30. 4. 2012 - 6. 5. 2012
motto týdne:
„Dobrý pastýř dává za ovce svůj život.“
PONDĚLÍ 30.4. sv. Zikmunda, mučedníka, sv. Pia V, papeže
Sk 11,1-18 Jan 10,1-10
Komentář: Sk 11,1-18
Děkuj a buď vděčný i za ty ve tvé farnosti, které Bůh také povolal do života a kteří jsou tak odlišní od tebe, tvých zvyklostí, kteří dělají věci jinak, kterým nerozumíš… Pros, abyste přes všechny tyto odlišnosti mohli vytvářet jednotu a i skrze svoji různost mohli vydávat svědectví o svém Pánu.
ÚTERÝ 1.5. sv. Josefa Dělníka
Gn 1,26 – 2,3 nebo Kol 3,14-15.17.23-24 Mt 13,54-58
Komentář: Mt 13,54-58
Co mně může bránit v tom, abych přijímal Ježíše, jeho učení (už jsem to tolikrát slyšel, tolikrát zkusil uskutečnit, vadí mi osoba hlasatele, ...)?
STŘEDA 2.5. Památka sv. Atanáše, biskupa a učitele církve
Sk 12,24 – 13,5a Jan 12,44-50
Komentář: Sk 12,24 – 13,5a
Modli se dnes za ty, kteří mají nějakou službu v církvi, kteří byli povoláni vést, posláni hlásat, kteří mají učit a doprovázet. Pros za jejich vytrvalost, za jejich víru, za dary Ducha pro jejich službu.
ČTVRTEK 3.5. svátek sv. Filipa a Jakuba
1 Kor 15,1-8 Jan 14,6-14
Komentář: Jan 14,6-14
Rozjímej dnes o tom, kde ve svém životě nacházíš Krista jako cestu, pravdu a život, kde je posilou pro tvoji cestu, pro setrvávání v pravdě, pro naplněný – smysluplný – život.
PÁTEK 4.5. sv. Floriána, mučedníka
Sk 13,26-33 Jan 14,1-6
Komentář: Sk 13,26-33
Možná máš ve svém životě chvíle, oblasti, kde nepoznáváš Ježíše, kdy nepoznáváš, „kdo Ježíš je“. Předlož je svému Pánu, pros o porozumění, o uzdravení, o vysvobození – vždyť jsi jeho milovaný syn, jeho milovaná dcera.
SOBOTA 5.5. sv. Angela ze Sicílie, kněze a mučedníka
Sk 13,44-52 Jan 14,7-14
Komentář: Sk 13,44-52
„Učedníci byli plní radosti a Ducha svatého“ – tato výpověď má být výpovědí i o mně. Prožil(a) jsem Velikonoce, své vysvobození a radost z toho a život v Duchu mají být na mně viditelné.
5. neděle velikonoční – cyklus B 6.5.2012
Velikonoční doba se pomalu posouvá ke slavnosti Seslání Ducha svatého. Texty čtení nám předkládají události, v nichž není snadné „vědět si rady“: Učedníci se bojí pronásledovatele Saula. Ale nesnadné je i téma vztahu našich skutků a daru spásy, které nahlížíme z pohledu janovské komunity v druhém čtení. V neposlední řadě v evangeliu se vrátíme do večeřadla, abychom slyšeli, co nám Ježíš klade na srdce pro dobu, až on nebude s námi ve viditelné podobě. Vše směřuje k odvaze žít evangelium naplno, nikoliv jako nesamostatné děti, ale jako dospělí křesťané. A právě tato plnost života nespočívá ani v nadřazeném pocitu kohosi, kdo „již má“ spásu (druhé čtení), ani v pouze úzkostném plnění předpisů. Jde o tajemství života samotného Boha, který do nás má a může proudit.
1. ČTENÍ
Příběh o Šavlovi je ukázkou, jak jedná Bůh. Bratři v Damašku se děsí pověstného pronásledovatele, ale Bůh jedná. Pavel, naplněný Duchem svatým, se stává místo ohrožení po-silou.
Sk 9,26-31
Když přišel Šavel do Jeruzaléma, pokoušel se navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem. Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s helénisty a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu. Církev měla pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.
ŽALM 22
Odpověď: Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění.
Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina. – Chudí se najedí do sytosti, – kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: – „Navěky ať žije vaše srdce!“ Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí – všechny končiny země, – před ním se skloní – všechna lidská pokolení. – Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, – před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.I má duše bude pro něho žít, – mé potomstvo bude mu sloužit. – Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, – lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: – „To udělal Hospodin!“
2. ČTENÍ
Již minulou neděli jsme slyšeli, že janovská komunita bojuje s gnostiky, kteří se považovali za osvícené, výjimečné a na vrcholu cesty víry. Být vtažen do tajemství Krista, Trojice či vykoupení neznamená, že již nemusíme žít ze spravedlnosti. „Výjimečnost“ vykoupení není žádným důvodem k pohrdání ostatními.
1 Jan 3,18-24
Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí. Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás, praví Pán; kdo zůstává ve mně, ten nese mnoho ovoce. Aleluja.
EVANGELIUM
Janovo evangelium má dvě části. Druhá je koncipována jako řeč při poslední večeři a zahrnuje následné události smrti a vzkříšení. 15. kapitola Janova evangelia je jedním z textů poslední večeře. Podobenství o vinném kmeni a ratolestech je silným motivem základního refrénu: „Zůstaňte ve mně.“
Jan 15,1-8
Ježíš řekl svým učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně – a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“
K ZAMYŠLENÍ
„Zůstaňte ve mně,“ klade Ježíš na srdce apoštolům. Obraz kmene a ratolestí asociuje mízu, bez níž ratolest hyne. Jistě lze domýšlet obraz kmene a ratolestí (církev, farnost, společenství), ale především je zde kmenem Kristus. Tento obraz však také ukazuje roli Ducha svatého. On je tou mízou, která tímto připojením ke kmeni může proudit. De facto není vidět, ale člověk žije. Tento obraz Nejsvětější Trojice, jak ji může zakusit konkrétní křesťan, se objevil také ve druhém čtení. V posledních verších úryvku mluví Jan o zachovávání přikázání, které je důvodem, že Bůh zůstává… I zde se mluví o Duchu. Jak tedy prakticky vypadá život křesťana, když je napojen na život Trojice? Co všechno máme dělat, aby Bůh v plnosti mohl proudit do našeho srdce? Nejsou dnešní čtení návodem?
