20. 8. 2012 - 26. 8. 2012
motto týdne:
„Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky.“
PONDĚLÍ 20.8.
Ez 24,15-24 Mt 19,16-22
Komentář: Mt 19,16-22
Co mi může bránit v následování Krista? Z čeho bych byl zarmoucen, kdybych se toho musel pro hlubší následování Krista zříci?
ÚTERÝ 21.8.
Ez 28,1-10 Mt 19,23-30
Komentář: Mt 19,23-30
„U Boha je však možné všechno“ – tváří v tvář své slabosti, svému hříchu nezapomínej na Boží moc, která je přítomna ve tvém životě!
STŘEDA 22.8.
Ez 34,1-11 Mt 20,1-16
Komentář: Ez 34,1-11
Za koho jsem zodpovědný, kdo je závislý na mé podpoře, kdo očekává pomoc, radu, povzbuzení? Jsem věrný v tomto svém úkolu?
ČTVRTEK 23.8.
Ez 36,23-28 Mt 22,1-14
Komentář: Ez 36,23-28
Zaslíbení nového srdce a Božího ducha je zaslíbením i pro dnešní den. Přijmi tento Boží dar a uskutečňuj své povolání – být Kristův, patřit Bohu celým svým srdcem…
PÁTEK 24.8. svátek sv. Bartoloměje
Zj 21,9b-14 Jan 1,45-51
Komentář: Jan 1,45-51
Pochybovačný Natanael-Bartolo-měj je ochoten změnit své smýšlení, nezůstává uzavřen ve svých zajetých kolejích. I v tom je nám vzorem.
SOBOTA 25.8.
Ez 43,1-7a Mt 23,1-12
Komentář: Mt 23,1-12
Tituly a oslovení nejsou důležité, důležitý je náš Pán – Mistr, Otec a Učitel – a důležitý je i náš vzájemný vztah rovnosti před ním – „vy všichni jste bratři“.
21. neděle v mezidobí – cyklus B 26.8.2012
Dnešní texty uzavírají několik nedělí trvající čtení ze 6. kapitoly Janova evangelia. Klíčová je otázka rozhodnutí se pro Boha. Právě dnes je rozhodnutí velmi složitým okamžikem a mnoho lidí rozhodnutí odsouvá či se mu úplně vyhýbá. V prvním čtení stojí Izrael před rozhodnutím přimknout se k Bohu a zachovat jeho smlouvu. V evangeliu budou učedníci v podobné situaci. Mají se rozhodnout pro Krista na základě důvěry, resp. víry. Lze se dnes zaměřit také na druhé čtení, které mimo rovinu evangelia otevírá téma manželství a jeho teologické podstaty. Svatý Pavel ji posouvá do zcela nové roviny proti Starému zákonu.
1. ČTENÍ
Kniha Jozue líčí nesnadný okamžik vstupu Izraelitů do zaslíbené země. Tato kniha nepopisuje přesné historické události, vznikla mnohem později. Spíše v atmosféře nadsázky líčí slavnostním jazykem teologický výklad skutečností. Proto končí (Joz 24) slavnostní obnovou smlouvy s Bohem: Jozue dá Izraeli na vybranou – přijmout, či odmítnout Boží smlouvu po všech zkušenostech s Bohem. Tento moment objevíme i v dnešním evangeliu.
Joz 24,1-2a.15-17.18b
Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, řekl Jozue všemu lidu: „Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou Eufratem, či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu!“ Lid odpověděl: „Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli. I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!“
ŽALM 34
Podobně jako minulou neděli i dnes čteme Žalm 34. Izrael zažil velké věci s Bohem. Proto může říci: Hospodin zachraňuje duše svých služebníků… Připojme se k této oslavě Boha!
Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Hospodinovy očí hledí na spravedlivé, – k jejich volání se skloní jeho sluch. – Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, – aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, – vysvobodil je z každé jejich tísně. – Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, – na duchu zlomené zachraňuje. Spravedlivý mívá mnoho soužení, – Hospodin však ho ze všech vyprostí. – Chrání všechny jeho kosti, – ani jedna z nich nebude zlomena. Zloba uštve bezbožníka k smrti, – kdo nenávidí spravedlivého, budou potrestáni. – Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, – nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.
2. ČTENÍ
Tento text patří do závěrečné části listu, v níž svatý Pavel povzbuzuje čtenáře k životu podle evangelia. Text odráží dobový pohled na manželství. Více je ovšem důležité odhalit, v čem povzbuzuje ženy a v čem muže. Ale především nepřehlédněme, jak významné srovnání pro manželství používá! Takové srovnání nedostane žádná jiná lidská instituce.
Ef 5,21-32
Bratři! Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako je Kristus hlavou církve, sám spasitel svého tajemného těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem. Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil koupelí ve vodě a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady. Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s církví, protože jsme údy jeho těla. ‘Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk.’ Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život; ty máš slova věčného života. Aleluja.
EVANGELIUM
Vyvrcholení! Tak lze nazvat závěrečné verše 6. kapitoly Janova evangelia. Ježíš nejen nastínil podstatu spásy (vlastní oběť), ale naznačil, jak se stát účastnými této oběti, totiž přijetím jeho těla a krve. Pít krev je výslovně zakázané, stejně jako jíst lidské maso! Není divu, že Izraelité jsou zděšení. Klíčová je otázka adresovaná apoštolům a Petrova reakce: „My jsme uvěřili, proto zůstaneme, i když nerozumíme.“
Jan 6,60-69
Mnozí z Ježíšových učedníků řekli: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“
K ZAMYŠLENÍ
V dnešním evangeliu je třeba rozlišit několik rovin. Předně jde o literární útvar, který má svá pravidla, nejen o přesný popis události. Autor zde vysvětluje podstatu eucharistie – ústředního tajemství našeho slavení. Správné vyprávění musí gradovat, a tak vrcholem dlouhého textu Jan 6 je rozhodující otázka adresovaná učedníkům: „I vy chcete odejít?“ Respektive klíčová je jejich odpověď. Pán nás mnohokrát postavil do podobné situace. Nerozumíme tomu, co zamýšlí. S odstupem již víme, že jeho plán nesměřoval k žádné extravagantnosti! Ale tehdy se apoštolové mohli opřít o jediné: důvěru, že Bůh nikdy nejedná hloupě, nesmyslně či nekorektně. Podobně i v mnoha situacích našeho života vlastně nevíme, proč… Ale stejně jako apoštolové jsme vyzváni uvěřit, že Bůh ví, kam směřuje a proč. Můžeme dnes spolu s apoštoly obnovit svoji důvěru v Boha: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“
