13. 8. 2012 - 19. 8. 2012
motto týdne:
„Kdo ve mě věří, má život věčný.“
PONDĚLÍ 13.8.
Ez 1,2-5.24-28c Mt 17,22-27
Komentář: Ez 1,2-5.24-28c
I ve vyhnanství se Hospodin zjevuje Ezechielovi, i „zde na něm spočinula Hospodinova ruka“. Stejně tak já si mohu být jist Boží blízkostí ve svém životě, ať se nalézám kdekoliv.
ÚTERÝ 14.8.
Ez 2,8 – 3,4 Mt 18,1-5.10.12-14
Komentář: Ez 2,8 – 3,4
Nezapomínej se sytit Božím slovem, které tě může povzbudit a posílit („zesládla mi v ústech jako med“), ale také usvědčit a vést k obrácení („žalozpěvy, vzdechy a bědy“).
STŘEDA 15.8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie
Zj 11,19a; 12,1.3-6a.10ab; 1 Kor 15,20-27a Lk 1,39-56
Komentář: Lk 1,39-56
„Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ Blahoslavený jsi i ty, pokud věříš (důvěřuješ) svému Pánu a odpovídáš na jeho pozvání, na jeho volání.
ČTVRTEK 16.8.
Ez 12,1-12 Mt 18,21 – 19,1
Komentář: Ez 12,1-12
Jak jsem na tom se svýma očima a ušima („má oči k vidění, a nevidí, uši k slyšení, a neslyší“)? Vidím či slyším jen to, co chci? Nebo se snažím naslouchat Hospodinu, vidět jeho cesty ve svém životě a následovat jej?
PÁTEK 17.8.
Ez 16,1-15.60.63 nebo Ez 16,59-63 Mt 19,3-12
Komentář: Ez 16,1-15.60.63; Ez 16,59-63
I tobě Hospodin vše odpouští pro smlouvu uzavřenou Ježíšovou smrtí na kříži. Rozpomeň se na jeho milosrdenství ve svém životě, děkuj za ně a posílen jeho milostí usiluj o dobro v dnešním dni.
SOBOTA 18.8.
Ez 24,15-24 Mt 19,16-22
Komentář: Mt 19,16-22
Neulpívám na nedůležitých věcech? Nelpím na svém majetku, na svých znalostech, na svých známostech, na svých vztazích? Jsem schopen/schopna se toho všeho zříct, bude-li mne to odvádět od Krista?
20. neděle v mezidobí – cyklus B 19.8.2012
Liturgie se znovu vrací k 6. kapitole Janova evangelia, která je věnována „chlebu života“ – eucharistii. Nejde však jen o chléb, jde o pokrm vedoucí k životu (1. čtení). A právě nový život z Boha vrcholí nikoli hořkostí či hněvem, ale schopností děkovat (2. čtení). Křesťané se scházejí ke slavení „děkování“, což je překlad řeckého slova „eucharistie“. Účastí na liturgii můžeme i my děkovat Bohu a chválit ho za vše, co koná. Krásně je to vystiženo v Žalmu 34.
1. ČTENÍ
Kniha Přísloví vznikla jako soubor jednotlivých krátkých výroků z nejrůznějších oblastí lidského života. Ale najdeme zde i ucelenější části. 9. kapitola je postavena jako podobenství: moudrost jako moudrá žena a hloupost jako hloupá žena. Obě ženy nabízejí, ale jejich nabídka nese odlišné ovoce. Kdo následuje moudrost, ač sám neznalý, dojde moudrosti!
Př 9,1-6
Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů. Pobila dobytek, smísila víno, připravila také svůj stůl. Poslala své služebnice volat z vyvýšenin města: Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte!
ŽALM 34
Šťastný život není zcela totožný s velkým bohatstvím či uznáním a mocí. Žalmista velebí Boha za to, co vede ke skutečnému štěstí.
Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Bojte se Hospodina, jeho svatí! – Těm, kdo se ho bojí, nic nechybí. – Mocní strádají a hynou hlady, – nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina. Pojďte, synové, a slyšte mě, – naučím vás bát se Hospodina. – Miluje kdo život? – Přeje si dny štěstí? Zdržuj svůj jazyk od zlého, – své rty od falešných slov. – Chraň se zlého a čiň dobré, – hledej pokoj a usiluj o něj!
2. ČTENÍ
Již v minulých nedělích jsme připomněli, že sv. Pavel nejprve mluvil o životě ve společenství a na to navázal poučením, co patří a co nepatří do života společenství. V těchto jednotlivých poučeních a povzbuzeních pokračuje i v naší perikopě.
Ef 5,15-20
Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně. Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem. Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní; ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno
ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm, praví Pán. Aleluja.
EVANGELIUM
Ježíšova řeč o chlebu života se posouvá do vyhrocené fáze. Nejprve se točila kolem many, kterou dal Bůh Izraeli. Nyní ale Kristus ztotožní novou manu se svým tělem (doslova „masem“) a krví. Nejde o symbol, ale o skutečný pokrm. Pro řádného Izraelitu bylo naprosto nemyslitelné, aby jedl lidské maso. Ale Ježíš jde ještě dál. Účast na hostině jeho těla je účastí na společenství s ním.
Jan 6,51-58
Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“
K ZAMYŠLENÍ
Evangelista v 6. kapitole postupuje propracovaným způsobem. Ježíš nejprve učinil znamení (rozmnožení chlebů), aby v posluchačích vyvolal touhu poznat, kdo je tento mocný divotvůrce. Ale cílem není šokovat. Cílem je přivést posluchače k víře ve spásu skrze Ježíše. Díky dlouhé tradici Písma a života Izraele může Ježíš pracovat s hlubokou symbolikou. Právě v Písmu (např. dnešní 1. čtení i žalm) najdeme nesčíslné odkazy na hostinu jako výraz společenství, přátelství, důvěrné blízkosti. Toto přátelství se netýká jen lidí, obětní hostina se slavila jako společenství s Bohem. Sem Ježíš míří. Oddělené zmínky o těle (mase) a krvi naznačují, že obětní beránek bude sám Ježíš. Již tedy nejde o rozmnožené chleby, ale o položení života. Liturgie nám 6. kapitolu předkládá především jako velkolepé rozjímání nad tajemstvím eucharistie, abychom nezůstali jako zmínění posluchači „nechápaví“, ale abychom uvěřili a vstoupili do tohoto společenství s Kristem skrze přijetí eucharistie. Dotýkáme se oběti Ježíšova života, oběti, která je životodárná.
