pak vyvolá i rozhodnutí pro dobro (Jan 3,21; Ef 2,10). Vezměme tedy tuto postní neděli jako výzvu vrhnout se do náruče milujícího Boha a uvěřit jeho vydávající se lásce. Ať je nám zdrojem radosti z konání dobra. Tomu říkáme „uvěřit“.
