29. 11. - 5. 12. 2010
motto týdne:
„Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“
PONDĚLÍ 29. 11.
Iz 2,1-5 nebo Iz 4,2-6 Mt 8,5-11
Komentář: Iz 2,1-5
Na počátku adventu jsem zván(a) k rozhodnutí: Vystoupit na Hospodinovu horu, učit se jeho stezkám, chodit v Hospodinově světle – jak to konkrétně uskutečním v letošním adventu?
ÚTERÝ 30. 11. svátek sv. Ondřeje
Řím 10,9-18 Mt 4,18-22
Komentář: Mt 4,18-22
Ondřejovo rozhodnutí následovat Krista proměnilo celý jeho život. Stejně tak se mohu a mám i já nechat proměňovat Kristem, jeho slovem, jeho Tělem, následováním jej.
STŘEDA 1. 12.
Iz 25,6-10a Mt 15,29-37
Komentář: Iz 25,6-10a
Jsem zván(a) k důvěřování, k doufání v Hospodina. Z vytrvalé důvěry pak vyrůstá radost z jeho spásy, z jeho blízkosti, z hostiny, kterou pro nás chystá.
ČTVRTEK 2. 12.
Iz 26,1-6 Mt 7,21.24-27
Komentář: Iz 26,1-6
Bůh jako dárce vítězství, ochrany, jistoty, bezpečí. Stojím o tyto jeho dary? Nesnažím si to vše zajistit sám, sama?
PÁTEK 3. 12.
Iz 29,17-24 Mt 9,27-31
Komentář: Iz 29,17-24
„Z temnoty a mlhy prohlédnou oči slepých“ – povzbuzení třeba i pro mne, když nevidím svou další cestu, když mi moje problémy přerůstají přes hlavu, když se nacházím ve tmě…
SOBOTA 4. 12.
Iz 30,19-21.23-26 Mt 9,35 – 10,1.5-8
Komentář: Iz 30,19-21.23-26
„Bůh se jistě smiluje nad tebou“ – záleží jen na mně, zda o jeho smilování stojím, zda stojím o jeho vedení: „toto je cesta, jděte po ní“.
2. neděle adventní – cyklus A 05.12.2010
Čekání bývá dlouhé, zvláště když se na přicházející událost opravdově těšíme. Jde při tom o poctivost a trpělivost. Vždyť všechno má svůj čas. Nedostatky toho, co jsme ošidili nebo uspěchali, rychle vyjdou najevo. Bylo by proto velkou škodou pokazit toužebně očekávanou chvíli podvodem a zkracováním nutné cesty. Dopřejme si čas na přípravu – obrácení našeho nitra. Jen disponované srdce bude schopné přijmout přicházejícího Pána. Bylo by velkou škodou minout se s ním nebo ho nepoznat.
1. ČTENÍ
Po katastrofálních událostech z roku 721 př. Kr., kdy Asyřané dobyli severní království, hrozí také judskému království zánik. V této situaci zní proroctví o nové budoucnosti. Z ponížení a bezmoci Izraele (zůstal pouhý „kořen“!) vyprýští nový spasitelný čin: výhonek – mesiánský král z Davidova rodu. Jeho dary označují praktické schopnosti najít prostředky a cestu k tomu, aby vnesl spravedlnost a pokoj do společnosti Božího lidu a mezi národy. Tento pokoj je vylíčený obrazy připomínajícími prvotní soulad v ráji.
Iz 11,1-10
Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a bázně před Hospodinem. Má zálibu v bázni před Hospodinem. Nebude soudit podle zdání očí, nebude rozhodovat podle doslechu, ale podle spravedlnosti bude soudit chudé a podle práva se bude rozhodovat pro pokorné v zemi. Bude bít zemi holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů. Spravedlnost bude provazem jeho beder a věrnost bude pásem jeho ledví. Vlk bude přebývat s beránkem, levhart si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malý chlapec je bude vodit. Pást se bude kráva s medvědicí, jejich mláďata ulehnou spolu, lev bude žrát jako býk plevy. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada. Nikdo nebude škodit ani zabíjet na celé mé svaté hoře, protože poznání Hospodina naplní zemi, tak jako vody pokrývají moře. Tehdy se objeví kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat a jeho sídlo bude slavné.
