11. 11. 2013 - 17. 11. 2013
motto týdne:
„Kdo ve mě věří, bude žít na věky.“
PONDĚLÍ 11.11. Památka sv. Martina Tourského, biskupa
Mdr 1,1-7
Lk 17,1-6
Komentář: Lk 17,1-6
Sedmkrát odpustit znamená odpouštět stále… S tímto odhodláním bych měl vstupovat do každého dne a ochotně povzbuzovat druhé svým odpuštěním…
ÚTERÝ 12.11. Památka sv. Josafata, biskupa a mučedníka
Mdr 2,23 – 3,9
Lk 17,7-10
Komentář: Lk 17,7-10
Takovýto postoj učedníka si mám osvojovat, postoj, kdy neočekávám odměnu za své jednání, ale sloužím, protože i mně bylo (Kristem) poslouženo.
STŘEDA 13.11. Památka sv. Anežky České, panny
Mdr 6,1-11
Lk 17,11-19
Komentář: Lk 17,11-19
Jak často k Bohu volám, jak často jej o něco prosím? A jak často dávám najevo svoji vděčnost? Jak často mu vzdávám chválu a děkuji mu?
ČTVRTEK 14.11. sv. Mikuláše Taveliče a druhů, mučedníků
Mdr 7,22 – 8,1
Lk 17,20-25
Komentář: Lk 17,20-25
Vnímej dnes znamení Božího království, které už je mezi námi. A ty sám mu dnes svým životem otvírej cesty tam, kam tě Bůh povolal.
PÁTEK 15.11. sv. Alberta Velikého, biskupa a učitele církve
Mdr 13,1-9
Lk 17,26-37
Komentář: Lk 17,26-37
Jsem znovu povzbuzován k bdělosti, k připravenosti na příchod mého Pána. Jistota druhého příchodu Pána má být spjata se vším mým konáním a směřováním…
SOBOTA 16.11. sv. Markéty Skotské, sv. Gertrudy, panny
Mdr 18,14-16; 19,6-9
Lk 18,1-8
Komentář: Lk 18,1-8
Vytrvalá, neochabující modlitba k dobrému Bohu, která živí moji víru a dává jí vytrvat … je pozvání dnešního textu.
33. neděle v mezidobí – cyklus C 17. 11. 2013
Blíží se konec církevního roku a liturgie nám nabízí téma posledních věcí. Týká se to nejen smrti člověka, ale také nauky o konci časů, druhého příchodu Pána, vzkříšení mrtvých atd. Ježíš v synoptických evangeliích věnuje poměrně velký prostor tomuto tématu. Pojďme se zastavit nad tímto bodem naší víry, modlit se za dar vítězného konce také pro nás a naše blízké.
1. ČTENÍ
Proroctví zaznívá po návratu z Babylonského zajetí (515? př. Kr.) a kritizuje především nekvalitní vedení obětních bohoslužeb odrážející skleslost a zklamání. Vrcholem proroctví je závěrečné zaslíbení dne Hospodinova, který docení konání spravedlivých.
Mal 3,19-20a
Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti! Den, který přijde, je spálí – praví Hospodin zástupů – že po nich nezůstane kořen ani větev! Vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má na svých křídlech uzdravení.
ŽALM 98
„Hospodin spravuje zemi ve spravedlnosti.“ Připojme se k modlitbě za spravedlnost.
Odpověď: Přišel Hospodin, aby spravoval národy podle práva.
Hrejte Hospodinu na citeru, – na citeru a s doprovodem zpěvu, – za hlaholu trub a rohů, – jásejte před králem Hospodinem! Zahuč, moře, a vše, co je naplňuje, – svět i všichni, kdo jej obývají. – Řeky, tleskejte rukama, – hory, spolu zajásejte! Před Hospodinem, že přišel, – že přišel, aby spravoval zemi, – aby spravoval svět ve spravedlnosti – a národy podle práva.
2. ČTENÍ
Tento list vznikl jako doplnění či oprava apokalyptických očekávání, která zazněla v Prvním listě Soluňanům. Bylo třeba precizovat nejen teologii, ale také praktické jednání. Mnozí totiž přestali v očekávání konce světa pracovat anebo propadli strachu…
2 Sol 3,7-12
Bratři! Víte sami, jak nás máte napodobovat. Když jsme byli u vás, nezaháleli jsme ani jsme chleba nejedli od nikoho zadarmo. Naopak: ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom na to neměli právo, ale dáváme vám sebe sami za vzor, který byste mohli napodobovat. Ano, už tehdy, když jsme byli u vás, přikazovali jsme vám: „Kdo nechce pracovat, ať nejí.“ A teď slyšíme, že někteří z vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují, ale jsou velmi zaměstnáni věcmi, do kterých jim nic není. Takovým lidem důrazně přikazujeme mocí, kterou máme od Pána Ježíše Krista, aby v klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. Aleluja.
EVANGELIUM
Lukášovo evangelium je koncipováno tak, že po Ježíšově vstupu do Jeruzaléma a kontraverzi s farizeji přichází vrcholná scéna – dar vdovy dávající vše Bohu. Na to naváže náš text a rozvine se do eschatologické řeči. Po ní již nastupuje pašijový příběh.
Lk 21,5-19
Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno.“ Zeptali se ho: „Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?“ Odpověděl: „Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: ‘Já jsem to!’ a ‘Ten čas je tady!’ Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec.“ Potom jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi. Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagogám na soud a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví. Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci. Budete zrazováni i od vlastních rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro jméno mé ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Trpělivostí zachráníte svou duši.“
K ZAMYŠLENÍ
Ježíš v evangeliu rozehrává dramatický obraz. Ten se naplnil v roce 70 po Kr., když Římané dobyli Jeruzalém. Chrám vyhořel a následně byl pobořen. Množství obyvatel padlo a Židé byli z tohoto svého posvátného středu života vyhnáni na dvě tisíciletí! Žádná jistota v tomto světě není dostatečně stabilní, aby obstála navždy. Příkladů z dějin je celá řada. Je to tedy důvod ke strachu? Ježíš obrací pozornost od strachu z budoucnosti, který sám o sobě nic nezmění, k podstatnému: Nenechat se svést, tedy k praktickým krokům vedoucím k vítězství! A kudy tato cesta vede? Přes trpělivost. Bůh se i přes veškeré hrůzy o nás postará. Jen zůstat věrný.
