28. 5. 2012 - 3. 6. 2012
motto týdne:
„Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země!“
PONDĚLÍ 28.5. blah. Markéty Pole, hraběnky a mučednice
1 Petr 1,3-9
Mk 10,17-27
Komentář: 1 Petr 1,3-9
„Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději.“ Je moje naděje opravdu živá? Je povzbuzována vírou, je vytrvalá v těžkostech a utrpeních?
ÚTERÝ 29.5. sv. Urszuly Ledochówske, zakladatelky kongregace
1 Petr 1,10-16
Mk 10,28-31
Komentář: 1 Petr 1,10-16
„V celém svém chování buďte svatí“ – k tomu jsem povolán. Co konkrétního mohu dnes udělat, abych rostl ve svatosti?
STŘEDA 30.5. Památka sv. Zdislavy
1 Petr 1,18-25
Mk 10,32-45
Komentář: 1 Petr 1,18-25
Byl jsi vykoupen, zachráněn a vysvobozen drahou krví Krista. S vědomím velikého Božího milosrdenství miluj své bližní – upřímně a vroucně.
ČTVRTEK 31.5. svátek Navštívení Panny Marie
Sof 3,14-18 nebo Řím 12,9-16b
Lk 1,39-56
Komentář: Lk 1,39-56
Chval Boha spolu s Marií, zastav se, pohlédni na svůj život a vzdávej díky, veleb Hospodina...
PÁTEK 1.6. Památka sv. Justina, mučedníka
1 Petr 4,7-13
Mk 11,11-25
Komentář: 1 Petr 4,7-13
„Navzájem si pomáhejte podle (míry Božích) darů“ – jsem správce Božích obdarování, nikoliv jejich majitel – a dostal jsem je ke službě, nikoliv k chlubení a vyvyšování se nad druhé.
SOBOTA 2.6. sv. Marcelina a Petra, mučedníků
Jud 17.20b-25
Mk 11,27-33
Komentář: Jud 17.20b-25
Smilujte se, zachraňte, vytáhněte – i dnes jsem poslán být nástrojem Kristova milosrdenství ve světě.
Slavnost Nejsvětější Trojice – cyklus B 3.6.2012
Slavnost Nejsvětější Trojice navazuje na události Velikonoc a Letnic. Jako by se církev potřebovala ještě zvlášť soustředit na samotné tajemství Boží. Opustíme jednotlivé události a zadíváme se přímo do středu křesťanské víry: do tajemství našeho Boha. Ale nenechme se mýlit, nejde o jiného Boha, který mluvil k Izraelitům ve Starém zákoně a kterého potkáváme v zákoně Novém. On si zamiloval Izrael a v dějinách se mu mnohokrát zjevil jako Bůh, který jedná z čiré lásky (první čtení). S Kristem vstoupí Boží blízkost do jiného rozměru. Už nejen že jsme milovaní, ale my smíme i přes svoji nevěrnost předstoupit před Boha. Bůh se stává naším Otcem (druhé čtení). Můžeme žasnout nad tímto tajemstvím! Ale nejen to, máme především být do Boha ponořeni ve křtu. Tento jednoduchý úkon člověka hluboce spojuje s vnitřním životem Boha.
1. ČTENÍ
Dt 4 je závěrem první – úvodní části knihy, která opakuje a znovu interpretuje Mojžíšův zákon. Autor nejprve opakuje dějiny vyjití z egyptského zajetí, a tak staví před oči Izraelitů velikost Boží. Po tomto textu se v Dt bude citovat Desatero. Klíčem k úryvku je v 39: „žádný jiný bůh není!“
Dt 4,32-34.39-40
Mojžíš řekl lidu: „Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi, ptej se od jednoho konce nebes k druhému: stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě? Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy.“
ŽALM 33
Odpověď: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.
Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti. Jeho slovem vznikla nebesa, – dechem jeho úst všechen jejich zástup. – On totiž řekl — a stalo se, – on poručil — a vše povstalo. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu. Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.
2. ČTENÍ
List Římanům se obšírně zabývá otázkou ospravedlnění z víry a nikoli ze skutků. Pozorný čtenář ale zahlédne správný důraz. Křesťané jsou vedeni Duchem Božím a nikoli normami. Kdo je tento Duch? Dar Otce i Syna! Je to Boží láska, která nás objala, a proto dnes smíme Boha nazvat Otcem.
Řím 8,14-17
Bratři! Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: „Abba, Otče!“ Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch svatý, že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, Bohu, který je, který byl a který přijde. Aleluja.
EVANGELIUM
Čteme poslední slova Matoušova evangelia. Ježíš odchází k Otci. Ale jeho loučení není jen protknuté smutkem či nostalgií. Na tomto místě se nejzřetelněji v Matoušovi objeví vyznání v Nejsvětější Trojici. A každý další učedník má být do tohoto tajemství ponořen!
Mt 28,16-20
Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“
K ZAMYŠLENÍ
„Je Bůh šťastný?“ můžeme se ptát. „Ano“, zní odpověď. To proto, že Bůh žije ve věčném společenství. Nejen že není nikdy sám, ale především láska mezi Otcem a Synem nikdy nevychladne. Láska Otce, který dává vše, co má, svému Synu a Syn, který tuto lásku opětuje, se projeví mohutným způsobem v sebedarování Syna člověku. Plodem tohoto daru není zkáza Syna, ale úžasná možnost, která se nám otevřela. Skrze Krista v Duchu svatém smíme přistoupit k Bohu. Smíme ho nazývat důvěrným „Otče“. Co si více přát? Jediné! Totiž vlastní věrnost tomuto Božímu daru.
