9. 7. 2012 - 15. 7. 2012
motto týdne:
„Když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.“
PONDĚLÍ 9.7.
Oz 2,16b.17b-18.21-22 Mt 9,18-26
Komentář: Mt 9,18-26
Víra představeného synagogy (stejně jako ženy dvanáct let trpící krvácením) je vírou, k níž jsem zván – spoléhat se na Ježíše v celém svém životě, i v beznadějných situacích.
ÚTERÝ 10.7.
Oz 8,4-7.11-13 Mt 9,32-38
Komentář: Mt 9,32-38
„Hlásal radostnou zvěst“ – je pro mne evangelium o mé záchraně stále ještě radostnou zvěstí? Naplňuje můj život? Je pro mne zdrojem síly a naděje?
STŘEDA 11.7. svátek sv. Benedikta
Př 2,1-9 Mt 19,27-29
Komentář: Mt 19,27-29
Opouštění není prostředkem, jak si získat Boží přízeň, jak si zajistit spásu, ale cestou, která otvírá mé srdce k hlubšímu přijetí tohoto Božího daru.
ČTVRTEK 12.7.
Oz 11,1-4.8c-9 Mt 10,7-15
Komentář: Mt 10,7-15
„Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“ – Boží spása je dar, který jsem nezaslouženě dostal, a mou odpovědí má být darování sebe sama Bohu a obdarovávání svého bližního.
PÁTEK 13.7.
Oz 14,2-10 Mt 10,16-23
Komentář: Oz 14,2-10
I dnes je příležitost k návratu, k prosbě o odpuštění, k obrácení se k Hospodinu. Nepomůže spoléhání se na kohokoli či cokoli jiného.
SOBOTA 14.7.
Iz 6,1-8 Mt 10,24-33
Komentář: Mt 10,24-33
Být jako můj učitel, jako můj Pán – napodobovat jej, jeho jednání, vydávat o něm svědectví, přinášet jej do našeho světa…
15. neděle v mezidobí – cyklus B 15.7.2012
Mnohokrát jsme četli o apoštolech, a tak se asi snadno spojí slovo „učedník“ s událostmi apoštolů z dávno minulých dob. Ale cíl dnešní liturgie je jiný. Učedníky nejsou jen apoštolové, ale především my. Texty jsou věnovány vyslání učedníků. Podobně jako Ježíš posílá učedníky, jsou ve Starém zákoně posíláni proroci, tedy ti, kdo prezentují Boží pohled na svět. Modleme se za dar odvahy být posláni, prosme za poznání skutečného Božího pohledu na svět (druhé čtení), protože jinak se můžeme podobat falešnému prorokovi Amasjáhovi z prvního čtení.
1. ČTENÍ
Kniha Amos je nejstarší prorocká kniha Starého zákona (8. stol. př. n. l.). Prorok je z Judska, ale působí v sousedním státě – Severním Izraeli. V předchozím textu vyhlásil čtyři proroctví. Na dvě Bůh reagoval slitováním, ale druhá dvě se naplní! Izrael reaguje odmítnutím. Amos ovšem nestaví úspěch mise na sobě. On je laik. Vše stojí na Božím pověření.
Am 7,12-15
Amasjáh, kněz v Betelu, řekl Amosovi: „Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! V Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám.“ Amos odpověděl Amasjáhovi: „Nejsem prorok ani prorocký učedník, jsem pastýř a pěstitel smokvoní. Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: ‘Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!’“
ŽALM 85
Žalm jako by reagoval na vyhnání Amose. Kdyby Izrael býval poslechnul, pak by zakusil mnohé požehnání. Připojme se k modlitbě ani ne tak hořekováním, jako spíše prosbou za naši zemi. My chceme slyšet, chceme zakusit Boží požehnání!
Odpověď: Pane, ukaž nám své milosrdenství!
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: – jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté. – Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, – aby sídlila jeho velebnost v naší zemi. Milosrdenství a věrnost se potkají, – políbí se spravedlnost a pokoj. – Věrnost vypučí ze země, – spravedlnost shlédne z nebe. Hospodin též popřeje dobro – a naše země vydá plody. – Spravedlnost bude ho předcházet – a spása mu půjde v patách.
2. ČTENÍ
List Efezanům začíná náročným hymnem. Klíčem je hned první věta. Sledujme v textu, jak hluboce se týká právě nás! Autor používá právnickou logiku: Jestliže nás získal vykoupením, pak jsme jeho. Proto si již nedělejme starosti, jak se Bohu přiblížit. Jsme jeho!
Ef 1,3-14
Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a prozíravostí: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi. A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který vše působí podle rozhodnutí své vůle. Tak máme sloužit k tomu, aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti, my, kteří jsme už dříve kladli své naděje do Mesiáše. Skrze něho se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha svatého, když jste přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když jste v něho uvěřili. Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se dovrší naše vykoupení, protože si nás Bůh získal jako svůj majetek, abychom sloužili ke chvále jeho božské velebnosti.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal. Aleluja.
EVANGELIUM
V předchozím textu jsme minulou neděli četli o odmítnutí Ježíše doma v Nazaretě. Jen ti, kteří přijmou Ježíše, stávají se učedníky. Ty Kristus „zmocňuje“ a oni zakoušejí jeho sílu při hlásání. Bůh skutečně skrze ně působí.
Mk 6,7-13
Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy. Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty. Řekl jim: „Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
K ZAMYŠLENÍ
Co to znamená „být Ježíšovým učedníkem“? Nejen přijmout Krista a uvěřit. Ale Pán učedníky posílá a dává jim moc jednat. Prorok Amos, ač nebyl profesionální prorok, přeci vzbudil velký ohlas. Vyjadřuje se k tomu dokonce vrchní prorok betelské svatyně. Ač není Amos přijat, přesto dosáhl svého. Byl slyšen, Bůh promluvil skrze něj. Apoštolové podobně zakoušejí, že je Bůh provází. Právem se ptejme, zda i my jsme ochotni být Ježíšovými učedníky. Také nás Pán posílá, byť dobový kontext, prostředky či znamení jsou jiné. Jde o to, jestli chceme uvěřit a necháme se poslat. Teprve tehdy, když dovolíme Bohu, aby skrze nás jednal, pak se může naše srdce rozeznít chválou, jakou zpívá apoštol v hymnu na začátku Listu Efezanů. Vždyť Boží dary jsou obrovské.
