TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
26. 9. 2011 - 2. 10. 2011
motto týdne:
„Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch.“
PONDĚLÍ 26.9.
Zach 8,1-8 Lk 9,46-50
Komentář: Zach 8,1-8
„Vysvobodím svůj lid … budou mým lidem a já jim budu Bohem v pravdě a spravedlnosti.“ Toto Boží zaslíbení se uskutečnilo a uskutečňuje i v mém životě a mohu v důvěře očekávat, že se bude uskutečňovat i nadále… Jsem schopen a ochoten to vnímat?
ÚTERÝ 27.9.
Zach 8,20-23 Lk 9,51-56
Komentář: Zach 8,20-23
Žiji svoji křesťanskou víru tak, aby se mohlo stát, že i mně někdo řekne: „Chceme jít s vámi, neboť jsme slyšeli, že s vámi je Bůh“?
STŘEDA 28.9. slavnost sv. Václava
Mdr 6,9-21 Mt 16,24-27
Komentář: Mt 16,24-27
Co jsem ochoten, co jsem ochotna ztratit pro Krista?
ČTVRTEK 29.9. Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela
Zj 12,7-12a Jan 1,47-51
Komentář: Zj 12,7-12a
„Veselte se, nebesa“, ďábel už prohrál… I ty jsi zvítězil „Beránkovou krví a slovem svého svědectví“. Toto vítězství může být viditelné i ve tvém životě (skrze víru a z ní vyrůstající jednání) a Boží archandělé ti v tom mohou být svědky, průvodci a pomocníky.
PÁTEK 30.9.
Bar 1,15-22 Lk 10,13-16
Komentář: Bar 1,15-22
Připoj se k Baruchovu kajícímu vyznání, uznej své hříchy, své slabosti, zlé záliby svého srdce, službu cizím bohům... Přes pokání vede cesta návratu k Pánu, našemu Bohu, k obnovení tvé osobní smlouvy s ním.
SOBOTA 1. 10.
Bar 4,5-12.27-29 Lk 10,17-24
Komentář: Bar 4,5-12.27-29
Pokračování včerejšího: Bůh tě má na paměti, chce ti dát věčnou radost. Uznání tvých vin tě nemá vést k upadnutí do deprese, ale k pevnějšímu přimknutí se k Tomu, který na tebe nezapomněl, který tě chce vysvobodit.
27. neděle v mezidobí – cyklus A 2.10.2011
Konstituce II. vatikánského koncilu O posvátné liturgii říká v čl. 7: „Právem se tedy liturgie považuje za výkon kněžské služby Ježíše Krista, v němž se smysly poznatelnými znameními naznačuje a způsobem jednotlivým znamením vlastním uskutečňuje posvěcení člověka, a tajemné tělo Ježíše Krista, totiž hlava a jeho údy, vykonávají celou veřejnou bohoslužbu.“ Znamení je věc, úkon nebo slovo, které vyjadřují něco jiného. Je něco takového potřeba a musíme to mít v liturgii? Jistě. Tajemnou milost, kterou nám Bůh uděluje, nemůžeme vidět ani hmatat, protože je nehmotná, ba chceme--li vejít do spojení s nehmotným Bohem, musíme k tomu mít prostředky, které Bůh (nebo v jeho zastoupení církev) určil a které jsou lidské přirozenosti přijatelné. Kdybychom si chtěli sami o své vůli vybrat prostředky, kterými bychom měli Boha dosáhnout a získat jeho milost, dopouštěli bychom se čarodějnictví a naše prostředky by byly magické. Kdyby nebyly takové, abychom v nich naznačovanou věc spatřovali, byly by zbytečné. Proto je velmi důležité, aby znamení, která nám neviditelnou milost nejen naznačují, nýbrž současně i uskutečňují, byla zvolena patřičnou autoritou a současně byla snadno poznatelná.
