28. 1. 2013 - 3. 2. 2013
motto týdne:
„Všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.“
PONDĚLÍ 28. 1. sv. Tomáše Akvinského, kněze a učitele církve
Žid 9,15.24-28
Mk 3,22-30
Komentář: Žid 9,15.24-28
Kristus se stará „o naše záležitosti u Boha.“ Počítej s jeho starostlivou pomocí, s jeho vedením, s jeho požehnáním...
ÚTERÝ 29. 1. blah. Villany de Bottis, vdovy
Žid 10,1-10
Mk 3,31-35
Komentář: Žid 10,1-10
Řekni i ty svému Otci: Tady jsem, abych plnil tvou vůli. Naslouchej mu a odpověz na jeho slovo.
STŘEDA 30. 1. sv. Martiny, panny a mučednice
Žid 10,11-18
Mk 4,1-20
Komentář: Žid 10,11-18
Děkuj za dar přivedení k dokonalosti skrze Kristovu oběť, za posvěcení, za odpuštění, jehož přijetí proměňuje i tebe.
ČTVRTEK 31. 1. Památka sv. Jan Bosca, kněze
Žid 10,19-25
Mk 4,21-25
Komentář: Žid 10,19-25
Pro to, co všechno pro nás Kristus vykonal, „držme se pevně naděje, starejme se jeden o druhého a pobízejme se k lásce.“
PÁTEK 1. 2. sv. Jindřicha Morse, kněze a mučedníka
Žid 10,32-39
Mk 4,26-34
Komentář: Žid 10,32-39
Vzájemná solidarita, pomoc utiskovaným, vytrvalost a důvěra – tak se má projevovat víra mne, věřícího v Krista.
SOBOTA 2. 2. svátek Uvedení Páně do chrámu
Mal 3,1-4 nebo Žid 2,14-18
Lk 2,22-40
Komentář: Žid 2,14-18
„Přesvědčení o věcech, které nevidíme“ – taková má být moje víra, podpořená svědectvím všech těch, kteří přede mnou také hledali svoji pravou vlast v nebi.
4. neděle v mezidobí – cyklus C 3.2.2013
I dnešní neděli pokračujeme v četbě evangelia na pokračování. Po úvodních kapitolách o narození a dětství Ježíše se nyní přesouváme na začátek jeho veřejného vystoupení, kde se Ježíš setkává nejen s obdivem, ale také odmítnutím, ba dokonce s výhružkami. Nepřijetí patří k jeho misii. To ale nesmí znamenat rezignaci či opuštění nastoupení cesty. Jak ukazuje první čtení a žalm, nesmí se vzdát své cesty. Dnešní neděle je tedy modlitbou za odvahu, pravdivost, ale i věrnost Božímu poslání, které jsme přijali. Zvláštní místo v ní hraje druhé čtení, kde pokračujeme v četbě 12. – 14. kapitoly 1 Kor. Jakoby stál tento text v paradoxním napětí k prvnímu čtení a evangeliu.
1. ČTENÍ
Úvod knihy je popisem povolání, tedy předání mandátu. Prorok Jeremiáš začal působit v roce 626 př. Kr. a jeho mise končí definitivním pádem Jeruzaléma (587). Jeho proroctví je prolnutím lásky k Izraeli a kritickým hlasem k Izraeli, který nechce slyšet Hospodina. Podobné napětí uslyšíme i v dnešním evangeliu.
Jer 1,4-5.17-19
Za krále Jošíjáha Hospodin mě oslovil: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil. Přepásej svá bedra, vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu. Nelekej se jich, abych tě nezbavil odvahy před nimi. Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město, železný sloup a bronzovou zeď proti celé říši, proti judským králům a jejich knížatům, proti jejím kněžím i lidu země. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť já budu s tebou – praví Hospodin – abych tě vysvobodil.“
ŽALM 71
V prvním čtení prorok Jeremiáš se dal do služeb Hospodinova proroka. Co je jeho silou? Bůh sám, o něj se opírá.
Odpověď: Ústa má budou vyprávět o tvé spravedlnosti.
K tobě se utíkám, Hospodine, – nechť nejsem zahanben navěky! – Ve své spravedlnosti mě vyprosť a vysvoboď, – nakloň ke mně svůj sluch a zachraň mě! Buď mi ochrannou skálou, pevností k mé záchraně, – neboť tys moje skála a tvrz. – Bože můj, vysvoboď mě z ruky bezbožného. Vždyť tys má naděje, Pane, – má důvěra od mého mládí, Hospodine! – V tobě jsem měl oporu od matčina lůna, – od klína mé matky byls mým ochráncem. Ústa má budou vyprávět o tvé spravedlnosti, – po celý den budu vyprávět o tvé pomoci. – Bože, učils mě od mého mládí, – až dosud hlásám tvé podivuhodné činy.
2. ČTENÍ
Ve 12. kapitole jsme slyšeli poučení, jak se lidé s jednotlivými duchovními dary doplňují. Sv. Pavel tak řeší spor mezi Korinťany, kteří se hádají o významnost jednotlivých charismat, která získali. Významné posty, uznání, schopnosti či dosažené úspěchy však nevyjadřují podstatu věci, o kterou v křesťanství jde! Ta leží zcela jinde!
1 Kor 12,31 – 13,13
Bratři! Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a pro druhého do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje. Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné. Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak Bůh poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.
EVANGELIUM
Vracíme na začátek Ježíšova veřejného vystoupení. Příklady ze SZ, které Ježíš cituje, jsou ukázkou, jak Bůh jednal mezi pohany, když se Izrael zatvrdil. Lidé reagují bouřlivě na Pánova slova, protože neuvěřili, že Ježíš může být mesiáš mající moc od Boha.
Lk 4,21-30
Ježíš promluvil v synagoze: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst a říkali: „Není to syn Josefův?“ Řekl jim: „Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau.“ Dále řekl: „Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie.“ Když to slyšeli, všichni v synagoze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.
K ZAMYŠLENÍ
Na první pohled je zvláštní, že obyvatelé Kafarnau Ježíše nepřijali. Vždyť ho zde mnozí znali, vždyť šlo o maličké město, mělo v Ježíšově době rozlohu 0,2 km2. Ale zde jde o náznak podstatného rysu Ježíšovy misie. Jako by Ježíš sděloval: „Udělejte vše pro to, abyste moji zvěst pochopili a přijali, jinak vás předběhnou pohané, kterými pohrdáte.“ Avšak měšťané dávají najevo své pohrdání tím, že se pokusí sáhnout Ježíšovi na život. Jako by Ježíšovi odpovídali: „Podívej se, jak jsi sám ubohý a slabý.“ Jenže právě v tom bude Boží vítězství. Opět se setkává slabost a pocit moci, lidské představy a Boží pohled na věc. Jde tedy o velké prorocké gesto, které najde své naplnění v událostech Velikonoc.
