7. 5. 2012 - 13. 5. 2012
motto týdne:
„Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.“
PONDĚLÍ 7.5. sv. Antonína Kyjevského, poustevníka
Sk 14,5-18 Jan 14,21-26
Komentář: Sk 14,5-18
Děkuj Pánu za jeho dobrodiní, za „déšť a úrodné časy, jídla dosyta a plno radosti do srdce“. I těmito dary, které možná v běžném životě ne zcela vnímáš, ti Bůh žehná a provází tě.
ÚTERÝ 8.5. Panny Marie, Prostřednice všech milostí
Sk 14,19-28 Jan 14,27-31a
Komentář: Sk 14,19-28
Pavel s Barnabášem se vracejí, aby podali zprávu o své misii obci, z které vyšli, a aby si odpočinuli. I pro mne je důležité někomu zodpovídat za to, co dělám. A také potřebuji mít své místo, kde mohu načerpat síly, kde si mohu odpočinout.
STŘEDA 9.5. sv. Hermuse
Sk 15,1-6 Jan 15,1-8
Komentář: Sk 15,1-6
Spory mezi jednotlivci i spory v církevní obci (farnosti) je třeba řešit, hledat společně kompromis, řešení vhodné pro všechny. Jsem pro to otevřený? Jsem ochoten k tomu přispívat svým dílem?
ČTVRTEK 10.5. sv. Izidora
Sk 15,7-21 Jan 15,9-11
Komentář: Sk 15,7-21
„Spásy docházíme milostí“ – prožij dnes znovu tuto skutečnost, prožij, že tento veliký Boží dar dostáváš zdarma, bez zásluh, i když jej nejsi hoden…
PÁTEK 11.5. sv. Ignáce z Laconi, řeholníka
Sk 15,22-31 Jan 15,12-17
Komentář: Sk 15,22-31
Jak moc jsou pro mne důležité církevní a papežské dokumenty, pastýřské listy biskupů? Je pro mne důležité, co mi chtějí říci moji pastýři, zajímám se o to?
SOBOTA 12.5. sv. Pankráce, mučedníka
Sk 16,1-10 Jan 15,18-21
Komentář: Sk 16,1-10
Nechat se vést Duchem znamená být poslušný, neprosazovat sebe, svoji vlastní vůli, ale naslouchat mu a nechat se jím opravdu vést – nikoliv jen prosit o požehnání toho, co jsem si sám vymyslel a rozhodl…
6. neděle velikonoční – cyklus B 13.5.2012
Texty 6. neděle velikonoční napovídají, že v tomto týdnu si budeme připomínat Nanebevstoupení Krista a že jsme před začátkem novény k Duchu svatému. Všechny liturgické texty se nějak dotýkají tajemství Nejsvětější Trojice. První čtení mluví o Duchu svatém, který nejen vede Kornélia i Petra, ale sestupuje na pohany. Druhé čtení i evangelium pak popisují život Trojice: sebedarující láska, která se vylévá do stvoření a tam nalézá svoji odezvu. Rok biřmování, který letos prožíváme jako přípravu na jubileum příchodu svatých Cyrila a Metoděje, je výzvou k hlubokému prožití slavnosti svatodušních svátků. Tajemství otevřená v dnešních textech jsou skvělou pomůckou.
1. ČTENÍ
Úryvek Sk 9,32 – 11,18 je dlouhý blok věnovaný Petrovi. Jeho hlavní událostí je křest pohana Kornélia. Bůh promluví jak ke Kornéliovi, tak k Petrovi. Hlavním tématem je otázka přijetí Krista pohany. Petr bude svůj krok muset obhájit (Sk 11). Výběr veršů z 10. kapitoly Skutků však zachycuje také jiné zvláštní téma: Duch svatý je plnohodnotnou součástí iniciace. Ale v tomto případě sestoupí dříve, než jsou pokřtěni.
Sk 10,25-26.34-35.44-48
Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“ Tu se Petr ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.“ Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví cizími jazyky a velebí Boha. Tehdy Petr řekl: „Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?“ Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby u nich zůstal ještě několik dní.
ŽALM 98
Odpověď: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, – neboť učinil podivuhodné věci. – Vítězství je dílem jeho pravice, – jeho svatého ramene. Hospodin uvedl ve známost svou spásu, – před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. – Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost – Izraelovu domu. Všechny končiny země uzřely – spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země, – radujte se, plesejte a hrejte!
2. ČTENÍ
1 Jan 4 shrnuje předchozí text lis-tu. Na tomto místě však konstatuje pro Nový zákon zásadní definici Boha. A nejen v pasivním významu. Boží jednání s člověkem zračí sebearující lásku, která obětuje i to nejdražší, ale zároveň předpokládá odezvu. A tedy Boha skutečně zná jen ten, kdo je jako on milující…
1 Jan 4,7-10
Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu. Aleluja.
EVANGELIUM
Pokračujeme ve čtení z 15. kapitoly Janova evangelia, která se četla minulou neděli. Opět se ocitáme ve večeřadle při poslední večeři. Ježíš říká nejdůležitější poselství své mise. Nyní se hlavní důraz posouvá na slovo „milovat“. Otec miluje Syna a Syn tuto lásku opětuje. Podobně i my napodobujme dynamiku jejich vztahu. To je klíč k tajemství života Nejsvětější Trojice.
Jan 15,9-17
Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem!“
K ZAMYŠLENÍ
Nelze nepostřehnout, že text evangelia a druhého čtení rezonuje stejným nábojem. Dokonce se v obou textech objeví i v originále téměř stejná věta: „Milujte se navzájem.“ Je možná obtížné na první poslech odhadnout logiku textů. Přesto lze vidět, že je to Otec, který přichází jako první s iniciativou lásky. Syn v jeho lásce zůstává a ta ho činí schopným milovat dál. To je „mechanismus“, z něhož máme i my žít. Proto je nám darován Duch svatý – Boží láska. A v této lásce, v Duchu svatém, máme zůstat. On nás seznámí s tajemstvím Otce, on v nás ponese ovoce. On je pravým poznáním Otce. On je pravý život.
