27. 6. 2011 - 3. 7. 2011
motto týdne:
„Kdo ztratí svůj život pro mě, nalezne ho.“
PONDĚLÍ 27. 6. sv. Cyrila Alexandrijského, biskupa a učitele církve
Gn 18,16-33 Mt 8,18-22
Komentář: Gn 18,16-33
Možná i s tebou chce Bůh sdílet své plány, chce tě vést ke službě přímluvce za druhé. Za koho se máš – podle Božího vedení – přimlouvat dnes?
ÚTERÝ 28. 6. památka sv. Ireneje, biskupa a mučedníka
Gn 19,15-29 Mt 8,23-27
Komentář: Gn 19,15-29
Abrahámova přímluva zachránila Lota. To nechť je povzbuzením pro tebe k vytrvalé přímluvě za ty, které ti včera Bůh vložil do srdce.
STŘEDA 29. 6. slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů
Sk 12,1-11; 2 Tim 4,6-8.17-18 Mt 16,13-19
Komentář: Mt 16,13-19
Petr poznal a vyznal Krista jako Mesiáše, opřel se o něj, postavil na něm celou svoji existenci, a tak se sám mohl stát skálou pro druhé. V tom jej mám následovat…
ČTVRTEK 30. 6. svatých prvomučedníků římských
Gn 22,1-19 Mt 9,1-8
Komentář: Gn 22,1-19
Abrahámova bezmezná důvěra přináší požehnání všem národům země. I tebe chce dnes Bůh učit důvěře. Měj otevřené oči i srdce a spolehni se na něj!
PÁTEK 1. 7. slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Dt 7,6-11; 1 Jan 4,7-16 Mt 11,25-30
Komentář: 1 Jan 4,7-16
Bůh „si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy“. A jako milovaný(á) Bohem mám jeho lásku dávat dál, milovat své bratry a sestry, a tak zůstávat v Bohu.
SOBOTA 2. 7. památka Neposkvrněného Srdce Panny Marie
Iz 61,9-11 Lk 2,41-51
Komentář: Lk 2,41-51
Mariino srdce je pro mne vzorem i výzvou: naslouchat Božímu hlasu, v tichu se snažit porozumět Božímu vedení, ve ztišení nacházet svoji další cestu...
14. neděle v mezidobí – cyklus A 3.7.2011
Přicházíme do kostela. Vstupujeme do prostoru, který už svým tichem a uspořádáním nás soustřeďuje na to hlavní – na svatou oběť. Shromažďujeme se kolem oltáře, abychom se setkali s Pánem v jeho oběti a s našimi bratřími a sestrami v lásce. Do domu Božího nás doprovází sváteční den. Nyní se máme připravit, ztišit, otevřít své srdce, soustředit svou mysl a dát směr svým myšlenkám. Ve sváteční atmosféře však nelze zapomenout na celý život ve všech jeho projevech. Na mši přece nechodíme, abychom životu unikli. Mše se neúčastníme proto, abychom se na hodinu stali jinými lidmi, než jsme celý týden. Naopak, náš den, náš týden, náš život jsou do značné míry východiskem naší modlitby chvály, díků i prosby. Ponořme se tedy nyní do sváteční atmosféry tohoto prostoru, abychom jí zcela naplněni, proniknuti a obnoveni mohli potom učinit svátek z času našeho života. (Srov. Pokorný L., Prostřený stůl, ČKCH Praha, 1990, str. 28n).
1. ČTENÍ
Proroctví pochází ze 4. století před Kristem, kdy židovská pospolitost neměla už žádného krále. Předpovězený vladař je ideálem davidovského krále, který se neopírá o lidské prostředky, ale klade svoji důvěru v Boha (je pokorný ve smyslu podřízený Bohu). Proto je také spravedlivý, tj. pod Boží ochrannou mocí, a zároveň vítězný.
Zach 9,9-10
Toto praví Hospodin: „Hlasitě zajásej, siónská dcero, zaplesej, dcero jeruzalémská, hle, tvůj král k tobě přichází, je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. Zničí válečné vozy z Efraima, válečné oře z Jeruzaléma, zlomen bude bitevní luk. Národům ohlásí pokoj, bude vládnout od moře k moři, od řeky Eufratu až do končin země.“
ŽALM 145 Odpověď: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi.
Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, – budu velebit tvé jméno po všechny věky. – Každý den tě budu velebit – a chválit tvé jméno po všechny věky. Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory. Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle. Věrný je Hospodin ve všech svých slibech – a svatý ve všech svých činech. – Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, – a pozvedá všechny sklíčené.
2. ČTENÍ
Díky Kristově spáse máme nový „životní princip v sobě“: životodárného Ducha. Tento Duch je dynamickou silou, která nás už teď oživuje, ale také vede k plné účasti na Kristově životě při vzkříšení těla. Dar nového života (přijímaný už nyní!) je zároveň i nárokem vyžadujícím naše stále nové rozhodnutí.
Řím 8,9.11-13
(Bratři a sestry!) Vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás. Nuže, (bratři a sestry), nejsme vázáni povinnostmi k tělu, že bychom museli žít, jak chce tělo. Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít.
EVANGELIUM
Rozumní a moudří zde nejsou ti, kdo „jsou chytří“, ale ti, kdo se uzavírají do svých teologických schémat a nepřijímají Kristovo slovo. Maličcí oproti tomu jsou ti, kdo kapitulují před Boží moudrostí a jeho zjevením, kdo se pokořují před jeho slovem. Takoví poznávají Syna, Otce (nejen rozumem, ale „osobně“, celostně!). Ti, kdo jsou unaveni a obtíženi břemeny starozákonních ustanovení, jsou vybízeni, aby na sebe vzali „jho“ Kristova učení, které netlačí a netíží, na rozdíl od nařízení a nauk lidských.
Mt 11,25-30
Ježíš se ujal slova a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit. Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“
K ZAMYŠLENÍ
V evangeliu svatého Matouše jsme se dnes stali svědky Ježíšovy modlitby. Je to vlastně požehnání, projev chvály a obdivu nebeskému Otci. Za těmi prostými slovy se neukrývá nic učeného, umělého ani vymyšleného. Je to spontánní, Duchem svatým inspirovaná chvála Boha. Tryská plynule ze srdce Syna Božího, dítěte, zcela okouzleného svým Otcem a jeho podivuhodnými skutky. Ptám se sám sebe, zda všechno, co dnes a kdykoliv Bůh činil a činí, pro mne a skrze mne, je předmětem mého obdivu a jásotu? Pokud jsem unaven, obtížen, modlím-li se nerad a málo, protože mi to připadá zbytečné a složité, pak Ježíšovo naléhavé pozvání platí právě mně; ano, opravdu jsem zván k setkání! Pán ať je navždycky veleben i skrze mne!
