5. 9. – 12. 9. 2010
motto týdne:
Boží andělé mají radost nad jedním hříšníkem,
který se obrátil. ..... A co my?
PONDĚLÍ 13. 9.
1 Kor 11,17-26.33 Lk 7,1-10
Komentář: 1 Kor 11,17-26.33
Neměl(a) bych si zvyknout na to, že se ve své farnosti bavím jen s někým, že pomíjím ty, kteří jsou jiní, kteří mi nejsou sympatičtí … Všichni patříme k sobě a nárok rostoucí jednoty je pro mne trvalou výzvou!
ÚTERÝ 14. 9. svátek Povýšení svatého Kříže
Nm 21,4b-9 nebo Flp 2,6-11 Jan 3,13-17
Komentář: Nm 21,4b-9
Pohled na vztyčeného měděného hada zachraňuje Izraelity ze smrti. Nás zachraňuje „pohled“ na Ježíše ukřižovaného, který nám svou smrtí zjednal život. Tím „pohledem“ je i tato modlitební chvíle, zde mohu čerpat sílu pro dnešní následování Krista.
STŘEDA 15. 9. památka Panny Marie Bolestné
Žid 5,7-9 Jan 19,25-27 nebo Lk 2,33-35
Komentář: Jan 19,25-27
Maria nezůstává v bolestné chvíli uzavřena do sebe, ale stává se zároveň matkou Janovou i nás všech. Je tak pro nás příkladem při službě druhým i v těžkých okolnostech našich vlastních životů.
ČTVRTEK 16. 9.
1 Kor 15,1-11 Lk 7,36-50
Komentář: 1 Kor 15,1-11
„Boží milostí jsem, co jsem“. Co je tou konkrétní Boží milostí v mém životě? Nenechávám ji ležet ladem? Sloužím jí svým bratřím a sestrám?
PÁTEK 17. 9.
1 Kor 15,12-20 Lk 8,1-3
Komentář: 1 Kor 15,12-20
V Kristu, v jeho vzkříšení, je moje jediná naděje. Bez tohoto základu, bez stavění na něm, by veškeré mé konání nemělo cenu.
SOBOTA 18. 9.
1 Kor 15,35-37.42-49 Lk 8,4-15
Komentář: Lk 8,4-15
Dnešní text pro mne může být povzbuzením k důvěře, že zvěstované Boží slovo vzejde a přinese svůj užitek – i přes mé hříchy a nedokonalosti, i přes tápání mých dětí, i přes „bezbožnost“ mých vnuků ....
24. neděle v mezidobí - cyklus C 12.09.2010
Říká se, že chybovat je lidské, a přesto lidé jen neradi vlastní chyby přiznávají a jen stěží je u druhých tolerují, nebo dokonce odpouštějí. Ale odpouštět je skutečně božské. Odpuštění, projevené skrze milosrdenství, není slabost.
1. ČTENÍ
Zdá se, že Mojžíš je „přítelem“ slabých (člověka), kdežto Hospodin je přísný soudce (nepřítel člověka). Ale ve skutečnosti Mojžíš nemá „slitovné srdce“ sám ze sebe, ale darem od Hospodina. Bůh je totiž původcem všech dobrých darů. Proč tedy tato modlitba? Proto, aby Mojžíš mohl vystupovat jako přímluvce (a vzor pro další pokolení) a zároveň aby mohl růst v lásce k souvěrcům.
Ex 32,7-11.13-14
Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Sestup dolů, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, přivodil si zkázu. Uhnuli brzo z cesty, kterou jsem jim přikázal. Ulili si býčka a klanějí se mu, obětují mu a říkají: Izraeli, to je tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země.“ Hospodin řekl dále Mojžíšovi: „Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Nebraň mi, ať vzplane můj hněv proti nim, ať je vyhubím; z tebe však udělám veliký národ.“ Mojžíš konejšil Hospodina, svého Boha, slovy: „Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a mocnou rukou z egyptské země?
Rozpomeň se na Abraháma, na Izáka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu a zdědí ji navěky.“ A Hospodin se nad nimi slitoval a nedopustil neštěstí, kterým hrozil svému lidu.
ŽALM 51
Odpověď: Vstanu a půjdu k svému Otci.
Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, – pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. – Úplně ze mě smyj mou vinu – a očisť mě od mého hříchu.
Stvoř mi čisté srdce, Bože! – Obnov ve mně ducha vytrvalosti. – Neodvrhuj mě od své tváře – a neodnímej mi svého svatého ducha.
Otevři mé rty, Pane, – aby má ústa zvěstovala tvou chválu. – Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, – zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.
2. ČTENÍ
Nádherné svědectví o Božím milosrdenství! A z tohoto svědectví prýští modlitba – řeč o Bohu je završená řečí k Bohu, chválou.
1 Tim 1,12-17
Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, našemu Pánu, že mě uznal za věrného a vzal mě do služby, ačkoli jsem byl dříve rouhač, pronásledovatel a násilník. Dostalo se mi však milosrdenství, protože jsem to dělal z nevědomosti ve své nevěře. Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila s vírou a láskou v Kristu Ježíši. Na tuto nauku je spolehnutí a zaslouží si, aby se jí naprosto věřilo: Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já mezi ně patřím na prvním místě. Ale právě proto jsem došel milosrdenství, aby tím Ježíš Kristus na mně jako na prvním ukázal celou svoji shovívavost; já jsem měl být příkladem pro ty, kdo v něho v budoucnosti uvěří, a tak dosáhnou věčného života. Králi věků, Bohu nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému buď čest a sláva na věčné věky. Amen.
EVANGELIUM
(kratší text) Otázka vzniklá v souvislosti s hostinou u celníka Matouše (Lk 5,29n.) se vrací s novou závažností. Farizeové vytýkají Ježíšovi, že přijímá hříšníky a jí s nimi (Lk 15, 2). Ježíš odpovídá třemi podobenstvími „o ztracených“ (ovečka, peníz, dva synové). Protože „marnotratný syn“ představuje celníky a hříšníky, kdežto „spravedlivý syn“ farizeje, je jasné, že „milosrdný otec“ vlastně představuje samotného Krista, který přijímá ztracené a zve na hostinu i reptající a „spravedlivé“ farizeje.
Lk 15,1-10
Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: ‘Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.’ Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují. Nebo která žena, když má deset stříbrných mincí a jednu z nich ztratí, nerozsvítí svítilnu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji najde, svolá své přítelkyně i sousedky a řekne jim: ‘Radujte se se mnou, protože jsem našla stříbrnou minci, kterou jsem ztratila.’ Právě tak, říkám vám, mají radost Boží andělé nad jedním hříšníkem, který se obrátil.“
K ZAMYŠLENÍ
Dejme člověku příležitost být lepší a dejme takovou příležitost především sami sobě. Nebuďme nelítostní a nemilosrdní! Vždyť obrácení srdce je základním očekáváním církve stejně jako Boha. Pokud je naše upřímné odpuštění spojeno i s prosbou za viníky, pak je projevem dokonalé lásky a ta rozhodně nebude přehlédnuta.
