15. 10. 2012 - 21. 10. 2012
motto týdne:
„Boží slovo je plné života a síly.“
PONDĚLÍ 15. 10. Památka sv. Terezie od Ježíše, panny a učitelky církve
Gal 4,22-24.26-27.31 – 5,1
Lk 11,29-32
Komentář: Gal 4,22-24.26-27.31 – 5,1
Kristus mi získal svobodu, v té mám žít a z ní se radovat; nenechat se ničím svazovat a od ní odvádět („nenechte se zapřáhnout do toho otrockého chomoutu“).
ÚTERÝ 16. 10. sv. Hedviky, řeholnice, sv. Markéty Marie Alacoque, panny
Gal 5,1-6
Lk 11,37-41
Komentář: Lk 11,37-41
Láska k bližnímu je cestou, která vede k čistotě srdce, která je proměňuje, „rozšiřuje je“, aby bylo vnímavé pro potřeby bližních.
STŘEDA 17. 10. Památka sv. Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka
Gal 5,18-25
Lk 11,42-46
Komentář: Gal 5,18-25
Který skutek těla z Pavlova seznamu tě v současnosti nejvíc ohrožuje? A o které z ovoce Ducha budeš dnes usilovat?
ČTVRTEK 18. 10. Svátek sv. Lukáše, evangelisty
2 Tim 4,9-17b
Lk 10,1-9
Komentář: 2 Tim 4,9-17b
V nejrůznějších problémech a starostech vnímá Pavel Boží přítomnost a pomoc. I ty je vnímej v dnešním dni, otevři se pro Boží požehnání a pomoc.
PÁTEK 19. 10. sv. Pavla od Kříže, kněze, zakladatel řádu pasionistů
Ef 1,11-14
Lk 12,1-7
Komentář: Lk 12,1-7
Nebýt pokrytcem, nehrát si na něco, nedělat se před druhými lepším – Ježíšova výzva je zároveň spojena s ujištěním o Boží pomoci a péči o ty, kteří ho následují.
SOBOTA 20. 10. sv. Adelíny, abatyše
Ef 1,15-23
Lk 12,8-12
Komentář: Lk 12,8-12
Být Kristův a nebát se o tom svědčit svými činy i svým slovem. Jak se mi daří naplňovat to, k čemu mne Ježíš povzbuzuje?
29. neděle v mezidobí – cyklus B 21. 10. 2012
Mnozí lidé zažili typickou zkušenost, když na nějakém setkání odborníků potkali kohosi, kdo se sice velice snažil vypadat jako odborník, ale bohužel jím nebyl. Záhy se ukáže, jak je to hloupé. Ale podobně může vypadat i jednání křesťana, když se ukáže, jak málo pochopil z poselství evangelia. Dnešní neděli chceme zaměřit pozornost především k těmto lidem uvnitř církve, kteří možná vystupují jako zkušení věřící, ale dosud obsahu evangelia neporozuměli, a tím ho také nikdy naplno nepřijali. Není to ale ztracená věc! Naopak, prosme za dar poznání, objevení skutečného obsahu, velkolepé zvěsti evangelia záchrany pro sebe i pro všechny okolo nás.
1. ČTENÍ
Je to část tzv. 4. písně o trpícím Služebníku. Liturgie dnes přebírá jen ty verše, které hovoří o „zástupné“ úloze Služebníka. Tato tajemná postava se nedá ztotožnit s Izajášem, s Kýrem (perským osvoboditelem), se Zorobábelem ani s izraelským národem, ale jen s Mesiášem Nové smlouvy.
Iz 53,10-11
Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny.
ŽALM 33
Bůh jedná někdy podivuhodným způsobem jak v Písmu či dějinách, tak i v našich vlastních životech. Můžeme se připojit k žalmistově obdivu Božích cest, které vedou k naší záchraně.
Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.
Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu. Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.
2. ČTENÍ
Ježíšova solidarita se projevuje i po nanebevstoupení. On totiž „ví a rozumí“, protože prožil to, co my –, a proto můžeme přistoupit s důvěrou k trůnu milosrdenství.
Žid 4,14-16
Bratři! Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Syn člověka přišel, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny. Aleluja.
EVANGELIUM
Ježíš kráčí do Jeruzaléma vstříc potupnému ponížení. Učedníci však zatím stále nechápou tuto cestu, jak dosvědčuje i jejich prosba o čestné místo. A tak Ježíšovi nezbývá, než je znovu poučit o pravém „žebříčku hodnot“: být tím posledním, sloužit druhým skrze sebedarování na kříži. A učedníci mají následovat svého Mistra i v tomto postoji ponížení ve službě.
Mk 10,35-45
K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme.“ Odpověděl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“ Oni mu odpověděli: „Můžeme!“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.“ Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“
K ZAMYŠLENÍ
Scéna z Mk 10 je velice provokativní a názorná. Jde o poslední chvíle Ježíše se svými učedníky, které mohou společně prožít, než vstoupí do Jeruzaléma. Učedníci vědí, že farizeové usilují Ježíšovi o život. A přeci jejich myšlenky bloudí po vysněných postech. Nikde ani náznak pochopení či soucitu. Abychom plně porozuměli evangelijní perikopě, je třeba si přečíst text před a po ní. Druhá část desáté kapitoly Mk je totiž vystavěna na kontrastu nepochopení jedněch a porozumění druhých, kteří poznají pravdu (slepý žebrák v závěru kapitoly). Teprve zážitek Velikonoc posune učedníky k porozumění. Teprve tehdy poznají, co všechno znamenala Ježíšova slova, jeho gesta, uzdravení… Tak se i my potřebujeme setkat se smrtí a vzkříšením Ježíše, abychom naplno porozuměli evangeliu. Právě o tom mluví dnešní první i druhé čtení. Najděme čas i odvahu „přistoupit“ k Bohu a nahlédnout o tajemství smrti a vzkříšení.
