25. 7. 2011 - 31. 7. 2011
motto týdne:
„Těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému.“
PONDĚLÍ 25. 7. svátek sv. Jakuba
2 Kor 4,7-15 Mt 20,20-28
Komentář: 2 Kor 4,7-15
Z Pavlových slov je zřejmá neochvějná jistota, spoléhání se na Boží moc, na skutečnost Ježíšova vzkříšení. A tuto jistotu nemohou zastínit ani jeho vlastní slabosti, ani žádné události v jeho životě. A to platí i pro tebe!
ÚTERÝ 26. 7.
Ex 33,7-11; 34,5b-9.28 Mt 13,36-43
Komentář: Ex 33,7-11; 34,5b-9.28
Bůh o sobě sděluje: „Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný. Prokazuje lásku tisícům, odpouští vinu, přestoupení a hřích.“ Vezmi si tato slova do své modlitby i do celého dne a prožij, co pro tebe znamenají.
STŘEDA 27. 7.
Ex 34,29-35 Mt 13,44-46
Komentář: Ex 34,29-35
Mojžíšova tvář zářila, protože se setkal s Bohem. I já se s Bohem setkávám (v modlitbě, v eucharistii, ve svém bližním, ...), i já mám naději, i já jsem nalezl poklad víry. A nic těžkého v mém životě by to nemělo překrýt, nemělo by smazat z mojí tváře zář, plynoucí z patření Pánu.
ČTVRTEK 28. 7.
Ex 40,16-21.34-38 Mt 13,47-53
Komentář: Ex 40,16-21.34-38
Stan setkávání mám ve svém srdci, jsem (tak jako mí bratři a sestry) příbytkem Božím a jeho požehnání mne doprovází ve dne i v noci. Právě teď se se mnou chce setkat můj Zachránce, můj Vysvoboditel, Ten, který mne vede.
PÁTEK 29. 7. památka sv. Marty
1 Jan 4,7-16 Jan 11,19-27 nebo Lk 10,38-42
Komentář: 1 Jan 4,7-16
„On si zamiloval nás.“ Boží láska je zdrojem a východiskem mé lásky k lidem kolem mne. Díky ní mohu a mám milovat, a protože jsem přešel „ze smrti do života“, mám tomuto Životu sloužit a dávat jej dál.
SOBOTA 30. 7.
Lv 25,1.8-17 Mt 14,1-12
Komentář: Lv 25,1.8-17
Měj bázeň před svým Pánem („já jsem Hospodin, váš Bůh“) a napodobuj jej v jeho veliké a marnotratné, odpouštějící a promíjející lásce...
18. neděle v mezidobí – cyklus A 31.7.2011
Liturgie se chápe jako vykonávání kněžské služby Ježíše Krista. V ní se znameními vnímatelnými smysly, v ní se mystickým tělem Ježíše Krista, totiž hlavou i jeho údy, vykonává veřejná bohopocta. Církev není jen „shromážděním ve jménu Kristově“. Je tělem Kristovým. A když se církev modlí (liturgicky), když hlásá slovo Boží, pak se Kristus sám modlí a přednáší své slovo – ústy nás všech, svých věřících. V eucharistii je Kristus přítomen zvláštním způsobem, je zde jako kněz, je zde sám obětí. Jeho přítomnost v Nejsvětější svátosti je přítomností trvalou. Proto Nejsvětější svátost uchováváme, aby bylo možno podat svaté přijímání mimo mši svatou, zejména nemocným. A také proto, abychom se svému Pánu v Nejsvětější svátosti mohli klanět. Ovšem ani při tom nelze zapomenout, že svaté hostie byly konsekrovány při mši svaté. (Srov. Pokorný L., Prostřený stůl, ČKCH Praha, 1990, str. 32n)
1. ČTENÍ
Izraelitům v babylónském vyhnanství, kteří se snaží zajistit si blahobyt, je určena výzva hledat Boha a obrátit se. Pravý blahobyt se najde u Boha, jak nám prozrazují použité symboly (voda, víno, mléko, tučná jídla). Podmínkou je „naklonit ucho“ a naslouchat Božímu slovu.
Iz 55,1-3
Toto praví Hospodin: „Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte, pojďte a kupujte bez stříbra a zdarma víno a mléko! Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě, a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi.“
ŽALM 145
Odpověď: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine!
Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory. Oči všech doufají v tebe – a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. – Otvíráš svou ruku – a sytíš vše živé s laskavostí. Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách – a svatý ve všech svých činech. – Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, – všem, kdo ho vzývají upřímně.
2. ČTENÍ
Jestliže je spása tak jistá, protože je plodem „nepřemožitelné Boží lásky“ (Řím 5,5-11), kdo nás může oddělit od Kristovy lásky? Ze všech těch situací, které nás mohou drtit, my vycházíme jako vítězové (přesněji podle řeckého textu jako „víc než vítězové“).
Řím 8,35.37-39
(Bratři a sestry!) Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.
EVANGELIUM
Tento příběh nám ukazuje, že Kristus naplňuje starozákonní očekávání hojnosti a nadbytku mesiášské doby. A kromě toho stojí za povšimnutí, že k „uštědření“ těchto mesiánských darů Kristus nepracuje sám, ale používá to málo, které mohou poskytnout učedníci – to pak proměňuje.
Mt 14,13-21
Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné. K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“ Ale Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ Odpověděli mu: „Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby.“ Ježíš řekl: „Přineste mi je sem.“ A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.
K ZAMYŠLENÍ
Nasycení mnohatisícového zástupu několika chleby a dvěma rybami se uskutečnilo na základě Ježíšova docela prostého gesta: „Vzal těch pět chlebů…, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům“ (Mt 14,20). Uvědomujeme si, že za tímto gestem se ukrývá prakticky sama eucharistie, obyčejný chléb proměněný Boží mocí. Toto Ježíšovo tělo, dané nám za pokrm, je nejvyšším výrazem jeho společenství s námi. Kardinál Martini napsal: „Eucharistie je zázrakem, který rozkvétá na zázraku nevyčerpatelné lásky velikonočního tajemství. Bůh v Ježíšovi, v eucharistii, bere velmi vážně svou vlastní vůli naplnit smlouvu; tedy své rozhodnutí být reálně uprostřed lidí, přijímat je jako své syny a dcery, vtahovat je do tajemství svého života“ (Všechny přitáhnu k sobě). Jakkoliv je eucharistie, kterou slavíme, darem nezměrné Boží lásky a navenek se jeví jako prostý pokrm, stále si máme uvědomovat její božský, stále nový rozměr.
