26. 3. 2012 - 31. 3. 2012
motto týdne:
„Jestliže pšeničné zrno odumře, přinese hojný užitek.“
PONDĚLÍ 26.3. slavnost Zvěstování Páně
Iz 7,10-14; Žid 10,4-10 Lk 1,26-38
Komentář: Lk 1,26-38; Iz 7,10-14
Slavíme zvěstování toho, který je „Bůh s námi“. I s tebou a nejen s tebou; pro tebe i nejen pro tebe. Chval Pána za jeho obdarování – tebe i všech.
ÚTERÝ 27.3. sv. Ruperta, biskupa
Nm 21,4-9 Jan 8,21-30
Komentář: Jan 8,21-30
„Ten, který mne poslal, je se mnou.“ A je i s tebou, v tvých starostech, bolestech, protivenstvích ... neopustil tě. I dnes tomu máš uvěřit a následovat jej!
STŘEDA 28.3. sv. Hilariona, řeholníka, kněze
Dan 3,14-20.91-92.95 Jan 8,31-42
Komentář: Jan 8,31-42
Syn chce osvobodit i tebe. Nabízí ti pravdivý pohled na tvůj život, pohled, který je předpokladem opuštění hříchu a jeho vyznání. Pravdivý pohled, který nevede k odsouzení, ale k odpuštění a uzdravení.
ČTVRTEK 29.3. sv. Ludolfa, biskupa a mučedníka
Gn 17,3-9 Jan 8,51-59
Komentář: Jan 8,51-59
I v dnešním dni jsi zván zachovávat Ježíšovo slovo. Naslouchej ve svém nitru, co to dnes pro tebe konkrétně znamená …
PÁTEK 30.3. sv. Jana Klimaka, opata
Jer 20,10-13 Jan 10,31-42
Komentář: Jan 10,31-42
Věřím Kristu? Věřím jeho slovu? Je pro mne slovem vedoucím k životu, k poznání Otce, k povzbuzení na mé cestě? Roste moje víra?
SOBOTA 31.3. sv. Balbíny, mučednice
Ez 37,21-28 Jan 11,45-56
Komentář: Jan 11,45-56
Ježíš přišel, „aby rozptýlené Boží děti shromáždil v jedno“. Čím já narušuji jednotu s druhými, co potřebuji odložit, na čem u sebe pracovat?
Květná neděle - cyklus B 1.4.2012
Zahajujeme Svatý týden, vstupujeme do tajemství naší záchrany. Květná neděle připomíná Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma. Lidé v nadšení Ježíše vítají. Čekají krále, ale jejich představa se liší a události budou zcela jinak (pašije). Žehnání ratolestí v úvodu mše připomene nejen oslavu Krista jako Pána a krále, ale i plody našeho postního úsilí, které klademe před Boha.
1. ČTENÍ
Iz 50 patří k textům tzv. Deuteroizaiáše, text je obrovským zaslíbením Boží pomoci utištěnému národu. Vznikl snad kolem roku 550 př. n. l. Podivuhodně zní slova o Hospodi-nově služebníkovi, který je pevný. On vysvobodí Izraele poslušností Bohu.
Iz 50,4-7
Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.
ŽALM 22
Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – „Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!“ Obkličuje mě smečka psů, – tlupa zlosynů mě svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti. Dělí se o můj oděv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospěš mi na pomoc! Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždění budu tě chválit. – „Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho, všichni z Jakubova potomstva. – boj se ho, celé Izraelovo plémě!“
2. ČTENÍ
Asi není výstižnější místo Nového zákona, které mluví o významu a dopadu Ježíšovy smrti. Bůh přijal neskutečné omezení, kterým je hmota – člověk. Nebyl potrestán, přijal to jako způsob, jak oslavit Otce! Je „ponížen“ nejen hmotou, ale i potupou smrti. Skrze poslušnost Otci se vše mění a on je nositelem života a úcty.
Flp 2,6-11
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
Zpěv před Evangeliem
Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.
EVANGELIUM
Znovu a znovu žasneme nad hrůzou potupy a zabití. Ale dnešní úryvek vede čtenáře k jinému závěru: setník pod křížem je první člověk Markova evangelia, který nikoli jako posedlý, ale sám – proto, co zažil – vyznává: „Tento člověk byl opravdu syn Boží!“
Mk 15,1-39 (zkrácené)
Pilát chtěl lidu vyhovět, proto jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu. Oblékli mu rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali pozdravovat: „Buď zdráv, židovský králi!“ Bili ho rákosovou holí po hlavě, plivali na něj, klekali na kolena a holdovali mu. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali. Jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a šel kolem – otce Alexandrova a Rufova – přinutili, aby nesl jeho kříž. Přivedli ho na místo, kterému se říkalo Golgota, což znamená v překladu Lebka. Dávali mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty: losováním o nich rozhodli, co si kdo má vzít. Bylo devět hodin dopoledne, když ho ukřižovali. Jeho provinění hlásal nápis: „Židovský král.“ Zároveň s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici, druhého po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili, potřásali hlavou a říkali: „Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět! Zachraň sám sebe a sestup z kříže!“ Stejně tak se mu mezi sebou posmívali i velekněží a učitelé Zákona a říkali: „Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, abychom to viděli a uvěřili!“ Tupili ho i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Když bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani?“, to je v překladu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, řekli: „Hleďte, volá Eliáše!“ Jeden z nich odběhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít; říkal přitom: „Počkejte, chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde sejmout!“ Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled. Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. Když setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že tak vydechl naposled, prohlásil: „Tento člověk byl opravdu syn Boží!“
K ZAMYŠLENÍ
Oslavme Krista jako skutečného Pána položením svého úsilí (symbolizují je ratolesti) pod jeho nohy, či jako vítěze nad smrtí, když čteme pašije. On je skutečně Boží Syn!
