18. 6. 2012 - 24. 6. 2012
motto týdne:
„Jsme ustavičně plni důvěry.“
PONDĚLÍ 18.6.
1 Král 21,1-16 Mt 5,38-42
Komentář: Mt 5,38-42
Ježíšovou výzvou je: Odpovídat na zlo dobrem. To je těžké, přesto o to mám usilovat. Je to cesta, která vede k vítězství nad zlem a k proměně – mne samé(ho) i zl-čince.
ÚTERÝ 19.6.
1 Král 21,17-29 Mt 5,43-48
Komentář: Mt 5,43-48
Láska k nepřátelům jako znamení dokonalosti, jako cesta po níž kráčel Ježíš a po níž má kráčet i každý jeho učedník, učednice.
STŘEDA 20.6.
2 Král 2,1.6-14 Mt 6,1-6.16-18
Komentář: Mt 6,1-6.16-18
Konat skutky lásky a pomoci ne na efekt, ale z vnitřního přesvědčení, ne na odiv, ale z vědomí vlastního obdarování…
ČTVRTEK 21.6.
1 Sir 48,1-15 Mt 6,7-15
Komentář: Mt 6,7-15
Pros dnes, aby náš nebeský Otec byl opravdu tvým Otcem, abys byl synem, abys byla dcerou, kteří jej tak nejen oslovují, ale naslouchají mu, nechají se jím vést a celý svůj život směřují podle něj.
PÁTEK 22.6.
2 Král 11,1-4.9-18.20 Mt 6,19-23
Komentář: Mt 6,19-23
Tvé srdce má být u Pána, Dárce všeho potřebného v tvém životě, Dárce milosti a požehnání pro tvoji cestu. Od něj se uč štědrosti a dávání…
SOBOTA 23.6.
2 Kron 24,17-25 Mt 6,24-34
Komentář: Mt 6,24-34
„Nejprve hledejte Boží království a jeho spravedlnost“ anebo přehnané a zbytečné starání se o věci budoucí? ... Nemusím se bát vybrat si to první, vždyť jsme jeho děti, „o mnoho cennější“!
Slavnost Narození sv. Jana Křtitele – cyklus B 24.6.2012
Narození Jana Křtitele je v evangeliu sv. Lukáše věnována velká pozornost. Částečně to souvisí s tím, že autor dává důraz na Ježíšovo narození v mnohem větší míře, než ostatní evangelisté. Zdá se, že Lukáš má před očima Mojžíšův příběh a bude Ježíše srovnávat s Mojžíšem. Také tam hrálo narození důležitou roli. Jan (hebrejsky Jochanan) znamená „Hospodin je milostivý“, je předznamenáním událostí, které brzy nastanou.
1. ČTENÍ
Slyšte mě, ostrovy, dejte pozor, národy, které jste v dáli! Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě nazval mě jménem. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl. Ukoval mě v zaostřený šíp, ve svém toulci mě schoval. Řekl mi: „Jsi mým služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“ Já však jsem pravil: „Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu. Mé právo je však jistě u Hospodina a má mzda u mého Boha.“ Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh je mou silou. Řekl mi (tedy): „Nestačí, že jsi mým služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se spása má rozšířila až do končin země.“
Iz 49,1-6
Slyšte mě, ostrovy, dejte pozor, národy, které jste v dáli! Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě nazval mě jménem. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl. Ukoval mě v zaostřený šíp, ve svém toulci mě schoval. Řekl mi: „Jsi mým služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“ Já však jsem pravil: „Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu. Mé právo je však jistě u Hospodina a má mzda u mého Boha.“ Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh je mou silou. Řekl mi (tedy): „Nestačí, že jsi mým služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se spása má rozšířila až do končin země.“
ŽALM 139
I v žalmu budeme uvažovat v první osobě jednotného čísla. Jde o „mne“, tedy o Jana. Bůh skutečně ví, co se v našem nitru odehrává a on nás podle toho také posílá.
Odpověď: Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně.
Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, – ty víš, když sedám i když vstávám. – Poznáváš mé myšlenky již zdálky; – ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, – všímáš si všech mých cest. Tys přece stvořil mé ledví, – utkals mě v lůně mé matky. – Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, – úžasná jsou tvoje díla. Dokonale znáš mou duši, – má podstata ti nezůstala utajena, – když jsem byl tvořen v skrytu, – spřádán v hlubinách země.
2. ČTENÍ
Tato slova zaznívají na první apoštolské cestě sv. Pavla v Pisidské Antiochii, tedy uprostřed dnešního Turecka. Pavel jde do synagogy na bohoslužby a po čtení Písma se ujme slova a zvěstuje evangelium. Mezi jiným se odkazuje i na Jana Křtitele. Tradice Jana Křtitele, tedy od počátku hraje významnou roli při zvěstování evangelia. A tak je tomu dodnes.
Sk 13,22-26
Pavel řekl: „Bůh dal praotcům za krále Davida, o něm vydal pochvalné svědectví: ‚Nalezl jsem Davida, Jesseova syna. Je to muž podle mého srdce. Ten vyplní všechno, co budu chtít.‘ Z jeho potomstva Bůh podle zaslíbení vyvedl Izraeli jako spasitele Ježíše. Před jeho příchodem hlásal Jan všemu izraelskému lidu křest obrácení. Když Jan svůj úkol končil, říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale po mně přijde ten, kterému nejsem hoden zout opánky z nohou.‘ Bratři, kteří pocházíte z Abrahámova rodu, i vy, kdo se bojíte Boha! Nám bylo posláno slovo o té spáse.“
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit mu cestu. Aleluja.
EVANGELIUM
„Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!“ Všechny události kolem narození Jana prozrazují, že Bůh s ním má své plány. Popisovaní lidé si toho všímají. Bůh si tak připravuje možná téměř neviditelnými krůčky půdu proto, aby lidé dokázali poznat mesiáše, až přijde jeho čas.
Lk 1,57-66.80
Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan!“ Namítli jí: „Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.“ Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. On si vyžádal tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“ Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: „Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!“ Chlapec rostl a jeho duch sílil. Žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před izraelským národem.
K ZAMYŠLENÍ
Dnešní slavnost je nejen oslavou jedince, který sehrál v dějinách spásy zajímavou roli. Nepřipomínáme si ani tolik jednoho člověka, jako spíše vidíme celek dějin spásy, tedy událostí, které znamenají i naši záchranu. Bůh v nich využívá různé lidi a různé prostředky, aby na konci mohl každý člověk spatřit Boží slávu. Z tohoto pohledu jsou Janovy příběhy také součástí našeho, mého života. Lze říci, že s početím Jana se odstartovaly přímé události, vedoucí k našemu vykoupení. Proto církev věnuje pozornost nejen mučednické smrti Jana, ale nezvykle i jeho narození. Od dnešního dne přesně za půl roku budeme slavit narození Krista. Svátek se tak stává i určitým odkazem na Vánoce.
