6. 8. 2012 - 12. 8. 2012
motto týdne:
„Já jsem chléb života.“
PONDĚLÍ 6.8. svátek Proměnění Páně
Dan 7,9-10.13-14 Mk 9,2-10
Komentář: Mk 9,2-10
Setkání s Boží blízkostí, s proměněným Kristem proměňuje i můj život. Jeho světlo, jeho láska mne proměňují, u něj mohu čerpat, abych i já jej mohl odrážet kolem sebe.
ÚTERÝ 7.8. sv. Kajetána, kněze
Jer 30,1-2.12-15.18-22 Mt 14,22-36
Komentář: Mt 14,22-36
Dotkni se Krista ve své bolesti, ve svém neštěstí, ve svém hříchu. A ve víře přijmi jeho uzdravení, posílení a povzbuzení na cestu.
STŘEDA 8.8. Památka sv. Dominika, kněze
Jer 31,1-7 Mt 15,21-28
Komentář: Mt 15,21-28
Víra ženy (pohanky) působí i na Ježíše... Jak velká je moje víra, co vůbec od svého Pána očekávám, co od něj chci?
ČTVRTEK 9.8. svátek sv. Terezie Benedikty od Kříže
Oz 2,16b.17b.21-22 Mt 25,1-13
Komentář: Mt 25,1-13
Nejde jen o to být připraven, až Pán přijde, ale už teď (ve své nedokonalosti, ve své slabosti a hříšnosti) svítit, u něj čerpat olej pro svoji lampu, vydávat mu svědectví a na něj ukazovat.
PÁTEK 10. 8. svátek sv. Vavřince
2 Kor 9,6-10 Jan 12,24-26
Komentář: 2 Kor 9,6-10
Dávání (dělení se s druhými) nás otevírá Boží milosti, otvírá nás pro přijetí Božích obdarování, rozšiřuje naše srdce pro potřeby druhých. Dává radost z Boží moci, která nás zahrnuje svými dary; dává radost z radosti druhých, obdarovaných naší štědrostí.
SOBOTA 11.8. Památka sv. Kláry z Assisi, panny
Hab 1,12 – 2,4 Mt 17,14-20
Komentář: Mt 17,14-20
Také skrze moji víru může (a chce) být Ježíš přítomen v tomto světě a zde působit. I skrze mne chce lidi kolem otevírat přijetí a prohlubování daru spásy (a mne samého také).
19. neděle v mezidobí – cyklus B 12.8.2012
Dnešní neděle ideově navazuje na minulou a budeme i nadále uvažovat o chlebu života, jak se o něm píše v 6. kapitole Janova evangelia. Nejprve si ale všimněme, že Bůh sytí své věrné již mnohem dříve (Eliáš) a v „síle tohoto pokrmu“ nás vede dál. Tento předobraz doplňuje i druhé čtení, když mluví o úsilí o dobro. Modleme se dnes tedy nejen za dar eucharistie, ale zkusme přijmout Kristovu nabídku a pokusit se porozumět symbolům, které nejsvětější oběť naznačují.
1. ČTENÍ
Děj se odehrává v 9. století př. n. l. V této době je Izrael rozdělen na severní Izrael a jižní Judsko. Severní Izrael byl velice rozvolněný ve víře v Hospodina. Eliáš je zde jediný Hospodinův prorok. Na hoře Karmel se ostře postaví proti pohanství a sklidí nenávist pohanské manželky krále. Je na pokraji svých sil. Ale Bůh ho vede i v této chvíli.
1 Král 19,4-8
Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ Lehl si a pod tou kručinkou usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň, jez!“ Podíval se, a hle – u jeho hlavy chléb upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul. Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: „Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá.“ Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.
ŽALM 34
„Hledal jsem pomoc a nalezl jsem ji!“ Bůh je dobrý! To je zkušenost nejen žalmisty, ale také Eliáše a mnoha křesťanů. Připojme se k tomuto chvalozpěvu na Boží věrnost.
Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Velebte se mnou Hospodina, – oslavujme spolu jeho jméno! – Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, – vysvobodil mě ze všech mých obav. Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, – vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. – Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, – pomohl mu ve všech jeho strastech. Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl – kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. – Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, – blaze člověku, který se k němu utíká.
2. ČTENÍ
Pavel v Ef 4 otevřel poučnou část svého dopisu a zaměřil se nejprve na otázku života ve společenství. Na to navázal klíčovým požadavkem přijetí Boha do vlastního života, což znamená opustit svět zla a dát své síly dobru. Pavel v Ef 4,25-5,13 nastiňuje charakter takového života.
Ef 4,30 – 5,2
Bratři! Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení. Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy. Ano, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, praví Pán; kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Aleluja.
EVANGELIUM
Navazujeme na minulou neděli a čteme dál 6. kapitolu Janova evangelia. Pohybujeme se v kontextu slavení Velikonoc, kdy si Izraelité krom jiného připomínali dar many, kterou je Bůh sytil na poušti. Jan zřejmě vytváří paralelu k reptání Izraelitů na poušti a také zde židé reptají, na „chléb z nebe“, jak Ježíš sám sebe nazve. Všimněme si spojení „dávat chléb“ a vazby „já dávám“. Na poušti je to Bůh, který sytí manou, zde dává chléb Kristus. Tedy on je Bůh! Ale on plně zachovává úmysl, směřování Otce.
Jan 6,41-51
Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Namítali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: ‘Sestoupil jsem z nebe’?“ Ježíš jim odpověděl: „Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: ‘Všichni budou vyučeni od Boha.’ Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, kdo je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“
K ZAMYŠLENÍ
Rozvíjíme i nadále eucharistickou řeč z Janova evangelia. Jan intenzivně spojuje téma eucharistie s Ježíšovou obětí. Tento pojem má v SZ široký význam. Oběť se slavila tak, že se přineslo něco z vlastního živobytí (pokrm – zvíře či úroda). Jde tu ale o obětníkův dar z něčeho vzácného. Tento pokrm se částečně spálil, ale kromě celopalu se část připravila jako chutný pokrm a obětující z něho jedl. Tak se naznačuje, jako by obětník s Bohem seděl u jednoho stolu. V orientu společné jídlo značí hlubokou vzájemnou věrnost. A o to zde jde! Jenže Ježíš celý význam posune. Nejen, že je tu téma společné hostiny s Bohem, ale navíc obětníkem není nikdo jiný, než sám sebe vydávající Bůh. On nás obdarovává, abychom my měli co nabídnout! To, co tedy fakticky nabízíme, není primárně naše úroda, práce… ale víra v Boha. On tuto naši křehkou víru proměňuje a jeho sebedarování (oběť) má moc nás vykoupit. Ale nejen to, my se nyní můžeme hostiny s Bohem účastnit. Jsme při tom, jsme zde, jsme Božími přáteli!
