18. 3. 2012 - 25. 3. 2012
motto týdne:
„Milostí jste spaseni!“
PONDĚLÍ 19.3. slavnost sv. Josefa
2 Sam 7,4-5a.12-14a.16; Řím 4,13.16-18.22 Mt 1,16.18-21.24a
Komentář: Mt 1,16.18-21.24a
Josefova poslušnost, ochota naslouchat Božímu hlasu a také podle toho jednat je pro mne výzvou k napodobování.
ÚTERÝ 20.3. sv. Archipa
Ez 47,1-9.12 Jan 5,1-3a.5-16
Komentář: Jan 5,1-3a.5-16
I ve tvém životě může Ježíš proměnit a uzdravit to, co tě již dlouho trápí („nemocný už osmatřicet let“), s čím již léta bojuješ, co tě sráží do prachu, odvádí od tvého Pána, co ti brání jít dál ...
STŘEDA 21.3. blah. Serapiona
Iz 49,8-15 Jan 5,17-30
Komentář: Jan 5,17-30
Hledám „vůli toho, který mě poslal“. – Hledám Boží vůli pro svůj život? Ptám se svého Pána? A naplňuji jeho vůli? Nechávám se poslat?
ČTVRTEK 22.3. sv. Epafrodita
Ex 32,7-14 Jan 5,31-47
Komentář: Jan 5,31-47
Jak moc věřím Ježíšovi? Jak moc se v dnešním dni spolehnu na jeho slovo, na jeho zaslíbení? Jak moc dnes dokážu jeho slovo žít, jak moc je naplním?
PÁTEK 23.3. sv. Turibia z Mongroveja, biskupa
Mdr 2,1a.12-22 Jan 7,1-2.10.25-30
Komentář: Jan 7,1-2.10.25-30
I já mohu uvažovat podobně – už Ježíše znám, vím, co říká, kam mne v životě postavil, čím mne pověřil. Ale jsem ochoten přijímat věci nové? Jsem ochoten rozpoznat jej nově v této životní etapě?
SOBOTA 24.3. sv. Kateřiny Švédské
Jer 11,18-20 Jan 7,40-53
Komentář: Jan 7,40-53
Podobně jako včera: Předpojatost, zajetost v uvažování, nechuť měnit své navyklé cesty brání v otevření se věcem novým, osvobozující radostné zvěsti, Kristu přinášejícímu nové věci do mého života! – Právě dnes!
5. neděle postní - cyklus B 25.3.2012
Jsme před velikonočními událostmi. Příští neděle je Květná a vstoupíme do vlastního dění Velikonoc. Proto i dnešní texty jsou více velikonoční a zaměřují se na události nadcházejících svátků. Ale ani dnes nejsme zváni k pouhé tryzně. Naopak. Zkusme zaslechnout, kde všude se objeví smysl a význam křížové cesty. Její vrchol nebude smrt, ale Otcovo oslavení milovaného Syna.
1. ČTENÍ
Prorok Jeremiáš působí v době nadcházející krize. Ze skvěle fungujícího Izraelského království se za jeho života stanou ruiny. Kdo za to může? Proč to Bůh dopustil? Ale právě toto dopadnutí na dno bude klíčem k novému vzrůstu. Náboženský život již nebude založen pouze na předpisech, ale na víře.
Jer 31,31-34
Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu: ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; smlouva, kterou zrušili, ačkoli já jsem byl jejich pánem – praví Hospodin. Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech – praví Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem! Nebude již učit druh druha, bratr bratra: „Poznej Hospodina!“ Neboť mě poznají všichni od nejmenšího do největšího – praví Hospodin. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu.
ŽALM 51
Odpověď: Stvoř mi čisté srdce, Bože!
Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, – pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. – Úplně ze mě smyj mou vinu – a očisť mě od mého hříchu. Stvoř mi čisté srdce, Bože! – Obnov ve mně ducha vytrvalosti. – Neodvrhuj mě od své tváře – a neodnímej mi svého svatého ducha. Vrať mi radost ze své ochrany – a posilni mou velkodušnost. – Bezbožné budu učit tvým cestám – a hříšníci se budou obracet k tobě.
2. ČTENÍ
List Židům patří ke koncepčně velice propracovaným textům Nového zákona, ale také k jazykově nejnáročnějším. Zabývá se otázkou Kristova kněžství – v čem spočívá, mohl-li Ježíš přinést oběť Bohu, … Kromě řady otázek je otazník také nad tím, co je předmětem Kristovy oběti. Náš úryvek odpovídá, byť výklad tohoto místa je složitý. Všimněme si však slova „poslušnost“. To je klíč.
Žid 5,7-9
(Bratři a sestry!) Kristus v době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Ačkoli to byl Syn Boží, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají.
Zpěv před Evangeliem
Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje, praví Pán; a kde jsem já, tam bude i můj služebník.
EVANGELIUM
Text 12. kapitoly je posledním vystoupením Krista, než zasedl s učedníky k poslední večeři. Proto otevřeně mluví o tom, že „hodina“ je již zde … Ježíšova ochota vydat se smrti je zároveň sebevydáním do Otcových rukou. Otec tento sebedarující akt promění v oslavu Krista.
Jan 12,20-33
Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl: „Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!“ Tu se ozval hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: „To k němu promluvil anděl.“ Ježíš jim na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“ Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře.
K ZAMYŠLENÍ
Zdá se, že jedním z velkých témat dnešních textů je slovo oběť. Během dějin Písma pojem oběti prodělal velký vývoj. Jde o odevzdání sebe sama skrze nějaké gesto. Často šlo o něco velmi cenného, co člověk vydal Bohu (obětní zvíře). Ale pravý význam je vnitřní. Bůh nepotřebuje zvířata, potřebuje naše srdce. Sebedarování Krista v sobě nese více rozměrů: on – člověk i Bůh, jediný bez hříchu – se zcela dává Bohu. Nikdo jiný není schopen takového sebedarování. Jestliže to učinil on za nás, již není třeba tuto oběť nahrazovat, doplňovat … Zároveň ale je příkladem ve své poslušnosti Otci. Ta je v listě Židům stejně jako v druhé kapitole listu Filipanům označována za střed Ježíšova obětního aktu. Ježíš je tedy kněz i oběť, oltář i chléb života, poslušný syn nebeského Otce, ale i syn neposlušného Adama (Evy) … V něm se sbíhají nitky dějin člověka, aby skrze něj člověk mohl začít novou kapitolu dějin života s Bohem.
