16. 9. 2013 - 22. 9. 2013
motto týdne:
„Vstanu a půjdu k svému Otci.“
PONDĚLÍ 16.9. Památka sv. Ludmily, mučednice
1 Tim 2,1-8
Lk 7,1-10
Komentář: Lk 7,1-10
Setník si je vědom své nehodnosti vůči Bohu, proto se před Ježíše neodvažuje předstoupit. Právě proto je však jeho víra oceněna... Je pravda, že nás všechny učinil Ježíš hodnými, ale nevytrácí se někdy z mého osobního vztahu s Bohem vědomí mé nehodnosti – nerovnosti vůči Bohu (že si jej nemůžu „otočit kolem prstu“)?
ÚTERÝ 17.9. sv. Kornélia, papeže, a Cypriána, biskupa, mučedníka
1 Tim 3,1-13
Lk 7,11-17
Komentář: Lk 7,11-17
Ježíš reaguje na nastalou situaci a chce reagovat i na situace, ve kterých se dnes octneš. Vnímej jeho působení, vnímej Ježíšovu lítost, jeho zájem...
STŘEDA 18.9. sv. Josefa Kupertinského, řeholníka
1 Tim 3,14-16
Lk 7,31-35
Komentář: Lk 7,31-35
Tvářit se netečně, nereagovat na setkání s Bohem ve svém životě, na jeho doteky nebo nemít nic z toho za dostatečně dobré – jen abych nemusel jednat, projevit se, jen abych se nemusela pohnout se ze svých zajetých kolejí...
ČTVRTEK 19.9. sv. Januária, biskupa a mučedníka
1 Tim 4,12-16
Lk 7,36-50
Komentář: Lk 7,36-50
Pozvání Ježíše do farizeova domu nebylo spojeno s ochotou proměňovat své smýšlení, s ochotou následovat. Jak je tomu s mými pozváními Ježíše do mého života – v modlitbě nebo při setkání s ním v Eucharistii?
PÁTEK 20.9. Památka sv. Ondřeje Kim Tae-gona, kněze, Pavla Ch. Ha-sanga a druhů
1 Tim 6,2c-12
Lk 8,1-3
Komentář: Lk 8,1-3
Kde je moje místo v Ježíšově doprovodu? Co mohu nabídnout, čím jsem byl(a) obdarován(a), čím mohu posloužit?
SOBOTA 21. 9. svátek sv. Matouše
Ef 4,1-7.11-13
Mt 9,9-13
Komentář: Mt 9,9-13
Kam až sahá mé milosrdenství? Ježíš mne zve k jeho rozšíření, ke změkčení mého srdce, k milování všech, ke službě milosrdenství všem.
25. neděle v mezidobí – cyklus C 22.9.2013
Ne jednou se v posledních měsících skloňovalo slovo „majetek“ ve vztahu k církvi. Dnes nechceme dále rozviřovat tuto diskusi, ale položit si zcela osobní otázku, jak dalece majetek (náš osobní či ten, který např. v práci spravujeme) ovládá náš život. V evangeliu narazíme na nesnadné podobenství, které ale vysvětluje první čtení a dává jasné poselství posluchačům. Druhé čtení zaměří naše oči poněkud jiným směrem, avšak s o to větší výpovědní hodnotou.
1. ČTENÍ
Amos je první píšící prorok, působil v Severním Izraeli v 8. stol. př. Kr. Je známý neúprosnou kritikou vyděračských postojů tehdejší šlechty, ale také falešných božstev. Obrácení k Hospodinu je cestou záchrany (Am 5,4; 8,11; 9,11-15).
Am 8,4-7
Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země a říkáte: „Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí? A po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, nuzáka kupovat za stříbro a chudáka za opánky? I nejhorší obilí prodáme.“ Hospodin přísahal při Jakubově chloubě: „Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!“
ŽALM 113
Hospodin zná své služebníky, ač jsou chudí. Ale jsme Božími služebníky?
Odpověď: Chvalte Hospodina, který povyšuje chudého.
Chvalte, Hospodinovi služebníci, – chvalte jméno Hospodinovo! – Buď velebeno Hospodinovo jméno – nyní i navěky! Povznesen je Hospodin nade všechny národy, – nad nebesa jeho sláva. – Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, – který trůní na výsosti – a shlíží dolů na nebe i na zem? Slabého zdvihá z prachu, – ze smetiště povyšuje chudého, – aby ho posadil vedle knížat, – vedle knížat svého lidu.
2. ČTENÍ
Tři listy věnuje sv. Pavel dvěma blízkým spolupracovníkům Timoteovi do Efezu a Titovi na Krétu (tzv. pastorální epištoly). Proto je náš list koncipován jako povzbuzení ke kvalitní službě pastýře a plnohodnotnému životu křesťanů. Všimněme si zásadní výpovědi, kdo všechno patří do Božího záměru spásy.
1 Tim 2,1-8
První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy. Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola – to mluvím pravdu a nelžu – za učitele víry a pravdy mezi pohany. Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ježíš Kristus stal se chudým, ačkoli byl bohatý, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Aleluja.
EVANGELIUM
Tato perikopa navazuje na podobenství o marnotratném synu a jeho „poctivém“ bratrovi. Jakou roli hraje majetek v myšlení učedníků? Ježíš nechválí nepoctivost, ale prozíravost a svobodu vůči majetku, který může zotročit.
Lk 16,1-13
Ježíš řekl svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: ‘Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.’ Správce si řekl: ‘Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.’ Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: ‘Kolik jsi mému pánovi dlužen?’ Odpověděl: ‘Sto věder oleje.’ Řekl mu: ‘Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.’ Pak se zeptal druhého: ‘Kolik ty jsi dlužen?’ Odpověděl: ‘Sto korců pšenice.’ Řekl mu: ‘Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.’ Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla. A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“
K ZAMYŠLENÍ
Dnešní evangelium rozpoutalo nejednu diskusi, zda může nepoctivost sloužit dobré věci (utilitarismus), a je jasné, že jako princip to není možné připustit. Ale Ježíšovi zde podle kontextu (16,14-15) leží na srdci jiná skutečnost! Totiž svoboda od majetku a schopnost vidět za majetkem konkrétního člověka. Když totiž porovnáme tuto perikopu s předcházejícím podobenstvím o marnotratném synu (Lk 15,25-32), uvidíme nové světlo v porozumění naší perikopě. Podivné jednání staršího syna, který sice „poctivě“ pracoval na otcově farmě, ale jeho srdce bylo otci i vlastnímu bratrovi vzdálené, je přeci docela snadným klíčem k pochopení. A v neposlední ředě může být dnešní text podnětem, aby se onen církvi navracený majetek nestal zdrojem rozdělení církve a nenávisti uvnitř ní.