1. ČTENÍ
Prorok zpívá píseň o vinici (o Izraeli) svému milému (Hospodinu). V první části vyjmenovává projevy Boží péče. V druhé části promlouvá Bůh a vyčítá chybějící odezvu lidu. V poslední části samotný prorok vykládá tuto píseň.
Iz 5,1-7
Zazpívám píseň svému miláčkovi, píseň svého přítele o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu. Oplotil ji, očistil od kamení, osázel ji ušlechtilou révou. Uprostřed postavil věž, i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata. Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma a judští mužové, suďte mezi mnou a mou vinicí! Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody? Teď vám ukážu, co udělám své vinici: odstraním její plot, že ji spasou, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Udělám z ní pustinu, nebude ořezána ani okopána, vzroste v trní a hloží. Mrakům dám příkaz, aby ji nezkropily deštěm. Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci – jeho milou sazenicí. Čekal spravedlnost, a hle – nepravost, čekal právo, a hle – bezpráví!
ŽALM 80 Odpověď: Dům Izraele je vinicí Páně.
Révu z Egypta jsi přenesl, Bože, – vyhnals pohany a zasadils ji. – Vyhnala své ratolesti až k moři – a své úponky až k Řece. Proč jsi dal strhnout její ohradu? – Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. – Pustoší ji kanec z lesa – a polní zvěř ji spásá. Bože zástupů, vrať se, – shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! – Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, – výhonek, který sis vypěstoval! Už od tebe neustoupíme, – zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. – Hospodine, Bože, obnov nás, – rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
2. ČTENÍ
Dvě jsou části tohoto úryvku – zaprvé: nenechat se pohltit starostmi není snadné – proto Pavel dává konkrétní návod: odevzdávat problémy v modlitbě s děkováním, tj. s jistotou, že Bůh vidí a stará se. Zadruhé: v nekřesťanském světě jsou často přítomny opravdové hodnoty – věřící je jako takové uznává a přijímá. Neztrácí přitom svoji křesťanskou identitu a nezapomíná na to, co je specifické pro evangelium.
Flp 4,6-9
(Bratři a sestry!) O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. Konečně, (bratři a sestry), mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.
EVANGELIUM
Izrael byl privilegovaný národ, který se těšil zvláštní Boží péči. To však nebylo „jen tak“ – očekávalo se, že ve svůj čas (v čase Ježíšova působení) přinese plody („důstojnost zavazuje“). To se však nestalo. Proto je „Boží království“ dáno „pohanům“ – opět s nadějí, že oni ponesou plody. Není možné pojmout církev jako nečinnou a neplodnou.
Mt 21,33-43
Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Poslyšte podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. Hospodář poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak. Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: ‘Na mého syna budou mít ohled.’ Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: ‘To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!’ A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?“ Odpověděli mu: „Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek.“ Ježíš jim řekl: „Nečetli jste nikdy v Písmu: ‘Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné’? Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“
K ZAMYŠLENÍ
Prorok Izaiáš vyjádřil úžasným způsobem, slovní hříčkou hebrejského originálu, velké zklamání Boha: „Čekal spravedlnost (mišpat), a hle – nepravost (mispah); čekal právo (sedaqah), a hle – bezpráví (seàqah) (Iz 5,7). Nespravedlnost je zápornou odpovědí, kterou člověk staví proti naději a důvěře, kterou do něj Bůh vkládá. Zklamání Boha je pak vystupňováno v dnešním podobenství Matoušova evangelia: odmítnutí Boha je naprosté, a dostane dokonce rozměr odstranění Syna. Boží naděje, třebas zklamaná, však nikdy neumírá! Vinice je svěřena novému lidu, nám. Nežijme však v iluzi a nenárokujme si právo na spásu. Ta vždycky zůstane darem, který se šíří se vzrůstajícím dialogem lásky, neznající slovní hříčky, ale upřímnost, otevřenost, ochotu a pozitivní odpověď vzhledem k Boží naději.
