7. 1. 2013 - 13. 1. 2013
motto týdne:
„Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy.“
PONDĚLÍ 7. 1. sv. Rajmunda z Peňafortu, kněze
1 Jan 3,22 – 4,6
Mt 4,12-17.23-25
Komentář: 1 Jan 3,22 – 4,6
Věřit a navzájem se milovat – jak prosté je Kristovo přikázání a jak je těžké je naplnit. Jak o to budu usilovat v dnešním dni?
ÚTERÝ 8. 1. sv. Vavřince Giustiniani, biskupa
1 Jan 4,7-10
Mk 6,34-44
Komentář: 1 Jan 4,7-10
„Láska je z Boha“ – miluji, protože si mne zamiloval, mohu (a vlastně potřebuji, mám-li naplnit své poslání) dávat lásku, protože jsem ji dostal.
STŘEDA 9. 1. blah. Marie Le Clerc
1 Jan 4,11-18
Mk 6,45-52
Komentář: 1 Jan 4,11-18
Milovat se navzájem znamená přinášet Boha do tohoto světa a v síle jeho Ducha svědčit o jeho lásce k nám.
ČTVRTEK 10. 1. sv. Pavla Thébského, poustevníka
1 Jan 4,19 – 5,4
Lk 4,14-22a
Komentář: 1 Jan 4,19 – 5,4
Víra je to, co vítězí nad světem, co vede k životu podle Krista, k milování bratří a sester, k naplňování přikázání lásky. Děkuj za dar víry a i dnes jej „používej“.
PÁTEK 11. 1. sv. Teodosia, opata
1 Jan 5,5-13
Lk 5,12-16
Komentář: 1 Jan 5,5-13
„Vědomi si toho, že máte věčný život, protože věříte ve jméno Syna Božího“ vydávejte svému Pánu svědectví slovem i životem.
SOBOTA 12. 1. sv. Arkadia, mučedníka
1 Jan 5,14-21
Jan 3,22-30
Komentář: 1 Jan 5,14-21
Modli se za svého hříšného bratra či sestru, aby je Bůh vysvobodil z jejich hříchů a dal jim život. A nezapomínej přitom na to, že i ty jsi hříšník a potřebuješ Boží milosrdenství.
Svátek Křtu Páně – cyklus C 13.1.2013
Svátek Křtu Páně ukončuje Vánoce a tvoří plynulý přechod mezi Ježíšovým narozením a veřejným vystoupením. V dalších nedělích roku 2013 začneme na pokračování číst z Lukášova evangelia a sledovat Ježíšovo veřejné vystoupení. Začínáme u Jordánu, kde Jan pokřtí i Krista. Vlastní připomínka Křtu Páně se v tradici liturgie objevila v souvislosti se slavností Zjevení Páně. Hlavní téma není symbolické očistění, které Jan u Jordánu konal, ale scéna popsaná v dnešním evangeliu. Z textu vyplývá, že si Jan dobře uvědomoval, že jeho konání je jen předzvěstí velkých událostí. Přesto je Janovo volání důležité. Učedníci v něm rozpoznali naplnění zvěsti proroka staré 600 let, z níž budeme citovat v prvním čtení. V neposlední řadě však nesmíme ztratit z očí to podstatné. A to je důvod, příčina či lépe Boží motivace celé události Kristova vtělení a vykoupení. Tento „klíč“ zazní ve druhém čtení.
1. ČTENÍ
Jde o začátek druhé části proroka Izaiáše (Deutero-Izaiáše), který je datován před rokem 540 př. Kr. Tato kniha napsaná ve velké porobě babylonského zajetí je plná útěchy. Zaslibuje východisko, návrat domů. Na tento text se odvolává Lk 3,4nn, když mluví o Janu Křtiteli.
