11. 2. 2013 - 17. 2. 2013
motto týdne:
„Zajeď na hlubinu.“
PONDĚLÍ 11. 2. Panny Marie Lurdské
Gn 1,1-19
Mk 6,53-56
Komentář: Mk 6,53-56
Ježíš pomáhá všem nemocným – je pro mne výzvou i vzorem, klade přede mne otázku: Jak mne napodobíš?
ÚTERÝ 12. 2. sv. Benedikta Aniánského, opata
Gn 1,20 – 2,4a
Mk 7,1-13
Komentář: Mk 7,1-13
Lidské způsoby, osobité výklady či výrazy zbožnosti nemají přednost před Boží láskou, která je (a má být i námi) nabízena každému člověku zdarma...
STŘEDA 13. 2. Popeleční středa
2 Kor 5,20 – 6,2
Mt 6,1-6.16-18
Komentář: 2 Kor 5,20 – 6,2
I my jsme Kristovi vyslanci, kteří mají svědčit o smíření s Bohem – vlastním obrácením a životem z toho vyrůstajícím i ochotou odpustit, smířit se, udělat první krok...
ČTVRTEK 14. 2. sv. Valentina, kněze a mučedníka
Dt 30,15-20
Lk 9,22-25
Komentář: Dt 30,15-20
Opět je tu čas připomenutí si svého rozhodnutí pro Boha („Předkládám ti život nebo smrt“) a jeho obnovení („Vyvol si život“), odložení všeho, co s ním není slučitelné, co mne odvádí jinam.
PÁTEK 15. 2. sv. Jiřiny, panny a řeholnice
Iz 58,1-9a
Mt 9,14-15
Komentář: Iz 58,1-9a
Co po mně můj Pán chce, co má být mým pravým postem během letošní postní doby? („Rozvázat... zlomit každé jařmo, neodmítat pomoc, popřát pohostinství...“)
SOBOTA 16. 2. sv. Eliáše a druhové, mučedníci
Iz 58,9b-14
Lk 5,27-32
Komentář: Iz 58,9b-14
V úsilí o proměnu svého života nejsi sám! Sám Hospodin tě povede... tvá radost bude v Hospodinu.
1. neděle postní – cyklus C 17.2.2013
První postní neděle otevírá základní téma postní doby. Nikoli půst sám o sobě, ale rozhodnutí se pro Boha. V dnešním evangeliu o pokušení na poušti se říká, že po čtyřiceti dnech je Ježíš pokoušen. Tedy na konci „postního“ času. Tato neděle nás tedy zve, abychom se připravili na své ANO Bohu, které má zaznít při obnově křestního slibu ve velikonoční vigilii. Proto také liturgie zařazuje první čtení z knihy Deuteronomium a cituje vzácný text vyznání víry Izraelitů. A podobně i druhé čtení je velmi praktickým shrnutím, jak dosáhnout ospravedlnění před Bohem na základě víry.
1. ČTENÍ
Kniha Deuteronomium (Pátá Mojžíšova) vznikla snad v 9. či 8. stol. př. Kr. a reinterpretuje řadu zákonů Tóry. Později (kolem 630) byla důvodem velké náboženské reformy v Judsku. Náš text představuje tzv. dějinné credo – vyznání víry na základě toho, co otcové s Bohem zažili. Toto vyznání je klíčem k obřadu obětování prvotin. Klanění Bohu je pak spojnicí s evangeliem.
Dt 26,4-10
Mojžíš řekl lidu: „Kněz vezme z tvé ruky koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. Ujmeš se slova a vyznáš před Hospodinem, svým Bohem: ‘Můj praotec byl potulným Aramejcem, sestoupil do Egypta a přebýval tam v malém počtu osob jako přistěhovalec. Ale stal se tam národem velkým, mocným a početným. Egypťané však nás týrali, sužovali a podrobili tvrdému otroctví. Tehdy jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin slyšel náš hlas, viděl naši bídu, lopotu a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou, napřaženým ramenem, šířil velký strach a působil znamení a divy. Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem. Nyní hle – přináším prvotiny plodů půdy, kterou jsi mi dal, Hospodine!’ Položíš koš před Hospodinem, svým Bohem, a pokloníš se Hospodinu, svému Bohu.“
ŽALM 91
Žalm je důležitým odkazem na dnešní evangelium, kde se bude mluvit o ochraně anděly. Je ale také ujištěním o Boží ochraně pro všechny, kdo se k Bohu utíkají…
Odpověď: Buď se mnou, Pane, v mé tísni.
Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího, – kdo dlíš ve stínu Všemocného, – řekni Hospodinu: „Mé útočiště jsi a má tvrz, – můj Bůh, v něhož doufám!“ Nepřihodí se ti nic zlého – a útrapa se k tvému stanu nepřiblíží. – Vždyť svým andělům vydal o tobě příkaz, – aby tě střežili na všech tvých cestách. Na svých rukou tě ponesou, – abys nenarazil o kámen svou nohou. – Po zmiji a hadu budeš kráčet, – šlapat budeš po lvu i draku. Vysvobodím ho, protože lne ke mně, – ochráním ho, protože zná mé jméno. – Vyslyším ho, až mě bude vzývat, – budu při něm v tísni, – zachráním ho a oslavím.
2. ČTENÍ
List Římanům prochází velmi systematicky otázku, zda jsme ospravedlněni skutky Zákona (praxe Izraelitů), nebo na základě víry v Ježíšovo vykoupení (kapitoly 1 – 8). Kapitoly 9 – 11 se vrací k úloze Izraele. Náš text formou výzvy opakuje základní přesvědčení, jak dojít ospravedlnění před Bohem.
Řím 10,8-13
Bratři! Co říká Písmo? „Blízko tebe je to slovo, máš ho v ústech i ve svém srdci“; to je slovo víry, kterou hlásáme. Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: „Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.“ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem; všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť „každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen“.
Zpěv před Evangeliem
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.
EVANGELIUM
Po zprávě o narození a křtu v Jordánu je Ježíš podroben zkoušce věrnosti Bohu. Ďábel testuje, nakolik Ježíš zneužije svého postavení Syna Božího, nakolik je ovládán žádostivostí a mocichtivostí. Pro představu je dobré si uvědomit, že poušť se táhne od Jeruzaléma k údolí Jordánu, kde končí srázem cca 1000 m. Chrám byl v té době fascinující stavbou, tyčil se nad údolím potoka Cedron, kam směřovaly vysoké podpěrné zdi.
Lk 4,1-13
Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‘Nejen z chleba žije člověk.’“ Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje.“ Ježíš mu na to řekl: „Je psáno: ‘Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!’“ Potom ho ďábel zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: ‘Svým andělům vydá o tobě příkaz, aby tě ochránili, a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.’“ Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‘Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!’“ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.
K ZAMYŠLENÍ
Dnešní evangelium může člověka postavit před celou řadu zajímavých a komplikovaných otázek: Mohl ďábel Ježíšovi ublížit? Mohl Ježíš selhat? Co by se stalo? ... Z hlediska teologie i praxe je zajímavé, na co a jak ďábel útočí… Avšak autor evangelia směřuje jinam. Představuje Ježíše nejen jako Božího Syna, ale také jako člověka, tedy stojícího před pokušením jako každý jiný člověk. Ani on není uchráněn rozhodování mezi zlem a dobrem, mezi příjemným, avšak destruktivním, a dobrým, i když aktuálně nepříjemným… Je zde ovšem jedno velké ohrožení! Snadno se křesťanství reprodukuje jako laciný lék na bolesti života se sloganem: „Koho Bůh miluje, toho křížem navštěvuje.“ To ale není tak docela pravda! Předně, koho miluje Bůh, toho navštěvuje svojí milostí a vede jeho život, což v důsledku vypráví i evangelium i první čtení, kde poslušnost Bohu vede k požehnání. Půst tedy není časem jakéhosi ztemnění, kdy si člověk bohužel nemůže moc dopřát a těší se, až skončí… Naopak je časem, kdy můžeme najít prostor na Boha i na sebe. Je to důvod zahodit hlouposti, které zdržují, a věnovat se Bohu. Jako se v adventu schází rodina kolem adventního věnce, tak i nyní bude skvělé najít nějaký společný bod a modlit se za naše uzdravení, očištění a Boží lásku. Má jistě význam postit se, ale jako výraz chuti ovládat sebe a darovat alespoň tímto drobným způsobem něco Bohu. Jde tedy o dar lásky, a nikoli výraz nutnosti.
