11. 6. 2012 - 17. 6. 2012
motto týdne:
„Kdo jí mé tělo, nezemře navěky.“
PONDĚLÍ 11.6. památka sv. Barnabáše
Sk 11,21b-26; 13,1-3 Mt 10,7-13
Komentář: Mt 10,7-13
„Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“ Děkuj dnes Pánu za vše, čím obdařil tvůj život v poslední době a projev svoji vděčnost – třeba obdarováním druhého.
ÚTERÝ 12.6.
1 Král 17,7-16 Mt 5,13-16
Komentář: 1 Král 17,7-16
Být světlem, být solí – to je Kristův nárok i na mne. Co mi brání v tom, abych jimi skutečně byl(a)? Co pro to dnes udělám?
STŘEDA 13.6.
1 Král 18,20-39 Mt 5,17-19
Komentář: 1 Král 18,20-39
Naplněním Zákona je Ježíš sám, jeho cesta služebníka, cesta lásky a obětování se za druhé. A to je i cesta moje, na kterou mne stále znova zve.
ČTVRTEK 14.6.
1 Král 18,41-46 Mt 5,20-26
Komentář: 1 Král 18,41-46
Hněv, tupení, zatracování nepatří mezi bratry a sestry, mezi Boží děti. Vždyť spolu společně konáme Boho-službu!
PÁTEK 15.6. slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Oz 11,1.3-4.8c-9; Ef 3,8-12.14-19 Jan 19,31-37
Komentář: Oz 11,1.3-4.8c-9; Jan 19,31-37
Ježíšovo srdce jako vyjádření Kristovy lásky, jeho bolesti a utrpení, jeho ochoty dát se zcela za spásu každého člověka – i za tebe!
SOBOTA 16.6. památka Neposkvněného Srdce Panny Marie
Iz 61,9-11 Lk 2,41-51
Komentář: Iz 61,9-11
Radostně jásej spolu s Marií, že Bůh dal „vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.“ A pros, aby i tvé srdce bylo čisté a otevřené pro Boží slovo i potřeby druhých.
11. neděle v mezidobí – cyklus B 17.6.2012
Dnešní texty jsou inspirovány evangelijním podobenstvím o semeni. Téma stromu, semen, přírody nás bude provázet i v 1. čtení a žalmu. Na těchto dobře známých obrazech je možné mnohé z Božího jednání pochopit. Můžeme spojit tato čtení s modlitbou za dílo církve a křesťanů, které je založeno na víře. I málo může znamenat mnoho.
1. ČTENÍ
Ezechiel působí v hrozivé době začátku 6. st. př.n.l. Izrael byl dobyt Babylonským králem a mnoho lidí odvedl do zajetí včetně Ezechiela. V Izraeli nastolil poručnickou vládu (král Sidkijáš), která však využije první příležitosti, aby hledala spojenectví s Egyptem. Vše skončí o deset let později zdrcující tragédií. Ezechiel prorokuje tyto události (Ez 17), ale zaslibuje Boží řešení – mesiáše z toho nejmenšího, co zbude!
Ez 17,22-24
Tak praví Pán, Hospodin: „Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vyčnívající hoře. Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky, ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí. Poznají pak všechny polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký, dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem to řekl a učinil.“
ŽALM 92
Odpověď: Dobré je chválit Hospodina.
Dobré je chválit Hospodina, – opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! – Zrána hlásat tvé milosrdenství – a za noci tvou věrnost. Spravedlivý pokvete jak palma, – poroste jak cedr na Libanonu. – Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, – pokvetou v nádvořích našeho Boha. Ještě ve stáří budou přinášet užitek, – zůstanou šťavnatí a svěží, – aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, – má skála, v němž není nepravosti.
2. ČTENÍ
Sv. Pavel píše do Korintu několik dopisů. Musí se hájit, že jeho úmysly jsou skutečně od Boha. Proto nezastírá před čtenáři svoji svízelnou situaci (2 Kor 4,7-12). Realita tohoto světa není cíl naší pouti, ale je za jeho hranicí. Pavel tím nezpochybňuje dar života a nutnost ho chránit. Všimněme si také zmínky o soudu, který je zásadní součásti křesťanské víry.
2 Kor 5,6-10
Bratři! Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. To proto, že v nynějším stavu v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu. A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domově těla zůstáváme, nebo se z něho odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Semeno je Boží slovo, rozsévač je Kristus. Každý, kdo ho nalezne, vytrvá navěky. Aleluja.
EVANGELIUM
Podobenství mají pomoci, jde o obraznou řeč a nelze je tedy vykládat doslova. Boží království tedy není ani člověk ani semeno, ale „je to s ním podobně jako když…“ Tato přirovnání však jasně ukazují jedním směrem: nenechme se vylekat tím, že jsme příliš malí, že naše síly jsou chabé, že mezi námi nejsou ti nejlepší ze světa… Boží království má jiná pravidla!
Mk 4,26-34
Ježíš řekl zástupu: „Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně.“ Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“ Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal Boží slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.
K ZAMYŠLENÍ
Ježíš mluví k zástupům tak, aby „mohly pochopit,“ tedy nepředkládá žádné komplikované učení. Mnohdy si klademe otázku, jak to udělat, aby se Boží království, víra,… rozšířily, aby zavládly v naší rodině, v naší práci. Ježíšova podobenství mluví až neuvěřitelně prostým způsobem. Není třeba žádných zvláštních starostí. Jestliže z víry skutečně žijeme, modlíme se, víru praktikujeme, pak zcela automaticky se naše okolí o víře dovídá. Není třeba složitých strategií, jak dětem víru předat. Podstatné je jediné, být autentičtí ve své vlastní víře. Cíl je vždy v rukou Nebeského otce, který dovede k sobě i zdánlivě nesmírně vzdálené.
