2. 4. 2012 - 7. 4. 2012
motto týdne:
„Kristus stal se poslušným až k smrti.“
PONDĚLÍ 2.4. sv. Františka z Pauly
Iz 42,1-7 Jan 12,1-11
Komentář: Jan 12,1-11
Jak se dívám na nezištné, nevypočítavé skutky druhých? Nepřepočítávám vše na peníze, na možnou užitečnost, nehledám u druhých jen postranní úmysly?
ÚTERÝ 3.4. sv. Sixta I, papeže
Iz 49,1-6 Jan 13,21-33.36-38
Komentář: Jan 13,21-33.36-38
Jidáš Krista zrazuje, učedníci jej opouští, Petr bude zapírat, ty … – i tvoje hříchy přivádí Krista na kříž. Odevzdej je Pánu a vydej se s ním na bolestnou cestu k neděli Vzkříšení …
STŘEDA 4.4. sv. Isidora, arcibiskupa a učitele církve
Iz 50,4-9a Mt 26,14-25
Komentář: Mt 26,14-25
Pro Krista muselo být těžké žít s druhým, který proti němu kuje pikle, který ho zradí. Přesto Ježíš odhodlaně kráčí dál, protože jeho „čas je blízko“. „Milujte své nepřátele,“ říká. Dokážu to?
ČTVRTEK 5.4. Zelený čtvrtek
Ex 12,1-8.11-14; 1 Kor 11,23-26 Jan 13,1-15
Komentář: 1 Kor 11,23-26
Ježíš, který se za nás vydává. Svou krví potvrzuje novou smlouvu. Prožij to dnes ve své modlitbě i při slavení eucharistie.
PÁTEK 6.4. Velký pátek
Iz 52,13 – 53,12; Žid 4,14-16; 5,7-9 Jan 18,1 – 19,42
Komentář: Žid 4,14-16; 5,7-9
Poklekni před utrpením Božího Služebníka, přiznej svou vinu, přijmi osvobození, přijmi ospravedlnění skrze jeho smrt.
SOBOTA 7.4. Vigilie slavnosti Zmrtvýchvstání Páně
Gn 1,1 – 2,2; Gn 22,1-18; Ex 14,15 – 15,1; Iz 54,5-14; Iz 55,1-11; Bar 3,9-15.32 – 4,4; Ez 36,16-17a.18-28; Epištola Řím 6,3-11 Mk 16,1-7
Komentář: Epištola Řím 6,3-11
Prožij dnes znovu svoji záchranu, svoje ponoření do smrti spolu s Kristem, prožij to, že patříš Bohu, že už nemusíš otročit hříchu, že žiješ pro Boha, spojen s Kristem Ježíšem.
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně – cyklus B 8.4.2012
Vzkříšení je onen „den po sobotě“, kdy se události světa otočily jiným směrem. Jako by právě dnes vyvstal „osmý den“ stvoření. Na tento den čekalo tvorstvo od Adamova pádu. Od této chvíle již nevládne osudu člověka smrt, ale život. Ježíšovo zmrtvýchvstání je zcela reálnou porážkou smrti. Není žádná mocnost, zlo, Ďábel, smrt…, která by mohla člověka oddělit od Boha. Ovšem má to svoji podmínku, totiž že člověk Boha přijme, vpustí ho do svého srdce (to je význam obnovy křtu při vigilii zmrtvýchvstání). Chceme jásat nad vítězstvím života, ale je zde i naše rozhodnutí pro Boha.
1. ČTENÍ
Petr podle Skutků apoštolů poprvé v životě vstupuje do pohanského domu, ale ke svému překvapení se nesetká s pohrdáním vírou. Naopak, Bůh mocně jedná, Duch svatý sestoupí na pohany dříve, než je Petr pokřtil! Jeho radostné hlásání je vzorovým sdělením základů křesťanské víry.
Sk 10,34a.37-43
Petr se ujal slova a promluvil: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel. A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“
ŽALM 118
Odpověď: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá na věky.“ Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech. Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.
2. ČTENÍ
Jestliže jsme zakusili vykoupení, jestliže žijeme v moci Boží, pak náš život má dostat novou náplň. Kristovo zmrtvýchvstání není jen jedním z bodů na cestě. Je to zásadní změna v celém našem životě…
Kol 3,1-4
Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.
EVANGELIUM
Tímto textem začíná Jan vyprávět o vzkříšení. Je třeba nepřeslechnout zlom vyprávění! Ještě předchozí verš mluvil o hrobu. Marie klade otázku obecně: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ I my stojíme v této situaci. Odpověď nám nedá pečlivé zkoumání, ale víra! To vyjadřují až další části 20. kapitoly Janova evangelia.
Jan 20,1-9
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl ke hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.
K ZAMYŠLENÍ
Všechny texty liturgie v sobě nesou nějaké překvapení. V prvním čtení je to překvapený Petr, který vidí, že i pohané mají přístup k Bohu skrze Krista. Vedle toho je to nádherný Žalm 118, který by se snad měl recitovat celý, i když to liturgie nedělá. Je výrazem nejen fascinované radosti, ale i shrnutím překvapující dynamiky, kterou Bůh použil. (Kéž by nám jeho slova nepřipadala „odposlouchaná“.) A konečně evangelium ukazuje zmatenou Marii i učedníky. Jako by tohle vůbec nečekali. Slova „nevíme, kam ho položili“ jsou podivuhodná, protože Marie mluví v plurálu. Nevíme… Ani my nevíme, jak přesně události proběhly. Bůh zůstává i pro nás tajemstvím, a přesto je nám nesmírně blízkým právě touto událostí.
