4. 6. 2012 - 10. 6. 2012
motto týdne:
„Dostali jste Ducha synovství.“
PONDĚLÍ 4.6. sv. Františka Caracciolo
2 Petr 1,2-7 Mk 12,1-12
Komentář: 2 Petr 1,2-7
„Milovaní“ – prožij dnes znovu, že jsi Bohem milován, milována, že „jeho božská moc nám darovala všechno.“
ÚTERÝ 5.6. Památka sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka
2 Petr 3,12-15a.17-18 Mk 12,13-17
Komentář: 2 Petr 3,12-15a.17-18
Jak dnes mohu růst „v milosti a poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista“? Co konkrétního pro to udělám?
STŘEDA 6.6. sv. Norberta, biskupa Opraem, sv. Pavlíny, panny a mučednice
2 Tim 1,1-3.6-12 Mk 12,18-27
Komentář: 2 Tim 1,1-3.6-12
Pavel vidí Krista jako dárce a ochránce, nejen sebe, ale i celého svého díla. „Vím, komu jsem uvěřil,“ vyznej spolu s Pavlem a spoléhej se v dnešním dni na svého Pána.
ČTVRTEK 7. 6. slavnost Těla a Krve Páně
Ex 24,3-8; Žid 9,11-15 Mk 14,12-16.22-26
Komentář: Ex 24,3-8
I ty jsi zván(a) odpovědět na smlouvu, uzavřenou prolitím Kristovy krve – následováním, naplňováním jeho vůle, vydáváním svědectví.
PÁTEK 8.6. sv. Medarda, biskupa
2 Tim 3,10-17 Mk 12,35-37
Komentář: 2 Tim 3,10-17
Boží slovo je stálou výzvou v mém životě. Číst je, znát je, vnímat je jako vdechnuté Bohem, jako nástroj k usvědčování, k napravování a k výchově – mne samého především!
SOBOTA 9.6. sv. Efréma Syrského, jáhna a učitele církve
2 Tim 4,1-8 Mk 12,38-44
Komentář: 2 Tim 4,1-8
Boží slovo je důležité v tvém životě. Hlásej je, přicházej s ním, povzbuzuj jím, vytrvej s ním – a s láskou čekej na Kristův příchod.
10. neděle v mezidobí – cyklus B 10.6.2012
Dnešní nedělí se po více jak třech měsících vracíme k textům nedělí v mezidobí. Čteme na pokračování Markovo evangelium. A nyní otevíráme text, který navazuje na vyvolení dvanácti apoštolů. Hlavní téma je otázka působení Zlého ducha – démona. Nebude naším cílem děsit sebe ani druhé, ani zpochybnit Ďáblovu existenci, ale opřít se pomocí Božího slova o jistotu spásy. Bůh v textu prvního čtení naznačí, že Zlého ducha nevymazal z projektu stvoření, ale připravil mu pokořující porážku. Tou je především on sám, Bůh -Kristus, který definitivně přemohl moc jakéhokoli zla.
1. ČTENÍ
Popis prvotního hříchu pokračuje v našem textu jakýmsi vyšetřením události. Ve skutečnosti však vidíme, že hříchem vstoupil mezi Adama (Adam znamená hebrejsky člověk) a ženu nesoulad. Adam svaluje vinu na ženu, podobně i žena na hada. Prvotní duchovní čistota (jako synonymum zde figuruje slovo nahý) se ztratila. Bůh ale rozlišuje jasně. Se zlem nevede žádnou diskusi a rovnou je odsoudí! Toto jednání předznamenává Ježíšovo jednání v dnešním evangeliu.
Gn 3,9-15
Když Adam pojedl ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl.“ Bůh řekl: „Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!“ Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“ Hospodin Bůh se zeptal ženy: „Cos to udělala?“ Žena odpověděla: „Had mě svedl, a tak jsem jedla.“ Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protože jsi to udělal, buď zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty. Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě.“
ŽALM 130
Odpověď: U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.
Z hlubin volám k tobě, Hospodine, – Pane, vyslyš můj hlas! – Tvůj sluch ať je nakloněn – k mé snažné prosbě! Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, – Pane, kdo obstojí? – Ale u tebe je odpuštění, – abychom ti mohli v úctě sloužit. Doufám v Hospodina, – duše má doufá v jeho slovo, – má duše čeká na Pána – více než stráže na svítání. Více než stráže na svítání – ať čeká Izrael na Hospodina, – neboť u Hospodina je slitování, – hojné je u něho vykoupení. – On vykoupí Izraele – ze všech jeho provinění.
2. ČTENÍ
Sv. Pavel v těchto verších navazuje na předchozí úvahy. Zřejmě mu korintští křesťané vyčítali, že se chlubí sám sebou. Pavel reaguje a mluví o pravé slávě působené Bohem a zároveň odkazuje na vlastní utrpení a bídu. Odvolává se na Ex 34,29-30, kde se Mojžíšovi po setkání s Bohem změnila tvář. „Sláva“ v hebrejštině je stejné slovo jako „váha, hmotnost“.
2 Kor 4,13 - 5,1
Bratři! Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: ‘Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil’, věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho. Všecko to se přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě. A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně. Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Nyní bude vládce tohoto světa vypuzen, praví Pán; a já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny lidi k sobě. Aleluja.
EVANGELIUM
Mk 3,20-35 je tvořen jako příběh (výčitka zákoníků) vsazený do jiného příběhu (rodina). Ježíš mluví o Zlu jako nezpochybnitelné realitě. Ale s ještě větší silou ukazuje, kdo je pánem nad těmito mocnostmi Zla. Zákoníci raději spekulují o všemožných variantách démonického jednání, než by uznali, že zde jedná Bůh. Zpochybnit Boží moc – Ducha svatého, je však zásadní hřích. Závěr textu (v.34-35) pak navazuje na Mk 3,13-19 tedy vyvolení dvanácti, oni jsou nyní Ježíšovi nejbližší.
Mk 3,20-35
Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup lidu, takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu. Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili o Ježíšovi: „Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů.“ Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit. Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem.“ To řekl proto, že tvrdili: „Je posedlý nečistým duchem.“ Přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem sedělo plno lidí. Řekli mu: „Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!“ Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji příbuzní?“ A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: „To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.“
K ZAMYŠLENÍ
Zlo je fenomén, se kterým se setkáváme v několika rovinách. Předně fyzické zlo, běžně také připouštíme zlo duchovní ve smyslu lidského jednání motivovaného zlem. Zůstáváme však v rozpacích nad pojmem Zlého ducha, tedy reálné duchovní bytosti, která v našem světě jedná (KKC 395). Jeho existence je v Písmu jasně doložena. Co je ale mnohem důležitější, Ježíš má zásadní moc nad tímto Zlem. On je ten, který nás vysvobodil a vysvobozuje z jeho moci. A právě zde se odkrývá největší hřích člověka: zpochybnění Boží moci, ba dokonce označení Pána, za spojence démonů. Nejen že to je vrcholná urážka Pána pánů, našeho Boha, ale je to odvrhnutí procesu naší záchrany. Je zajímavé, že sv. Marek tato silná slova dává do souvislosti s Ježíšovou rodinou. Ježíšova odpověď je naprosto jasná: jeho blízkým, jeho rodinou jsou ti, kteří Boha přijali a žijí z něho. Nebo jinak řečeno, jestliže on sám je Synem Božím, druhou božskou osobou, pak je zjevné, že blízkými nazývá ty, kteří Boha milují.
