18. 7. 2011 - 24. 7. 2011
motto týdne:
PONDĚLÍ 18. 7. sv. Emiliána
Ex 14,5-18 Mt 12,38-42
Komentář: Ex 14,5-18
I dnes mohu počítat s Boží pomocí, s tím, že jsem chráněn „vztaženou rukou Boží“. S tímto vědomím mohu být „Mojžíšem“ pro druhé a povzbuzovat je: „Nebojte se, vzmužte se, a uvidíte záchranu od Hospodina“!
ÚTERÝ 19. 7. sv. Makrina
Ex 14,21 – 15,1 Mt 12,46-50
Komentář: Ex 14,21 – 15,1
Dnes znovu čteme klíčové starozákonní čtení z vigilie Vzkříšení. Přechod Rákosovým mořem je předobrazem křtu – vysvobození z moci zla a přijetí za Boží dítě. Prožij dnes tuto jistotu svého života a děkuj za ni.
STŘEDA 20. 7. sv. Eliáše
Ex 16,1-5.9-15 Mt 13,1-9
Komentář: Ex 16,1-5.9-15
Nedůvěra je jedním z nejhorších hříchů, nahlodává vztah s Bohem, vede člověka ke strachu, samoty, bere mu odvahu... Nenech se takto odvádět od své cesty s Pánem, svého poslání, vnímej i dnes Boží požehnání pro tebe, spolehni se, že je s tebou Hospodin, Bůh.
ČTVRTEK 21. 7. sv. Vavřince z Brindisi, kněze a učitele církve
Ex 19,1-2.9-11.16-20b Mt 13,10-17
Komentář: Ex 19,1-2.9-11.16-20b
Bůh sestupuje do blízkosti svého lidu, který slyší jeho hlas, jak rozmlouvá s Mojžíšem. Dnes Bůh promlouvá do života každého, kdo chce naslouchat. K čemu tě dnes zve, kam tě posílá, čím tě chce povzbudit?
PÁTEK 22. 7. památka sv. Marie Magdalény
Pís 3,1-4a nebo 2 Kor 5,14-17 Jan 20,1.11-18
Komentář: Jan 20,1.11-18
I tebe chce dnes tvůj Rabbuni povzbudit, potěšit, vlít ti novou naději. Ke službě, ke zvěstování svým blízkým: „Viděla jsem Pána!“
SOBOTA 23. 7. svátek sv. Brigity
Gal 2,19-20 Jan 15,1-8
Komentář: Gal 2,19-20
„Žije ve mně Kristus ... on mě miloval a za mě se obětoval.“ Prožij dnes (i ve své současné situaci) radost z této skutečnosti a nech ze svého srdce vyrůst odpověď...
17. neděle v mezidobí – cyklus A 24.7.2011
Představa, že se Ježíš Kristus stává přítomným při mši svaté způsobem čistě fyzickým a statickým tak jako perla ve své skořápce, znamená nepochopení eucharistického tajemství. A toto nepochopení se především týká tajemství církve. Kristus je neustále se svou církví, vždyť je její hlavou. Tato jeho přítomnost je nesmírně vzácná a posilující, avšak je neviditelná. Naše lidská přirozenost však je spjata s hmotným světem, neboť naše tělo je hmotné, a nehmotná duše si na tomto světě může opatrovat vjemy jako poklad pro svou činnost jen prostřednictvím těla z tohoto hmotného světa. To pak si vyžaduje přítomnost Krista i jeho církve viditelnými znameními. To je ostatně jeden z důvodů existence liturgie. Vždyť chceme-li k Bohu přistoupit a „dotýkat se“ ho, můžeme tak učinit pomocí liturgických znamení, která jsou spojnicí mezi naším světem hmotným a duchovním světem Božím. (Pokorn., Prostřený stůl, ČKCH Praha, 1990, s.31)
1. ČTENÍ
Šalomoun vzpomíná na davidovský ideál vladaře, který kraluje věrně, spravedlivě a s upřímným srdcem. Na základě tohoto ideálu žádá i pro sebe to, čím by mohl posloužit Božímu lidu. Taková modlitba nemůže nebýt vyslyšena.
1 Král 3,5.7-12
Hospodin se zjevil Šalomounovi ve snu v noci. Bůh pravil: „Žádej si, co bych ti měl dát.“ Šalomoun řekl: „Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvolil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst, ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?“ Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: „Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle – splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane.“
ŽALM 119
Odpověď: Jak miluji tvůj zákon, Hospodine!
Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, – že budu střežit tvá slova. – Lepší je pro mě zákon tvých úst – než tisíce ve zlatě a stříbře. Ať je mi útěchou tvé milosrdenství, – jak jsi slíbil svému služebníku. – Ať se mi dostane tvého slitování, abych byl živ, – neboť tvůj zákon je mé potěšení. Proto miluji tvé předpisy – více než zlato, než ryzí zlato. – Proto jsem si vyvolil všechna tvá nařízení, – nenávidím každou falešnou cestu. Podivuhodná jsou tvá přikázání, – proto je zachovává má duše. – Výklad tvých slov osvěcuje, – poučuje prosté lidi.
2. ČTENÍ
Bůh nás od věčnosti miloval a předurčil nás k tomu, abychom měli podobu jeho Syna. Tuto vůli, odkrytou od věků, Bůh uskutečnil tak, že nás povolal a ospravedlnil – to prakticky znamená, že už teď můžeme zakoušet počátek toho oslavení, které se jednou plně projeví při vzkříšení těla.
Řím 8,28-30
(Bratři a sestry!) Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.
EVANGELIUM
Je to závěrečný úryvek oddílu o „tajemství království“. V prvních dvou přirovnáních se Boží království ukazuje jako skrytý poklad (či perla): stojí za to kvůli němu prodat vše. Třetí přirovnání, oproti tomu, rozvíjí z jiného úhlu téma plevele a podtrhuje, že oddělení nastane až na konci času.
Mt 13,44-52
Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, rybáři ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Rozuměli jste tomu všemu?“ Odpověděli: „Ano.“ A on jim řekl: „Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.“
K ZAMYŠLENÍ
Lidské schopnosti, pozemské skutečnosti, poznatky vědy, krása umění i kultura, všechno to jsou paprsky božského světla. Přicházet k poznání pravých hodnot a za stvořením nacházet jeho Tvůrce je neomylným projevem vnitřní zralosti člověka, moudrosti, o kterou žádal mladý král Šalomoun. Tak obrovské bohatství, onen poklad, je ukryto v poli, tedy v prachu země, ze kterého jsme byli stvořeni. Perla je ponořena v hloubce moře, představující tajemství, a je jen stěží dostupná. Je dobré vědět, že my, prach ze země, neseme v nitru, v jeho tajemné hloubce, pravý poklad Boží milosti a perlu jeho nekonečné lásky. Budeme vždycky moudrými natolik, abychom se od stvořených skutečností vraceli k jejich Původci? Křesťanská zralost spočívá mimo jiné ve svobodě nezůstávat u země nebo před hranicemi nepoznaného, ale vstupovat do prostoru tajemství a hledat v něm stopu i tvář Boží.
