29. 4. 2013 - 5. 5. 2013
motto týdne:
„Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.“
PONDĚLÍ 29.4. Svátek sv. Kateřiny Sienské
1 Jan 1,5 – 2,2
Mt 11,25-30
Komentář: Mt 11,25-30
Děkuj za milost setkání s Ježíšem, za jeho zjevení Otce. Děkuj za to, že jsi ve svém životě mohl poznat Boha, že jsi dostal dar víry.
ÚTERÝ 30.4. sv. Pia V. papeže
Sk 14,19-28
Jan 14,27-31a
Komentář: Jan 14,27-31a
Kristus mi i v dnešním dni dává svůj dar pokoje, o který se mohu opřít. Mé srdce se nemusí chvět a děsit, vždyť Otec má vše ve svých rukou.
STŘEDA 1.5. sv. Josefa Dělníka
Gn 1,26 – 2,3 nebo Kol 3,14-15.17.23-24
Mt 13,54-58
Komentář: Gn 1,26 – 2,3 nebo Kol 3,14-15.17.23-24, Mt 13,54-58
Svou prací mám zvelebovat svět Bohem stvořený pro člověka. Svou prací se tak mohu „podílet“ na Božím tvoření, mohu objevovat jeho úmysly a naplňovat je.
ČTVRTEK 2.5. Památka sv. Atanáše, biskupa a učitele církve
Sk 15,7-21
Jan 15,9-11
Komentář: Jan 15,9-11
Do dnešního dne zaznívá Kristovo pozvání k vytrvalému zůstávání v lásce, k vytrvalému zachovávání jeho přikázání a k odkrytí radosti plynoucí z patření jemu a z následování.
PÁTEK 3.5. Svátek sv. Filipa a Jakuba
Jan 14,6-14
1 Kor 15,1-8
Komentář: 1 Kor 15,1-8
Co pro mne dnes znamená: Držet se radostné zvěsti, kterou jsem přijal, být v ní pevný? Jak to dnes konkrétně naplním?
SOBOTA 4.5. sv. Floriána, mučedníka
Sk 16,1-10
Jan 15,18-21
Komentář: Jan 15,18-21
Ve svém životě patřím na prvním místě Ježíšovi – to má být jasné na mém chování, i kdyby mne za to svět nenáviděl.
6. neděle velikonoční – cyklus C 5.5.2013
Velikonoční doba se přehoupla do své poslední části. Ve čtvrtek si připomeneme slavnost Nanebevstoupení Páně. Proto liturgie upíná pohled na další cestu, na události, které následovaly po Letnicích. A ukazuje se, že církev se musí učit žít z přijatých darů a porozumět pokladu víry, který přijala (první čtení). Není tak lehké neztratit z očí cíl, a proto ho v druhém čtení naznačí Apokalypsa. A v neposlední řadě se v evangeliu budeme ptát na zdroj síly, jak na této cestě vytrvat.
