12. 8. 2013 - 18. 8. 2013
motto týdne:
„Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“
PONDĚLÍ 12.8. sv. Euplus, sv. Jana Františka de Chantal
Dt 10,12-22
Mt 17,22-27
Komentář: Mt 17,22-27
Jako Kristovi učedníci jsme svobodní, naše svoboda však nemá pohoršovat či svádět z cesty „maličké“. A i v takových situacích vlastního ustoupení mohu zažívat Boží péči...
ÚTERÝ 13.8. sv. Poncián a Hippolyt, sv. Jan Berchmans
Dt 31,1-8
Mt 18,1-5.10.12-14
Komentář: Mt 18,1-5.10.12-14
„Varujte se, abyste nikým z těchto nepatrných nepohrdali.“ – K tomu jsme všichni náchylní, vždyť jsme věřící, máme to správné poznání, své způsoby prožívání víry...
STŘEDA 14.8. sv. Maxmilián Kolbe
Dt 34,1-12
Mt 18,15-20
Komentář: Mt 18,15-20
Jak často se shromažďuji s druhými v Kristově jménu? Jak moc zažívám (a jak moc si uvědomuji) při takových setkáních jeho přítomnost?
ČTVRTEK 15.8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie
Zj 11,19a; 12,1.3-6a.10ab; 1 Kor 15,20-27a
Lk 1,39-56
Komentář: Zj 11,19a; 12,1.3-6a.10ab
I dnes, v úzkostech a bojích tohoto světa mohu zažívat, že „od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému“.
PÁTEK 16.8. sv. Štěpán Uherský
Joz 24,1-13
Mt 19,3-12
Komentář: Mt 19,3-12
Tvrdost srdce vede k nejrůznějším ústupkům, omluvám, usnadňováním. Na cestu učedníka, který následuje Krista, však nepatří. Vzorem nám je Ježíšovo srdce plné lásky, Nejsvětější.
SOBOTA 17.8. sv. Myron
Joz 24,14-29
Mt 19,13-15
Komentář: Mt 19,13-15
Děti jako zástupci všech těch, kdo nemohou spoléhat na vlastní moc a sílu, které potřebují moji lásku, kterým mám zprostředkovat Boží lásku...
20. neděle v mezidobí – cyklus C 18.8.2013
Dnešní neděli lze spojit s pojmem radikalita. První čtení líčí důsledky doslova bláznivého vystoupení proroka, který nedbal nebezpečí a věrně hlásal Boží slovo. Žalm reflektuje událost, která v Písmu následuje po epizodě popsané v prvním čtení. Druhé čtení se vrací k listu Židům a mluví o důsledcích, které jsme získali Ježíšovou záchranou. A konečně radikálně vyznívající evangelium osvětluje, jak vážně Ježíš chápe své poselství!
1. ČTENÍ
Jeruzalém je po dvacet let sužován Babyloňany. Vždy se ale z jejich vazalství vysmekne. Proto opět přitáhne obrovská armáda a rok obléhá Jeruzalém (587 př. K.). Prorok Jeremiáš ví, že jediná záchrana je vzdát se, a veřejně to hlásá. To ale vládní úředníci nechtějí slyšet!
Jer 38,4-6.8-10
Úředníci řekli králi: „Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí.“ Král Sidkijáh řekl: „Hle, je ve vašich rukou“ – neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta. Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: „Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb.“ Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: „Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře.“
ŽALM 40
Příběh prvního čtení pokračuje a Jeremiáše ze studny zachrání pohan Ebedmelek. Bůh se o svého proroka postaral! Opřeme se i my s důvěrou o Boží milost.
Odpověď: Hospodine, na pomoc mi pospěš!
Pevně jsem doufal v Hospodina, – on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, – na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům. Novou píseň vložil mi do úst, – chvalozpěv našemu Bohu. – Mnozí to uvidí a nabudou úcty, – budou doufat v Hospodina. Já jsem jen chudák a ubožák, – ale Pán se o mě stará. – Tys můj pomocník, můj zachránce: – neprodlévej, můj Bože!
2. ČTENÍ
Akcent závěrečných kapitol se zaměřuje na povzbuzení. Ježíš jako pravý velekněz stojí přímo před Otcem a přimlouvá se za nás, jak autor vysvětloval v několika předchozích kapitolách. To odstraňuje všechny překážky v cestě za Bohem.
Žid 12,1-4
Bratři! Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všechno, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se člověk snadno zaplete, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu. Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali. Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Moje ovce slyší můj hlas, praví Pán, já je znám a ony jdou za mnou. Aleluja.
EVANGELIUM
Ježíš začal 12. kapitolu slovem o odvaze k následování, kritizoval ulpění na starosti o zajištění a připojil výzvu k bdělosti. Jeho posláním není uhladit stávající poměry, ale něco zcela radikálně nového, co i v jediné rodině někdo přijme a jiný nikoli.
Lk 12,49-53
Ježíš řekl svým učedníkům: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán! Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“
K ZAMYŠLENÍ
Přinesl nám Ježíš pokoj či nepokoj? Zásadní otázku dnešního evangelia je třeba zařadit do souvislostí. Ježíš nepřišel domluvit příbuzným, aby se již nehádali (Lk 12,13-14), ani mu nešlo o smíření všech diskutérů v teologických otázkách (12,1-2). Jde mu o zásadní rozhodnutí se pro Boha (12,8-9)! Tento krok životní orientace není všemi přijat. A způsobí mnoho hádek a rozdělení. Ale rozhodnout se pro Boha je jediný klíč ke skutečné záchraně života!
