1. 10. 2012 - 7. 10. 2012
motto týdne:
„Hospodinovy předpisy jsou správné.“
PONDĚLÍ 1. 10. Památka sv. Terezie od Dítěte Ježíše, panny a učitelky církve
Job 1,6-22
Lk 9,46
Komentář: Job 1,6-22-50
Věrnost a vděčnost Hospodinu v dobách dobrých i v časech zlých – to je Jobova výzva i pro můj život.
ÚTERÝ 2. 10. památka Svatých andělů strážných
Ex 23,20-23a
Mt 18,1-5.10
Komentář: Mt 18,1-5.10
Nepovyšovat se, nehrát si na něco, nestavět na svých úspěších, spravedlnosti, vědomostech či dokonalosti..., ale být jako dítě, které je závislé na svých rodičích, být závislý na svém Otci.
STŘEDA 3. 10. sv. Kandidy, panny a mučednice
Job 9,1-12.14-16
Lk 9,57-62
Komentář: Job 9,1-12.14-16
Job poznává Boha jako toho, který jej ve všem převyšuje, „v čem by mohl mít člověk u Boha pravdu?“. Přesto se Bůh k Jobovi sklání a všechny „velkolepé a neprobadatelné věci, divy, které nelze sečíst,“ koná pro něj – i pro tebe.
ČTVRTEK 4. 10. Památka sv. Františka z Assisi, zakladatele řádu OFM
Job 19,21-27
Lk 10,1-12
Komentář: Lk 10,1-12
Poslání přinášet pokoj se týká každého Ježíšova učedníka. Buď zprostředkovatelem Božího požehnání, jeho přijetí a lásky.
PÁTEK 5. 10. sv. Faustýny Kowalske, řeholnice
Job 38,1.12-21; 40,3-5
Lk 10,13-16
Komentář: Job 38,1.12-21; 40,3-5
Před Boží velikostí, před jeho mocí a dokonalostí umlkají Jobova ústa. Bůh však s ním nepřestává vést dialog, dává mu stále svoji milost a lásku. A to se děje i mně.
SOBOTA 6. 10. sv. Bruna, kněze a poustevníka
Job 42,1-3.5-6.6-12
Lk 10,17-24
Komentář: Job 42,1-3.5-6.6-12
Tváří v tvář Boží velikosti si Job uvědomuje svoji malost, opovážlivost i nedokonalost a přiznává se k nim. A Boží odpovědí je (další) požehnání pro jeho život.
27. neděle v mezidobí – cyklus B 7. 10. 2012
Dnešní neděle je velkou příležitostí k modlitbě a zamyšlením se nad manželstvím ve všech ohledech. První čtení vykreslí původní Boží ideál, bipolaritu mužství a ženství, které se vzájemně doplňují, a právě tím vytvářejí harmonii. Evangelium naopak postaví negativní hranici rozpadu, rozvodu manželství. Stojí za to nezůstat jen u zjednodušeného odsouzení rozvedených a více promyslet podstatu manželství, pravidla soužití a také se modlit za rozvedené a jejich děti. Druhé čtení otevře téma na první pohled vzdálené, ale ve skutečnosti nesmírně cenné: Ježíš se sám stává člověkem a na svém těle nese všechny obtíže lidství. On sám se stává účastným složitostí života, nevyhýbá se jim, není jen vzdálený mentor. A právě tak nás vykupuje.
1. ČTENÍ
Dříve než Mojžíšovy knihy představí Zákon, uvádějí čtenáře do souvislostí. První z nich je vznik světa. Tento úvod má jedenáct kapitol. Zdá se, že se v něm prolíná více pramenů. Proto se stvoření v 1. kapitole Genesis částečně liší od zprávy, kterou čteme. Ta zřejmě pochází již z 10. stol. př. n. l. Pomocí příběhu vysvětluje autor základní pravdu o stvoření: člověk je jedinečný uprostřed všech tvorů. Poslední věta bude klíčová pro dnešní evangelium.