ŽALM 72: V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje navěky.
Bože, svěř králi svou pravomoc, – svou spravedlnost královskému synu. – Ať vládne tvému lidu spravedlivě, – nestranně tvým ubohým.V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, – dokud nezanikne luna. – Bude vládnout od moře k moři, – od Řeky až do končin země.On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, – ubožáka, jehož se nikdo neujímá. – Smiluje se nad nuzným a chudým, – zachrání ubožákům život. Jeho jménu se bude žehnat navěky, – pokud bude slunce svítit, potrvá jeho jméno. – A v něm budou požehnána všechna plemena země, – blahoslavit ho budou všechny národy.
2. ČTENÍ Celé druhé čtení je třeba vidět v kontextu předcházejících veršů, které vyslovují nárok, aby silní nesli slabosti slabých a hledali prospěch bližního ke společnému růstu. Na to navazuje náš úryvek, který hovoří o vytrvalém nesení slabostí druhých. Je důležité si všimnout, že taková trpělivost není pouhým lidským úsilím, ale pramení z Božíh,, z Kristova příkladu a ze samotného Boha. Z takové starostlivosti jednoho o druhého může pramenit společná oslava Boha.
Řím 15,4-9
(Bratři a sestry!) Všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději. Bůh, zdroj vytrvalosti a povzbuzení, kéž vám dá, abyste v souladu stejně smýšleli podle vůle Krista Ježíše. Tak budete moci svorně a jedněmi ústy oslavovat Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista. Přijímejte proto jeden druhého do svého společenství, jako i Kristus přijal vás – k oslavě Boží. Tím chci totiž říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby se prokázalo, že Bůh je věrný, aby tím byla stvrzena zaslíbení daná praotcům; ale také proto, aby pohané oslavovali Boha, že jim prokázal milosrdenství, jak je psáno: „Proto tě budu velebit mezi pohany, tvému jménu budu zpívat chválu.“
EVANGELIUM
Vystoupení Jana Křtitele (kolem r. 26 po Kr.) se odehrává na poušti, jež byla ve SZ místem setkání s Bohem. V tichu pouště zní výzva ke „změně smýšlení“, protože se přiblížilo nebeské království: Bůh se jako mocný vládce novým způsobem přibližuje svému lidu. Tato změna smýšlení doprovázená skutky (v. 8.10; Mt 7,17-19) je onou přípravou cesty pro Panovníka. Obrat „připravit cestu“ má svůj kořen ve staroorientální praxi, kdy se připravovala cesta pro návštěvu panovníka. Tento přicházející Panovník je větší než Jan Křtitel, protože má moc očistit od všech podob hříchu a zla.
Mt 3,1-12
V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!“ Jan měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: „Zmijí plemeno, kdo vám ukázal, jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: ‘Naším otcem je Abrahám!’, neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti. Sekera je už přiložena ke kořenu stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Já vás sice křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí obilí na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“
K ZAMYŠLENÍ
Třebaže slova evangelia, zvláště ta o změně života, obrácení, jsou výzvou a nezní nám příliš lákavě, jejich autorem je ten, kdo nás stvořil. A stvořil nás ke štěstí, pro společenství se sebou samým. Jeho slova jsou nám tedy vodítkem, jak takového cíle dosáhnout. Nejen to. Jan Křtitel sám hlásal slova Ježíšova „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království“ (Mt 3,1) a žil je. Abychom stejná slova mohli hlásat i my – a k tomu jsme jako křesťané povoláni – je nezbytné přijmout je za svá. S těmi slovy přijímáme i jejich autora. Zdá se to nemožné? Snad. Asi jako je nemožné, aby ze suchého pařezu vyrazila svěží ratolest.
