TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
22. 10. 2012 - 28. 10. 2012
motto týdne:
„Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem.“
PONDĚLÍ 22. 10. blah. Jan Pavel II., papeže
Ef 2,1-10
Lk 12,13-21
Komentář: Ef 2,1-10
Zastav se a vnímej „nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám“, kterou i tebe zahrnuje náš Pán v dnešním dni.
ÚTERÝ 23. 10. sv. Jan Kapistránského, kněze
Ef 2,12-22
Lk 12,35-38
Komentář: Ef 2,12-22
Kristus přináší svůj pokoj i do tvého dnešního dne. Patříš do Boží rodiny a i dnes tě Duch svatý chce budovat v Boží příbytek.
STŘEDA 24. 10. sv. Antonína Marie Klareta, biskupa
Ef 3,2-12
Lk 12,39-48
Komentář: Ef 3,2-12
Postav se dnes do služby Bohu, nabídni mu své údy ke konání spravedlnosti a vnímej jeho milost, která je jeho stálým darem.
ČTVRTEK 25. 10. sv. Kryšpína a Krispiniána, mučedníků
Ef 3,14-21
Lk 12,49-53
Komentář: Ef 3,14-21
Modli se tuto Pavlovu modlitbu za sebe i za ty, které ti Pán dá na mysl, aby i dnes rostlo tvé i jejich spojení s ním...
PÁTEK 26. 10. sv. Rustika, biskupa
Ef 4,1-6
Lk 12,54-59
Komentář: Ef 4,1-6
Nezapomínej na své povolání – být Božím dítětem, pokorným, mírným a trpělivým – a horlivě usiluj o jednotu.
SOBOTA 27. 10. sv. Evarista, papeže
Ef 4,7-16
Lk 13,1-9
Komentář: Ef 4,7-16
I ty jsi povolán(a) k růstu a ke službě podle Božího obdarování, aby Kristovo tělo rostlo, abys i ty vrůstal(a) ve všech stránkách do jeho podoby.
30. neděle v mezidobí – cyklus B 28.10.2012
Dnešní neděle – 30. v mezidobí – je někde slavena jako výročí posvěcení kostela a na dnešní den (28. 10.) také připadá svátek apoštolů Šimona a Judy. Pokud ale zůstaneme u textů 30. neděle v mezidobí, pak budeme v evangeliu číst zcela zásadní text. Mluví o nenápadné scéně, která ale v kontextu evangelia představuje klíčový předěl. Možná i výročí 28. 10., které slavíme v naší zemi jako historický předěl našich dějin, může sloužit jako podnět, abychom si dnes postavili před oči významná dělítka v osobním i společenském životě. Jako bychom si vybavili, že jsou okamžiky, které nelze vzít zpět a které mají klíčový význam. Prosme, abychom tyto chvíle neztratili, nepromrhali, ale také děkujme za všechny okamžiky, kdy nás či naši společnost Bůh posunul dál na cestě ke zralosti a kvalitě života.
1. ČTENÍ
Tento text spadá asi do období po první deportaci (597 př. K.), když byl Jeruzalém obležen a vzdal se Babyloňanům. Tehdy byla část obyvatel odvedena a Jeremiáš, který zůstal, prorokuje: „…přicházejí dny, že změním úděl svého lidu, praví Hospodin, a přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich otcům...“ (Jer 30,3). V této souvislosti pak mluví i náš text.
Jer 31,7-9
Tak praví Hospodin: „Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele! Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi, spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí. Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem.“
ŽALM 126
Žalm navazuje na zaslíbení o návratu ze zajetí domů, jak čteme v prvním čtení. Lze připojit nejen vzpomínku na dávné události, ale i naději, že Bůh proměňuje každou složitou situaci v našem životě.
Odpověď: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, – byli jsme jako ve snách. – Tehdy byla naše ústa plná smíchu – a náš jazyk plný jásotu. Tehdy se říkalo mezi pohany: – „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ – Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, – naplnila nás radost. Hospodine, změň náš osud, – jako se mění údolí na jihu země. – Kdo sejí v slzách, – žnout budou s jásotem. Vycházejí s pláčem, – když nesou semeno k setí: – přijdou však s jásotem – a přinesou své snopy.
2. ČTENÍ
Pokračujeme ve čtení listu Židům, který rozebírá, zda mohl být Ježíš knězem (veleknězem), který přinesl oběť za nás všechny. Po námi čtené pasáži argumentů pokračuje autor zcela zásadními a teologicky náročnými verši 7-10, které je vhodné přečíst si k porozumění textu.
Žid 5,1-6
Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón. Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“, jak říká i na jiném místě: „Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Náš spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu. Aleluja.
EVANGELIUM
Tento text je velmi důležitý. Představuje předěl v evangeliu – jakýsi výsledek, ke kterému by měl dojít každý, kdo se s Ježíšem setkal. S odhodláním Bartimaia vstupujeme spolu s Ježíšem do Jeruzaléma, kde prožije své Velikonoce. Právě proto, že jsme zakusili Ježíšovu moc, vstupujeme s vírou. Na ni Ježíš naváže, až vstane z mrtvých. Kdo Ježíše nenásleduje, ani nepozná celou pravdu o spáse – moc vzkříšení.
Mk 10,46-52
Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák – Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: „Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!“ On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Slepec odpověděl: „Mistře, ať vidím!“ Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila!“ A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.
K ZAMYŠLENÍ
Bartimaios je ten poslední, koho by si někdo všimnul. Ale Ježíš ho nepřehlédne. Uzdravuje ho a on následuje Krista, jak říkají velmi důležitá poslední slova perikopy. Tato scéna přichází poté, co se učedníci pohádali o prvenství! Jako by oni vůbec nepochopili, zatímco tento poslední žebrák poznal! Ale Bartimaios ještě nepoznal celé evangelium, pouze zakusil Ježíšovu moc na svém těle a je si vědom, že právě tento muž je Zachránce. Nyní bude účasten Ježíšových Velikonoc, bude bojovat o víru, potká Vzkříšeného. Jako by evangelista vtahoval do děje i nás. Jsme to my, kdo jdeme s Ježíšem. A také my máme zakusit moc vzkříšení. Jsme to my, kdo máme uvěřit v uzdravující moc našeho Pána. Na naší cestě jsou různé události, které představují jakési stupně poznání, víry. Děkujme za všechny tyto předěly a prosme Boha, aby nás skrze ně vedl k rozmnožení naší víry, naděje a lásky, jak prosíme ve vstupní modlitbě.