Gn 2,18-24
Hospodin Bůh řekl: „Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil.“ Hospodin Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno: takové mělo být jejich jméno, jak by všechny živočichy pojmenoval. A člověk dal jméno všem krotkým zvířatům, nebeskému ptactvu a veškeré divoké zvěři, ale pro člověka se nenašel pomocník, který by se k němu hodil. Tu Hospodin Bůh seslal na člověka hluboký spánek, a když usnul, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. Hospodin Bůh pak ze žebra, které vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku. Ten zvolal: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Bude se nazývat manželkou, neboť z manžela byla vzata.“ Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk.
ŽALM 128
Žalm již reaguje na téma manželství, o které půjde v evangeliu. Zdařilé manželství je důvodem modlitby díků!
Odpověď: Ať nám Hospodin žehná po všechny dny našeho života.
Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, – kdo kráčí po jeho cestách. – Budeš jísti z výtěžku svých rukou, – bude ti blaze a dobře. Tvá manželka bude jako plodná réva – uvnitř tvého domu. – Tvoji synové jako výhonky oliv – kolem tvého stolu. Hle, tak bývá požehnán muž, – který se bojí Hospodina. – Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, – abys viděl štěstí Jeruzaléma – po všechny dny svého života. Abys viděl syny svých synů: – Pokoj v Izraeli!
2. ČTENÍ
Až do konce liturgického roku budeme číst list Židům. Jde o systematicky koncipovaný text. Klíčem k dnešní perikopě je věta: „Jestliže už slovo zákona… bylo pevné a… každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty, jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením?“ (Žid 2,2-3). Tento úryvek odkazuje na spásu a zásadní dogma: Co Kristus sám přijal (tělo, lidství), to také vykoupil.
Žid 2,9-11
Bratři! Vidíme, že Ježíš, který byl trochu ponížen pod anděly, protože vytrpěl smrt, je korunován slávou a ctí, aby – z milosti Boží – za všechny lidi podstoupil smrt. Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Aleluja.
EVANGELIUM
V této části evangelia (od Mk 6-10) se soustředí pohled na Ježíšovu péči o učedníky. Jim vše pečlivě vysvětluje. Všimněme si posunu, který stojí mezi veřejným slovem a vysvětlením učedníkům. Ti dostávají praktický návod, jak posoudit reálný případ a neublížit náročným požadavkem ve složitých situacích života. Hned vzápětí Marek dokresluje vazbu mezi manželstvím a dětmi.
Mk 10,2-16
Přišli farizeové a zeptali se Ježíše, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých. Odpověděl jim: „Co vám přikázal Mojžíš?“ Řekli: „Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se.“ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz! Na začátku při stvoření však Bůh ‘učinil lidi jako muže a ženu’. ‘Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk.’ Už tedy nejsou dva, ale jeden. A proto: co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ V domě se ho učedníci ještě jednou na to zeptali. Řekl jim: „Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství.“ Matky přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.“ Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim.
K ZAMYŠLENÍ
Když potkáváme manželské páry, nejednou vidíme, jak je soužití náročné. Ideál „jednoho těla a jedné duše“ je značně vysoký. A přeci Ježíš tento ideál pevně zachovává. Možná stojí za to ptát se po našem vztahu mezi ideálem a naší vlastní praxí. Bez ideálů se jen obtížně buduje kvalita. Platí to ale i naopak! Ideál neznamená, že kdo ho nedosáhl v plnosti, je vyloučen, ponížen, odsouzen… Farizeové Ježíše zkouší, nechtějí diskutovat, pozitivně spolupracovat. Chtějí Ježíše osočit z „liberalismu“, tedy odhození zásad. Ale Ježíš celou otázku staví do zcela jiné roviny. Nejde o normy a zásady. Jde o „srdce“. Z praxe víme, že nejen „tvrdost“ má rozměr jak neochoty slyšet a porozumět druhému, tak také neochoty jít k jádru věci, vztah budovat, zajímat se o něj. Zkusme právě dnes pozvat Ježíše do partnerských vztahů našich vlastních či do vztahů našich blízkých a prosit o dar otevřeného milujícího srdce.