1. ČTENÍ
Ocitáme se v Jeruzalémě kolem roku 48 po Kr. Evangelium bylo hlásáno již na mnoha místech mimo Palestinu. Ale s tím vyvstává zásadní otázka. Nakolik musí obrácení pohané nejprve zachovávat židovské předpisy a nakolik jsou pro ně jako křesťany nezávazné? Tak se schází první koncil (Sk 15,4-21). Jeho závěry dostaly písemnou podobu:
Sk 15,1-2.22-29
Někteří lidé přišli z Judska do Antiochie a poučovali bratry: „Nedáte-li se podle mojžíšského zvyku obřezat, nemůžete dojít spásy.“ Pavel a Barnabáš se však s nimi dostali do hádky a úporně se s nimi o to přeli. Bylo proto rozhodnuto, aby se kvůli této sporné otázce Pavel, Barnabáš a někteří z nich odebrali k apoštolům a starším do Jeruzaléma. Tehdy se apoštolové a starší spolu s celou církevní obcí rozhodli, že ze svého středu vyberou několik mužů a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie, totiž Judu, kterému říkali Barsabáš, a Silu – vedoucí muže mezi bratry. A po nich poslali toto psaní: „Apoštolové a starší posílají bratrský pozdrav bratrům v Antiochii, Sýrii a Kilíkii, obráceným z pohanství. Dověděli jsme se, že vás někteří lidé z našeho středu znepokojili a popletli svými řečmi, ačkoli k tomu nedostali od nás žádné pověření. My jsme se tedy nyní jednomyslně rozhodli, že vybereme některé muže a pošleme je k vám zároveň s naším drahým Barnabášem a Pavlem, lidmi, kteří nasadili svůj život pro našeho Pána Ježíše Krista. A tak jsme vypravili Judu a Silu, aby vám to vyložili ještě ústně. Rozhodl totiž Duch svatý i my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: vyvarovat se toho, co bylo obětováno modlám, krve, masa z udušených zvířat a smilstva. Budete-li se těchto věcí chránit, jednáte správně. Buďte zdrávi.“
ŽALM ŽALM 67
Tento žalm je ve skutečnosti prosbou, aby se projevila Boží milost. K této modlitbě se dá snadno připojit!
Odpověď: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!
Bože, buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám svou jasnou tvář, – kéž se pozná na zemi, jak jednáš, – kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. Nechť se lidé radují a jásají, – že soudíš národy spravedlivě – a lidi na zemi řídíš. Ať tě, Bože, velebí národy, – ať tě velebí kdekterý národ! – Kéž nám Bůh žehná, – ať ho ctí všechny končiny země!
2. ČTENÍ
Kniha Zjevení apoštola Jana je dílo psané zvláštním jazykem – apokalyptickým stylem. V této knize jsme se dostali až k závěrečným kapitolám, které popisují konečné Boží vítězství a odměnu spravedlivých. Nechme se strhnout emotivním popisem nebe – místa, které pro nás připravuje Bůh.
Zj 21,10-14.22-23
Anděl mě přenesl v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány ležely k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů. Chrám jsem v něm však neviděl, neboť Pán Bůh vševládný a Beránek – to je jeho chrám. A toto město nemá zapotřebí ani slunce, ani měsíce, aby ho osvětlovaly, protože ho ozařuje Boží velebnost. Jeho světlem je Beránek.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec bude ho milovat a přijdeme k němu. Aleluja.
EVANGELIUM
Ocitáme se ve večeřadle. Apošto-lové již zažili mytí nohou. Nyní je Ježíš povzbuzuje: „Ať se vaše srdce nechvěje.“ (Jan 14,1). Avšak na tomto podkladě otevírá tajemství niterného Božího života – tajemství vztahu Otce a Syna. Zjevuje působení „Přímluvce“ – Ducha svatého.
Jan 14,23-29
Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A přece slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: ‘Odcházím’ a ‘zase k vám přijdu.’ Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane.“
K ZAMYŠLENÍ
Při prvním pohledu se může zdát, že doba apoštolů byla zcela idylická, plná porozumění, lásky a vstřícnosti. Kritikové říkají, že později lidé zhatili či promrhali původní poselství Ježíše. Ale Sk 15 ukazují, že již první doba je plná otazníků a ostré diskuse. Proč to Bůh neučinil snazší? Jednou z věcí, která Bohu leží zřetelně na srdci, je skutečnost církve jako společenství lidí, kteří Boha přijali a vydali se na společnou pouť víry. A právě proto je třeba, abychom se uvnitř církve učili chápat, naslouchat a s pokorou přijímat pohledy druhých. Pravdy víry je třeba znovu a znovu precizovat. Pochopení evangelia není jen otázkou jakési „původní“ generace. Pochopit musí každé pokolení a každý jednotlivec. A to je nesnadný proces. Jeho cena je ale nesmírná a týká se také nás, kdo žijeme právě v této době a právě na tomto místě.
