5. 3. 2012 - 11. 3. 2012
motto týdne:
„Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých.“
PONDĚLÍ 5.3. sv. Teofila
Dan 9,4b-10 Lk 6,36-38
Komentář: Lk 6,36-38
„Buďte milosrdní. Nesuďte. Nezavrhujte. Odpouštějte. Dávejte.“ – Která z těchto Ježíšových výzev je pro mne aktuální, o kterou z nich mám dnes usilovat?
ÚTERÝ 6.3. sv. Friedricha
Iz 1,10.16-20 Mt 23,1-12
Komentář: Mt 23,1-12
Odpovídá moje řeč, mé usilování, moje hodnoty tomu, jak opravdu jednám?
STŘEDA 7.3. sv. Perpetuy a Felicity, mučednic
Jer 18,18-20 Mt 20,17-28
Komentář: Mt 20,17-28
Ježíšovo pozvání ke službě platí i pro tebe, ať máš jakoukoliv zodpovědnost, ať jsi jakkoli důležitý, ať máš na starost cokoliv…
ČTVRTEK 8.3. sv. Jana s Boha, řeholníka
Jer 17,5-10 Lk 16,19-31
Komentář: Lk 16,19-31
Ani ty bys neměl čekat na nějakou další výzvu k obrácení, na další rekolekci, na to, až někdo „vstane z mrtvých“ – čas na obrácení se k Hospodinu je právě teď, právě dnes.
PÁTEK 9.3. sv. Františky Římské, řeholnice
Gn 37,3-4.12-13a.17b-28 Mt 21,33-43.45-46
Komentář: Mt 21,33-43.45-46
Nesu ovoce Božího království? Co mi v tom brání, co mohu odložit, co změnit?
SOBOTA 10.3. sv. Jana Ogilvie, kněze a mučedníka
Mich 7,14-15.18-20 Lk 15,1-3.11-32
Komentář: Lk 15,1-3.11-32
„Vstanu a půjdu k svému otci.“ Vstaň a běž, Otec tě vyhlíží, nechal vyžehlit šaty, vyčistit obuv, vycídit prsten…
3. neděle postní - cyklus B 11.3.2012
Stojíme v plném proudu postní doby. V mnohých farnostech se dnes věřící budou modlit za katechumeny (skrutinia) a tam je také možné použít texty z cyklu A s dlouhým textem ze 4. kapitoly Janova evangelia – o Samaritánce. Pokud však zůstaneme v cyklu B, jsou nedělní perikopy rozvinutím hned několika významných témat, která spolu ne zcela korespondují. Spíše jde o postižení širokého spektra témat, která odkazují na Velikonoce. Především Desatero jako smlouva mezi Bohem a člověkem, ale i druhé čtení vystihující paradox smrti na kříži. V neposlední řadě pak evangelium o začátku Ježíšova působení, který již v té chvíli odkazuje na Velikonoce.
1. ČTENÍ
Čteme Desatero v jeho originální podobě (nikoli v úpravě, jak ji známe z náboženství), asi ze 13. století př. n. l. Většina z nás zná dobře druhou část zaměřenou na vztah k bližnímu. Významnější první část je zaměřena na vztah k Bohu, je rozvitější, s typickým výrokem „Já jsem Hospodin“. Desatero je smlouva mezi Bohem a Izraelem: Izrael dostal život vysvobozením ze zajetí. Chce-li i nadále žít, pak je třeba zachovat tyto podmínky vysvoboditele.
EX 20,1-17
Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý. Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu. Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“
ŽALM 19 Odpověď: Pane, ty máš slova věčného života.
Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, – Hospodinův příkaz je spolehlivý, – nezkušenému dává moudrost. Hospodinovy předpisy jsou správné, – působí radost srdci, – Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči. Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá na věky, – Hospodinovy výroky jsou pravdivé, – všechny jsou spravedlivé. Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, – sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.
2. ČTENÍ
Komunita Korinťanů se začala štěpit na příznivce Pavla, Apolla či Petra,... Pavel reaguje ostře: Nikoli výmluvnost, ale slovo o kříži je klíč k pravosti učení! Slabost Boží (tedy kříž) je mocnější než naše moudrosti.
1 Kor 1,22-25
(Bratři a sestry!) Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé.
Zpěv před Evangeliem
Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život.
EVANGELIUM
Janovo evangelium je koncipováno velice symbolicky, jinak než ostatní evangelia. Hned po zprávě z Kány Galilejské přichází scéna očištění chrámu. Jan začíná vyprávění o Ježíšově veřejném vystoupení slovy o blízkosti Velikonoc, o Ježíšově horlivosti a především o proroctví ukřižování a zmrtvýchvstání.
JAN 2,13-25
Byly blízko židovské Velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.“ Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.
K ZAMYŠLENÍ
Ježíš přišel na svět, aby očistil bohoslužbu od vší bezduchosti, zmechanizovanosti a obchodní podoby. Ne náhodou zaznívá Ježíšův křik v postní době. V žádné době není těžké bohoslužbu, modlitbu, to nejposvátnější obrátit v tupý a bezduchý ritus. Není to však otázka kněze či biskupa. Především je to věc mého vlastního nitra. Nakolik já dnes a nyní chci být „horlivým pro dům Hospodina“. Desatero není jen souhrnem odpudivých nepříjemných předpisů, které omezují naši svobodu. Naopak, žalmistova radost je burcující. Pokud je pro nás Desatero jen snůškou nepříjemností, pak jsme neporozuměli moudrosti, kterou pravidla pro zachování života obsahují. Naše vlastní horlivost v zachování těchto nasměrování povede k životu, jestliže je nebudeme plnit otrocky, ale s širokým srdcem.