Iz 40,1-5.9-11
Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: „Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná: Hospodinova velebnost se zjeví a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa.“ Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst, pozdvihni mocně svůj hlas, ty, který hlásáš pro Jeruzalém radostnou zvěst! Pozdvihni svůj hlas a neboj se; řekni judským městům: „Hle, váš Bůh!“ Hle, Pán, Hospodin, přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu a před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede.
ŽALM 104
Zde se opěvuje velikost Boží. Z 35 veršů vybereme jen některé, a to především v. 30, kde se mluví o seslání Ducha. Tento verš dostává nový význam v kontextu dnešní události evangelia.
Odpověď: Veleb, duše má, Hospodina!
Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! – Velebností a vznešeností ses oděl, – světlem se halíš jak pláštěm. – Napjals nebesa jak stanovou plachtu, – nad vodami jsi zbudoval své síně. Z mraků si děláš svůj vůz, – kráčíš na perutích větru. – Větry si volíš za své posly, – za své služebníky plameny ohně. Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! – Všechno jsi moudře učinil, – země je plná tvého tvorstva. – Zde moře mohutné a široširé, – v něm nespočetné hemžení – živočichů drobných i velkých. Všichni čekají od tebe, – že jim dáš obživu v pravý čas. – Ty jim dáváš, a oni sbírají, – otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary. Děsí se, když skryješ svou tvář, – hynou, když vezmeš jim život, – a vracejí se do svého prachu. – Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, – a obnovuješ tvář země.
2. ČTENÍ
Druhé čtení doplňuje dnešní texty podtržením projevené Boží dobroty, kterou sv. Pavel dvakrát zmiňuje. Podstatné je, jakou roli zde hraje Kristus. Je to jeho zásluha, která otevírá nám všem cestu k Bohu.
Tit 2,11-14; 3,4-7
Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života i světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše. On vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků. Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem; ne snad proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým. Toho na nás vylil v hojnosti skrze našeho spasitele Ježíše Krista, abychom – ospravedlněni jeho milostí – dostali jako dědictví vytoužený věčný život.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Jan říkal: Přichází mocnější než já; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Aleluja.
EVANGELIUM
Po dvou úvodních kapitolách, kdy se mluvilo v Lukášově evangeliu o Ježíšově dětství, začíná vyprávění o veřejném vystoupení. První zásadní moment nastane u Jordánu, kde lidé naplno poznávají, kým tento „přicházející“ je. Pro všechna čtyři evangelia je Jan Křtitel zásadní postavou, neboť se odvolávají na jeho zvěst. A právě on prvně ukazuje na Krista jako mesiáše! Bůh Otec potvrzuje Ježíše jako svého Syna nejen hlasem z nebe, ale také citací žalmu 2,7.
Lk 3,15-16.21-22
Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“
K ZAMYŠLENÍ
Kristus nesestoupil do Jordánu, aby zde smyl hříchy či se nějak připojil ke kajícím hříšníkům. On sestupuje do vod, aby tyto hříchy vzal na sebe. Proto se po tomto symbolickém aktu otevírá nebe a zjevuje se celá Trojice (Duch jako holubice a Otcův hlas). Tak dává celá Trojice najevo, jak bude zainteresovaná v celém nastávajícím příběhu vykoupení. Je to Boží dobrota a jeho milost, které nám otevírají cestu ke spáse. Sv. Pavel ve druhém čtení zdůrazňuje, že to není dílo naše, ale Boží, které nás dovedlo k záchraně. A tak na konci vánoční doby vnímáme, jak úzké je spojení Vánoc a Velikonoc. A přece není zvláště o Vánocích v centru pozornosti tragický moment smrti našeho Pána. Mnohem více jde o jásot celého stvoření nad dílem Božím, kterému nevládne smrt, ale oživující vzkříšení, záchrana a vykoupení. Je to oživující Duch, který obnovuje každého pokřtěného, aby měl úzký vztah k nebeskému Otci. A právě z moci tohoto Ducha v síle Kristova vykoupení se přimkněme k Boží dobrotě a plně z ní čerpejme.
