9. 4. 2012 - 15. 4. 2012
motto týdne:
„Pán vstal z mrtvých, aleluja!“
PONDĚLÍ 9.4.
Sk 2,14.22b-33 Mt 28,8-15
Komentář: Sk 2,14.22b-33
Bůh chce konat mocné činy, divy a znamení i mezi námi. Zmrtvýchvstalý Kristus přichází jako dárce Ducha a pokoje. „My všichni jsme toho svědky.“ I ty – a právě teď.
ÚTERÝ 10.4.
Sk 2,36-41 Jan 20,11-18
Komentář: Sk 2,36-41
To zaslíbení „všem, kteří jsou ještě daleko, které si povolá Pán,“ se naplňuje a uskutečňuje i v tvém životě. Jak moc proniklo do tvého srdce?
STŘEDA 11.4.
Sk 3,1-10 Lk 24,13-35
Komentář: Sk 3,1-10
Vžij se do role chromého z evangelia, vždyť i tebe ochromuje hřích a i tebe Ježíš uzdravuje a posílá. Ke svědectví i ke chválení Boha.
ČTVRTEK 12.4.
Sk 3,11-26 Lk 24,35-48
Komentář: Sk 3,11-26
Uzdravení se děje skrze víru apoštolů, skrze víru, která od Krista pochází. I dnes potřebuje Ježíš ty, kteří jeho uzdravení zprostředkují, kteří o něm vydají svědectví, kteří budou jeho ochotnými svědky.
PÁTEK 13.4.
Sk 4,1-12 Jan 21,1-14
Komentář: Sk 4,1-12
Ježíš – „kámen, který stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní“. Má můj život, mé usilování, mé jednání za základ Ježíše, stavím na něm? Kde v mém životě to tak úplně neplatí?
SOBOTA 14.4.
Sk 4,13-21
Mk 16,9-15
Komentář: Sk 4,13-21
„Je přece nemožné, abychom nemluvili o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ – Možné to je, mohu se se svojí vírou schovat, žít si bez druhých, pouze s Ježíšem – ale není to to, k čemu jsem poslán, k čemu jsem byl vysvobozen.
2. neděle velikonoční – cyklus B 15.4.2012
Dnešní neděle je posledním dnem tzv. oktávu, osmi dní, po které trvá slavnost Vzkříšení. Jako by se církev osm dní nepřetržitě radovala. A tato radost zaznívá také v liturgii, která se celá vrací k události smrti a vzkříšení Pána. Připojme se k této radosti vykoupení a nechme se znovu strhnout událostmi, které pro nás mají zásadní význam. Nejde ani tolik o vzpomínání na historické skutečnosti, jde o dopady, které se týkají především nás!
1. ČTENÍ
4. kapitola Skutků apoštolů mluví o prvních obtížích, které mladičkou církev potkaly. Apoštolové stanou před veleradou a statečně vyznají Krista… Tato kapitola končí shrnutím – text, který čteme. Zpráva je samozřejmě zjednodušující, hned další kapitola ukazuje problémy, ale obecný pohled na mladou církev je plný optimismu a radosti.
Sk 4,32-35
Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné. Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost. A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.
ŽALM 118
Odpověď: Děkujte Hospodinu, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řekne dům Árónův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech. – Hospodin mě sice těžce ztrestal, – nevydal mě však smrti. Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho!
2. ČTENÍ
Způsob vyjadřování janovských textů je poněkud nezvyklý. V 5. kapitole vnímáme silné křestní téma narození z Boha (srov. příběh o Nikodémovi v Jan 3). Ale narodit se z Boha není jen otázkou našeho úsilí, je to otázka křtu (voda) a Kristovy oběti (krev). Slova „krev a voda“ mají v teologii několik výkladů. Všimněme si spojitosti iniciačních svátostí: křest (voda), eucharistie (obětované tělo – krev) a biřmování (Duch).
1 Jan 5,1-6
Milovaní! Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi, praví Pán; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. Aleluja.
EVANGELIUM
Teprve po příběhu o prázdném hrobu a po vyprávění o Marii považující Zmrtvýchvstalého za zahradníka se Ježíš zjeví apoštolům naplno. Jako by je potřeboval připravit, naladit. Každé slovo tohoto vyprávění je naplněno velkým významem. Ježíš přináší pokoj, to je první plod jeho zmrtvýchvstání. A přeci, i když se zjevuje naplno, je tato událost spojena s vírou (Tomáš). Tento příběh je vyprávěním i o nás. Nám jsou určena Ježíšova slova: „Nebuď nevěřící, ale věřící.“
Jan 20,19-31
Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“
Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.
K ZAMYŠLENÍ
Znovu v evangeliu zakoušíme okamžik překvapení, když apoštolové uviděli vzkříšeného Pána. Radovali se, ale dnes již také více zaznívají další aspekty. Nejde jen o chvíli, kdy si oddychneme, že vše dobře skončilo. Zde bude třeba více. Nejprve uvěřit, že to vše není iluze, omyl, souhra okolností, ale jednání samotného Boha. Takto v dějinách Bůh promlouvá. Ale je třeba jít ještě dál. Skutky apoštolů ukazují, jak člověk zasažený Kristem jedná: víra proměňuje život v praktických aspektech. A v neposlední řadě jsme pozváni k hluboké reflexi těchto událostí, jak domýšlí druhé čtení. Jan objevuje velikou hloubku a symboliku, která je pramenem pro liturgii, naše slavení.
