2. 7. 2012 - 8. 7. 2012
motto týdne:
„Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti.“
PONDĚLÍ 2.7. blah. Petra de Luxemburgo, biskupa
Am 2,6-10.13-16 Mt 8,18-22
Komentář: Am 2,6-10.13-16
I mně by mohl Hospodin připomínat své dobrodiní vůči mně – a také moje falešné cesty, prázdné skutky, mou vlastní hříšnost… Je to pro mne výzva – vnímat i dnes jeho milosrdenství a odpovídat na ně svým jednáním.
ÚTERÝ 3.7. svátek sv. Tomáše
Ef 2,19-22 Jan 20,24-29
Komentář: Jan 20,24-29
Vyznej spolu s Tomášem „Pán můj a Bůh můj“. Vyznej Ježíše jako Pána ve svém konání, myšlení a usilování. A skutečně ho jím učiň – ať je opravdu Pánem celého tvého života.
STŘEDA 4.7. sv. Prokopa, opata
Am 5,14-15.21-24 Mt 8,28-34
Komentář: Am 5,14-15.21-24
„Hledejte dobro“ – hledej dobro v jednání druhých, v jejich činech, hledej je i v sobě. Nezaměřuj se jen na to špatné, zlé a negativní, ale snaž se vidět tak, jak vidí Bůh. Vidět i to, co dobrého do tebe i do druhých Bůh vložil, kam ty i ti okolo tebe můžete dorůst…
ČTVRTEK 5.7. slavnost sv. Cyrila a Metoděje
Iz 61,1-3a; 2 Kor 4,1-2.5-7 Lk 10,1-9
Komentář: 2 Kor 4,1-2.5-7
Otevřenost (v mém životě, v mých slovech) je důležitá – ukazuje pravdu, přináší světlo, dává poznávat Boží velebnost. V tom mohu navazovat na „služebníky kvůli Ježíši“ – Cyrila a Metoděje.
PÁTEK 6.7. sv.Marie Goretti, panny a mučednice
Am 8,4-6.9-12 Mt 9,9-13
Komentář: Am 8,4-6.9-12
„Hlad po slyšení Hospodinova slova“ – je i mým hladem? Nebo jsem zcela pohlcen svými vlastními úsilováními a záměry?
SOBOTA 7.7. blah. Marie Romero Meneses
Am 9,11-15 Mt 9,14-17
Komentář: Am 9,11-15
Hospodinovo zaslíbení obnovy země, znovuvybudování toho, co bylo zpustošeno, je zaslíbením i pro mne, pro můj život, pro mé usilování – je to Boží milost, nezávislá na mých skutcích, která jedná jako první, která přináší spásu i pro můj život…
14. neděle v mezidobí – cyklus B 8.7.2012
Tato neděle otevírá složité téma, které v dějinách víry mnohokrát potkáváme: nepochopení, odmítnutí víry. Zkusme sledovat, kde všude se v textech mluví nejen oproblémech, ale především o víře. A uprostřed problémů se pokusme odhalit, jak právě tyto skutečnosti odmítnutí či nepřijetí jsou pro víru zásadní. Vedle toho se rozehrává druhé téma: co je důvodem nepřijetí víry? V prvním čtení, v evangeliu, ale i v textu 2 Kor je mnoho odpovědí. Modleme se za dar víry, prosme o citlivé srdce a odvahu uvěřit.
1. ČTENÍ
Prorok Ezechiel vystupuje v babylonském zajetí (po roce 597), když přišla první vlna zajatců. „Co se stalo? Kde je Bůh, když jsme vydáni?“ ptají se. Prvně musí vědět, že Bůh je neopustil! Boží hlas skrze proroka stále zaznívá, a to i přes jejich hřích. Ale druhá část knihy Ezechiel bude dávat zaslíbení a řešení.
Ez 2,2-5
Vešla do mě síla a postavila mě na nohy. Slyšel jsem, jak Bůh mluví ke mně a praví: „Synu člověka! Já tě posílám k synům Izraele, k odpadlému národu, který ode mě odstoupil; oni i jejich otcové byli mi nevěrní až do dneška. Jsou to lidé drzé tváře a zatvrzelého srdce, k nimž tě posílám. Řekneš jim: Tak praví Pán, Hospodin! A oni – ať už poslechnou, nebo ne, – je to vskutku vzpurné plemeno – musí poznat, že byl mezi nimi prorok!“
ŽALM 123
Poslušnost Bohu není závislost, otroctví…, ale odvaha sledovat a vidět Boží jednání, umění žasnout nad Bohem. Jediný Bůh dává plnost lidské důstojnosti.
Odpověď: Naše oči hledí na Hospodina, dokud se nad námi nesmiluje.
Zvedám své oči k tobě, – který trůníš na nebi. – Hle, jako oči služebníků hledí – na ruce svých pánů. Jako oči služebnice hledí – na ruce své paní, – tak hledí naše oči na Hospodina, našeho Boha, – dokud se nad námi nesmiluje. Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, – neboť jsme přesyceni pohanou. – Přesycena je naše duše – výsměchem boháčů, pohanou pyšných.
2. ČTENÍ
Svatý Pavel se zřejmě dostal do sporu s korintskými křesťany. Nevěří mu a Pavel se musí hájit. V 11. kapitole ukazuje, co všechno prožil, nasadil život, zakusil zjevení… A pak navazuje naším textem: Bůh chrání pokoru „ostnem“. I když nevíme, oč šlo, je zřejmé, že pro Boha slabost není problém.
2 Kor 12,7-10
Bratři! Abych se pro vznešenost zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil do tváře. To proto, aby se mě nezmocňovala pýcha. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zbavil. Ale on mi řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti a snáším to pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Duch Páně je nade mnou: poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst. Aleluja.
EVANGELIUM
Vedle zpráv o uzdravení, zázracích… je v evangeliích Ježíš nepochopen a odmítán (již také v předcházející, 5. kapitola Markova evangelia). Jeho moc zakusí jen ti, kteří ho přijmou (uvěří). Ti tvoří jeho pravý domov. Argumentace odmítnutí (syn Mariin, známe ho…) je podkladem pro vyznání, že Ježíš je pravý člověk. Diskutované místo o Ježíšových bratrech (zde přeloženo „příbuzný“), poukazuje na termín označující jak bratrance, tak bratry.
Mk 6,1-6
Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagoze. Mnoho lidí ho poslouchalo a říkali celí užaslí: „Kde se to v něm vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?“ A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.“ A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.
K ZAMYŠLENÍ
Dnešní neděle nás uvádí do zvláštní skutečnosti. Na první pohled neradostná zkušenost Ježíše, když je ve svém vlastním domově odmítnut. Ale poselství je mnohem hlubší. Jak píše i Ezechiel, lidé se snadno odvrátí od Boha. Pak se nemohou divit, že jim Bůh nežehná a oni ztrácejí orientaci ve složitém světě. Jejich kroky končí v zajetí, jak tomu bylo alespoň v případě Izraelitů na začátku 6 stol. př. n. l. Ale základní a klíčové poselství Písma říká: „I když jste selhali, Bůh zná cestu ven!“ Jeho trest vede k životu, nikoli k záhubě! Evangelijní perikopa vypráví událost s velmi podobným cílem: je třeba Kristu uvěřit, a pak zakusíme mocné Boží skutky (viz Mk 5). Druhé čtení je z téměř úplného závěru 2. listu Korinťanům. Pavel ví, že lidská slabost není pro Boha překážkou. Překážkou je vnitřní lidská vzpoura, která dává prostor zlu, odmítnutí a nevíře.
